Tři měsíce pekla a krutá smrt: Sylvii týrala její opatrovnice, postupně se přidávaly děti z okolí

Nestalo se to během jedné noci. Nebyl to jediný náhlý výbuch násilí, po kterém už nešlo nic vrátit. Sylviino utrpení probíhalo pomalu, den za dnem, další a další rány, ponížení a mlčení. A odehrávalo se v normálním domě, v normální ulici, mezi lidmi, kteří nebyli odříznutí od světa.

Sylvia Marie Likensová se narodila 3. ledna 1949 v Lebanonu v Indianě. Pocházela z rodiny, která žila dost nejistě. Její rodiče, Lester a Elizabeth Likensovi, pracovali u poutí a kočovných zábavních podniků. Takový život znamenal časté přesuny, málo peněz a žádné velké zázemí. Děti si musely zvykat, že domov není vždycky jedno místo a že plány se mění podle práce, peněz a okolností. Ti, kdo Sylvii znali, ji později popisovali jako spíš tichou, milou a nenápadnou dívku. Nebyla někdo, kdo by na sebe za každou cenu strhával pozornost. Prostě šestnáctiletá holka, která by za jiných okolností nejspíš prožila úplně obyčejné dospívání.

V létě roku 1965 řešili její rodiče praktický problém. Museli odjet za prací a potřebovali, aby se někdo postaral o Sylvii a její mladší sestru Jenny. Jenny po dětské obrně hůř chodila, takže bylo o to důležitější, aby dívky nezůstaly samy. Nakonec padla volba na Gertrude Baniszewskou z Indianapolis. Dohoda zněla jednoduše - obě sestry u ní budou nějaký čas bydlet a rodiče jí za to budou každý týden platit. Pro rodinu, která neměla moc peněz ani možností, to tehdy mohlo působit jako rozumné řešení. Dočasné. Praktické. Bezpečné.

Jenže právě tam, v domě Gertrude Baniszewské, se Sylviin život ocitl v ohrožení. Dům na East New York Street nebyl bezpečným místem.

Gertrude Baniszewská byla žena vyčerpaná nemocemi, chudobou a vlastním rozháraným životem. Byla matkou více dětí, žila ve stísněných poměrech a podle pozdějších výpovědí v domácnosti panovala směs chaosu, napětí a tvrdosti. To samo o sobě ještě nevysvětluje, co se stalo. Chudoba ani nemoc z nikoho nedělají vraha. V tomto domě se však postupně vytvořilo prostředí, kde se ponížení a násilí staly běžnou součástí každodennosti. A hlavním terčem se stala Sylvia.

Zpočátku se nedělo nic, co by zvenčí muselo působit jako jasné varování. Dívky chodily do školy, bydlely u Baniszewských a rodiče předpokládali, že je o ně postaráno. První problémy začaly podle dochovaných popisů po opoždění platby za jejich pobyt. Gertrude Baniszewská začala dívky trestat. Nejdřív šlo o bití, výčitky a ponižování. V prostředí, kde fyzické tresty nebyly v tehdejší společnosti vnímány vždy stejně jako dnes, mohlo okolí snadno přehlédnout první náznaky. Jenže tady nešlo o „přísnou výchovu“. Šlo o začátek systematického týrání.

Sylvia byla brzy vybrána jako hlavní oběť. Důvody se v různých vyprávěních popisují trochu odlišně, ale podstata je jasná - Gertrude Baniszewská si na ní začala vybíjet vztek, frustraci a zřejmě i vlastní pokřivené představy o morálce a poslušnosti. Obviňovala ji z věcí, které nebyly prokázané, a používala je jako záminku k dalším trestům. Z dívky se v očích domácnosti stávala někdo, komu je dovoleno ubližovat.

V mnoha kriminálních příbězích existuje jasná hranice mezi pachatelem a okolím. Jeden člověk útočí, ostatní nevědí. V případě Sylvie Likensové se tato hranice rozpadla. Do násilí se postupně zapojovaly i děti a mladiství z domu a okolí. Někteří přímo, jiní pasivně, další jako svědci. Gertrude Baniszewská nebyla jediná, kdo Sylvii ubližoval, ale byla dospělou osobou, v jejímž domě se to dělo a která tomu dávala směr.

Vyšetřování a soud později ukázaly, že týrání trvalo přibližně tři měsíce a postupně se zhoršovalo. Sylvia byla bita, ponižována, omezována v jídle a pití a nakonec držena ve sklepě. Podle pitvy měla na těle velké množství zranění. Oficiální příčina smrti byla spojena s poraněním hlavy, šokem a podvýživou.

Na případu je mimořádně znepokojivé, že se krutost nestala jen soukromým jednáním jedné dospělé ženy. Dům Baniszewských se proměnil v místo, kde se na ponižování Sylvie podíleli i další. Některé děti z okolí přicházely dovnitř a viděly, co se děje. Některé se podle soudních zjištění samy účastnily útoků. To je moment, který z případu dělá víc než jen tragédii jedné rodiny. Je to ukázka toho, jak nebezpečná může být skupinová dynamika, pokud ji vede silnější autorita a pokud se oběť postupně zbaví lidské důstojnosti.

Sylvia už nebyla vnímána jako dívka, která potřebuje pomoc. V očích těch, kdo jí ubližovali, se stávala terčem, viníkem, někým, koho je možné trestat a zahanbovat. Takové posuny nevznikají ze dne na den. Nejprve přijde nadávka, potom facka, potom „trest“, který někdo jiný mlčky přijme. Když se nikdo neozve, hranice se posune. Příště je možné zajít dál.

A právě to se v tomto domě dělo.

Sylvia se ocitla v pasti. Neměla sílu, prostředky ani bezpečného dospělého, ke kterému by mohla utéct. Její sestra Jenny byla sama dítě, navíc fyzicky znevýhodněné, a žila ve strachu. Později sehrála důležitou roli při odhalení pravdy, ale v době týrání nebyla schopna Sylvii zachránit. Vedle jedné oběti tak stála druhá dívka, která musela sledovat, jak se její sestra pomalu ztrácí.

Je snadné ptát se, proč neutekla. Jenže týraný člověk, zvlášť dítě, nebývá svobodným pozorovatelem vlastního neštěstí. Je oslabený, zastrašený, izolovaný a postupně přesvědčovaný, že nemá kam jít. Sylvia navíc neměla stabilní domov za rohem. Její rodiče byli pryč. Dospělá osoba, které byla svěřena, se stala jejím trýznitelem.

Jedna z nejtěžších otázek zní: kdo všechno mohl zasáhnout?

Případ Sylvie Likensové bývá dodnes připomínán nejen kvůli samotným pachatelům, ale i kvůli selhání okolí. Někteří lidé si všimli modřin, změny vzhledu nebo špatného stavu dívky. Existovaly náznaky, že se v domě děje něco zlého. Přesto nepřišel zásah, který by Sylvii včas odvedl do bezpečí.

Šedesátá léta nebyla dneškem. Mechanismy ochrany dětí nebyly tak propracované, povědomí o domácím týrání bylo slabší a lidé častěji považovali dění uvnitř rodiny za soukromou věc. Ale ani to nemůže být omluva. Zvlášť když se u dítěte objevují známky dlouhodobého násilí. Právě případ Sylvie Likensové se později stal jedním ze symbolů nutnosti brát podezření na týrání vážně a nečekat, až bude pozdě. Podle místních historických shrnutí případ zasáhl nejen policii a justici, ale i debaty o ochraně dětí v Indianě.

Nešlo o vraždu v opuštěné krajině. Nešlo o noc, v níž nikdo nic neslyšel. Všechno se odehrávalo v obytné čtvrti. V domě, kolem kterého chodili lidé. V místě, kde sousedé žili blízko sebe. Hrůza se neodehrávala někde mimo společnost. Byla v jejím středu.

Na konci října 1965 byla Sylvia už ve velmi špatném stavu. Byla podvyživená, zraněná a vyčerpaná. Podle vyšetřovacích záznamů a pozdějších shrnutí byla držena ve sklepě a její tělo neslo stopy dlouhodobého týrání. V té době už nešlo o jednotlivé útoky. Šlo o úplné zhroucení péče, bezpečí a lidskosti.

Gertrude Baniszewská se podle pozdějších informací pokoušela vytvořit falešné vysvětlení toho, co se Sylvii stalo. Měla vzniknout verze, která by odpovědnost přenesla jinam. Jenže stav dívky byl natolik vážný a zranění tak zjevná, že pravdu nebylo možné dlouho skrývat.

Sylvia Likensová zemřela 26. října 1965 v Indianapolis. Bylo jí šestnáct let. Pitva popsala rozsáhlá zranění a podvýživu. Právní dokumenty k pozdějšímu odvolání uvádějí, že zemřela na kombinaci popálenin, modřin, řezných poranění a poranění hlavy. Další shrnutí případu uvádějí jako příčinu také šok a malnutrici.

Po smrti se začal příběh rychle rozplétat. Jenny Likensová řekla policii, co se v domě dělo. Bez její výpovědi by možná část pravdy zůstala déle skrytá, nebo by se pachatelé snažili prosadit vymyšlenou verzi. Jenny přežila, ale přežít neznamená vyjít z příběhu nezraněná. To, co viděla a prožila, muselo zůstat v jejím životě jako těžké břemeno.

Soudní řízení začalo v roce 1966 a patřilo k nejsledovanějším procesům v Indianě. Obžalováni byli Gertrude Baniszewská, její dcera Paula, syn John a dva mladíci z okolí, Richard Hobbs a Coy Hubbard. Podle shrnutí případu byli v květnu 1966 uznáni vinnými v souvislosti s týráním a smrtí Sylvie. Gertrude Baniszewská byla odsouzena za vraždu prvního stupně, Paula za vraždu druhého stupně a tři mladiství za zabití.

Proces musel být pro porotu i veřejnost mimořádně těžký. Nešlo jen o otázku, kdo zasadil poslední ránu. Soud se musel dívat na celé období týrání a na to, jak se jednotliví obžalovaní podíleli na smrti dívky. V podobných případech bývá právně složité převést dlouhodobé utrpení do přesných kategorií viny. Morálně však bylo pro veřejnost jasno - Sylvia byla dítě svěřené do péče dospělé ženy a v jejím domě byla zničena.

Případ měl ještě další právní pokračování. Rozsudek nad Gertrude Baniszewskou byl v roce 1970 zrušen na základě odvolání a nařízen byl nový proces. V roce 1971 byla znovu shledána vinnou z vraždy prvního stupně. V roce 1985 byla podmínečně propuštěna, navzdory veřejným protestům a petici s desítkami tisíc podpisů. Zemřela v roce 1990 na rakovinu plic.

Právě její propuštění zůstalo pro mnoho lidí hořkou tečkou. U takového zločinu se veřejnost jen těžko smiřuje s představou, že hlavní pachatel může po letech opustit vězení. Z právního hlediska šlo o rozhodnutí systému. Z lidského hlediska to mnozí vnímali jako druhou nespravedlnost.

Sylvia Likensová zemřela v šestnácti letech. Její jméno zůstalo spojeno s jedním z nejhorších případů týrání dítěte v amerických dějinách. Ale nemělo by být jen jménem z kriminální kroniky. Mělo by být připomínkou, že násilí často nezačíná tam, kde končí. Začíná mnohem dřív - v mlčení, přehlížení, strachu, pohodlnosti a ochotě uvěřit, že „to asi nebude tak zlé“.

Dům, kde zemřela, už dnes nestojí jako běžné místo všedního života. Případ má v Indianapolis pamětní stopu a dodnes se o něm mluví jako o jedné z nejotřesnějších událostí v historii města. Axios Indianapolis v roce 2023 připomněl, že případ zůstává pro město hlubokou ranou a že existuje památník Sylvie Likensové ve Willard Parku. Kromě toho byly o jejím případu napsány i knihy a natočen film Americký zločin (2007).

Zdroje:

https://indyencyclopedia.org/sylvia-likens-murder-case/

https://sylviascac.org/sylvias-story/

https://g.cz/paleni-cigaretami-lamani-prstu-sexualni-zneuzivani-sylvii-mucila-cela-rodina-i-s-detmi/

https://www.lifee.cz/historie-a-tajemno/silene-utrpeni-sylvie-likens-radoby-hodna-sousedka-z-ni-udelala-trosku-neschopnou-mluvy-ani-pohybu_418783.html

https://refresher.cz/44556-Gertrude-Baniszewski-Zena-v-domacnosti-ktora-spolu-so-svojimi-detmi-umucila-v-pivnici-domu-bezbrannu-16rocnu-dievcinu

https://people.com/sylvia-likens-abuse-caretaker-orchestrated-8752827

https://www.indianapolismonthly.com/longform/likens-looking-back-indianas-infamous-crime-50-years-later/