Článek
Když ženy nemohou totéž, co mohou muži…
Člověk si občas posteskne, když vidí rozdíly mezi muži a ženami. V minulosti bylo normální, když muž pracoval, zatímco žena práci opustila, aby se věnovala rodině a domácnosti, denně připravovala teplé jídlo a zajišťovala chod všeho, zatímco muž vydělával, aby rodinu zabezpečil. Zkrátka se předpokládalo, že se žena na určitou dobu pracovní role vzdá, i když ji měla stále, jen trochu „jiného druhu“.
Dnes pracuje muž, ale pokud žena vydělává víc, můžou se dohodnout a muž zůstane s dítětem. Vidí se to jen zřídka, ale děje se to. Muž je obdivován, že se dokáže starat o rodinu, u ženy je to většinou považované za samozřejmost, ne každý ji ocení. Najdou se ale samozřejmě i výjimky. Co je povolené mužům, není povolené ženám. Alespoň někde.
V některých státech jsou oddělená pravidla a práva, muži smí vše, ženy pomalu aby děkovaly za to, že můžou vůbec vyjít ven. Ale to už se dostáváme k jinému tématu. Takže zpět k tomu, pro co je sepsán tento článek. Jak je to vlastně při sebeobraně mužů a žen? Opravdu muž může v sebeobraně někoho zabít, aby se zachránil, ale u ženy už se na to pohlíží jinak? Minimálně v Alabamě to na to tak vypadá.
Těžký život od začátku
Brittany Smith neměla úplně nejhezčí dětství. Se svým bratrem Chrisem vyrůstala u matky, s jejich otcem se matka rozvedla, byla z ní svobodná matka. Brittany dle jejích slov byla ve škole premiantkou, testy a zkoušky zvládala na výbornou. Aby se uživili, chodila její matka na delší pracovní směny. Brittany dokončila střední a v devatenácti se vdala. Stala se matkou 4 dětí, ovšem osud si pro ni nachystal těžkou zkoušku. Když byla těhotná a porodila, dítě (syn William) měl genetickou poruchu a zemřel krátce po narození. Pro každou matku je to rána, stejně tak pro Brittany, která upadla do deprese a sklouzla k drogám.
Začala užívat metamfetamin, což pro ni byl začátek konce po sociální stránce. Děti jí byly odebrány. Ačkoliv měla podporu od své matky, několikrát k drogám „spadla“ znovu, než se podařilo ji vrátit do stavu před jejich užíváním. Brittany se vyléčila ze závislosti, našla si práci v pečovatelském domě, karta osudu se obrátila v její dobro. Sociální pracovnice během prohlídky u Brittany došla k závěru, že je místo vhodné pro výchovu dětí a Brittany prošla s pozitivním posudkem. Z toho měli samozřejmě všichni velkou radost.
A jde do tuhého
Brittany si chtěla pořídit štěně pitbula. Věděla, že děti budou nadšené. Znala se ze střední s Toddem Smithem, který byl chovatelem pitbulů. Byli spolu nějakou dobu v kontaktu. Jednoho večera ji Todd požádal, zda by pro něj nepřijela do parku, kde ho vysadili kamarádi, a tak nějak ho tam „zapomněli“. Brittany souhlasila, že pro něj dojede, ale dala najevo, že u ní smí jen přespat a druhý den musí pryč. Potřebovala místo pro děti a dala mu najevo, že se jí začíná dařit a může si uspořádat život podle svého.
Možná to vyvolala zmínka o tom, že se jí daří dobře, možná fakt, že se jí vrátí děti a on bude muset odejít. Ať tak, či jinak, Todd se najednou úplně změnil. Vyskočil, křičel a uhodil ji hlavou. To samozřejmě Brittany polekalo, utekla do ložnice a zavřela se před ním. Ovšem Todd dveře vyrazil a strčil Brittany na postel. Následovalo škrcení. Brittany v tu chvíli popadl strach, bála se, že umře.
Když se probrala, stále ji škrtil a vzal si ji násilím. Samozřejmě s výhrůžkami, že ji zabije, pokud něco řekne, nebo se špatně podívá. Po této události Brittany zkontaktovala svou matku, zda by ji mohla dovézt do obchodu pro cigarety. Protože byla Brittanina matka unavená po práci, poslala Chrise, aby sestru do obchodu dovezl. To ale mělo háček – jel s nimi i Todd. Když Chris dorazil k obchodu, Brittany šla nakupovat a on zůstal v autě s Toddem. Brittany ovšem svým vzhledem budila pozornost, bylo na ní znát, že se jí něco stalo. Upozornila prodavačku, co se jí stalo, že byla znásilněna a je jako rukojmí. Ta jí poradila, aby zůstala v obchodě, což ale nešlo. Když se Brittany nevrátí, Tood ublíží Chrisovi. Vrátila se tedy do auta a odjela s bratrem a Toddem domů. Než ale vyšla zpět do domu, navedla Chrise, aby se vrátil a s prodavačkou si promluvil. Neměl žádné podezření, o to větší pro něj bylo překvapení, co se dozvěděl.
Vrátil se proto do Brittanina domu, dovnitř vešel zadním vchodem, s sebou si vzal zbraň. V kuchyni narazil na Todda. Položil zbraň na stůl a Toddovi sdělil, že se musí sbalit a odejít. Vyzval ho, ať opustí dům. To ale Todd neudělal a místo toho se začal s Chrisem prát. Když Brittany vešla do kuchyně, viděla, jak Todd Chrise škrtí. Vzala zbraň a Todda vyzvala, ať přestane, že nechce střílet. Ten ale varování nedbal a dál škrtil Chrise. Brittany tedy vystřelila. Nic se nestalo. Vystřelila tedy ještě dvakrát. Při třetím výstřelu již oba padli k zemi.
Zbraň
Brittany zavolala na tísňovou linku a přivolala záchrannou službu, s ní dorazila i policie. Při otázce, kde je střelec, Brittany odpověděla, že je uvnitř a že střelcem je její bratr. Naštěstí žil, Todd byl po smrti. Chris se rozhodl vzít vinu na sebe, nesmělo vyjít najevo, že střílela Brittany. Mohla by se s dětmi rozloučit, nesvěřili by jí je. Ovšem svědomí je svědomí a Brittany se šla další den přiznat. Strávila 10 měsíců ve vazbě, její matka pak za ni zaplatila kauci, aby mohla být na svobodě.
Nálepka zločince
Ovšem, když je žena obviněna z vraždy, vše se otočí. Nikdo nedal Brittany práci, nemohla být se svými dětmi. Byla na dně. Její matka se snažila nastudovat vše, co by jí mohlo pomoci při obraně a našla zákon o oprávněné sebeobraně. To pro Brittany bylo stéblo naděje v nekonečné tmě. Požádala o předběžné slyšení. Protože neměla finance na právníka, byl jí přidělen jako obhájce Ron Smith. Ten viděl případ pozitivně, spravedlnost by se mohla obrátit ve prospěch Brittany. Nebyla útočníkem, byla u sebe doma a Todd škrtil jejího bratra. Ovšem rodina Todda to viděla s prokurátorem jinak, chtěli pro Brittany trest dvaceti pěti let. Dohoda pro Brittany byla nepřijatelná, odmítla přiznat vinu za něco, co nespáchala.
Na scénu přichází soukromá vyšetřovatelka, bývalá policistka Dawn Hendricks. Ta trochu osvětlí to, jak je bráno právo na sebeobranu. Samozřejmě je tím myšlena ochrana života, zdraví a majetku. Když muž toto vše chrání, je za to oceněn. Ovšem v případě ženy je na to nahlíženo jinak. Dawn Hendricks přibližuje, že je to tím, že lidé v oblasti, kde Brittany žila, nevěří tomu, že sexuální obtěžování a domácí násilí je u žen bráno jako problém. Poukazuje na to, že není v pořádku, aby žena byla bita a bylo to považováno za normální.
Při předběžném slyšení byla Brittany vyslechnuta ohledně přítomnosti Tooda v jejím domě. Zda měl svolení k pobytu vevnitř, zda to, co dělal, probíhalo s jejím souhlasem. Byly puštěny nahrávky, ve kterých Brittany uvedla, že ji téměř 2× znásilnil, později sdělila, že ji neznásilnil, ale pokusil se o to. V dokumentaci byly přiložené fotografie, kde bylo vidět, co jí vše Todd způsobil za zranění, modřiny, škrábance, oděrky.. Byla jí také diagnostikována posttraumatická stresová porucha, při které je jasné, že žena, která zažije násilí, nesdělí vše tak, jak se odehrálo, protože je traumatizována. Také se toxickou analýzou prokázala extrémně vysoká hladina metamfetaminu v Toddově těle. V podstatě byl natolik nadopován drogou, že i kdyby na něj šli policisté s taserem a použili na něj obušky, nepomůžou si, protože v tu chvíli má „nadlidskou sílu“.
Jsou tu pro a proti
V jeho neprospěch také mluvilo to, že měl dost dlouhý seznam trestních činů. Obvinění z domácího násilí, napadení atd. Ke slovu se také dostala bývalá manželka, která uvedla, že ji držel v zajetí, dlouhá léta týral a znásilňoval. Případ Brittany vyvolal pozdvižení, ženy po celých státech ji začaly podporovat a popsaly své příběhy, kdy byly utlačovány a znásilněny. Začalo se o tom více mluvit. Podle toho, co Brittany nastudovala, zákon o oprávněné sebeobraně sice platil, ale jen pro muže, na ženy se tak nějak „zapomnělo“.
Slyšení dopadlo v neprospěch Brittany. Soudkyně de facto prohlásila, že v době výstřelu na Todda neměla Brittany právní důvod k tomu, aby stiskla spoušť. Zdá se to šílené. Ovšem na druhou stranu se nesmí zapomínat na to, že aby Brittany nepřišla o možnost získat děti do péče, tak nechala Chrise, aby vzal vinu na sebe a policii lhala. Tato lež jí velmi přitížila, byla v očích justice považována za nedůvěryhodnou.
Nakonec tedy přijala raději dohodu o vině. Věděla, že trest ji stejně nemine a tahle verze pro ni byla lepší. Trest byl z dvaceti let snížen na třicet šest měsíců. Připočítala se jí i doba, kterou již předtím strávila ve vazbě. Tak měla nyní osmnáct měsíců trestu za vraždu a osmnáct měsíců domácí vězení. Naneštěstí to také znamenalo mít záznam v trestním rejstříku za vraždu. Následné studie prokázaly, že u žen v USA je dvakrát větší pravděpodobnost odsouzení za zabití násilníků, než jak je tomu u mužů. Ve vězení tak končí tisíce těchto obětí.
Anketa
Zdroje:
Netflix: Stát Alabama vs. Brittany Smith
