Článek
Na první pohled to vypadá jako absurdní kombinace: tělo přizpůsobené rychlému plavání, ocas s ploutví jako u žraloka a k tomu hlava připomínající krokodýla, který se právě naštval. Přesto takhle nějak vypadal dakosaurus, jeden z nejzajímavějších dravců, kteří se v druhohorách proháněli mořem. Ne dinosaurus, ne plesiosaurus, ne mosasaurus - ale dávný příbuzný dnešních krokodýlů, který se rozhodl, že suchozemský život není nic pro něj.
Ilustrační znázornění dakosaura a dalších tvorů, s nimiž kdysi sdílel moře
Krokodýl, který to vzdal na souši
I když mu přisuzujeme atributy některých zvířat jako je žralok nebo krokodýl, abychom ho nějakým způsobem připodobnili, je jasné, že se nejedná o jejich křížence (i kdyby se mohli křížit, což nemohli, jde o jiné druhy). Žil v jiné době a plně se přizpůsobil svému prostředí.
Na dnešním břehu by dakosaurus působil trapně. Metriorhynchidi, skupina, do které patřil, se totiž natolik přizpůsobili moři, že prakticky ztratili schopnost normální chůze. Neměli těžké kostěné destičky jako dnešní krokodýlové - evoluce je postupně „odložila“, protože by jim v oceánu jen překážely.
Jejich tělo se naopak vyhladilo, protáhlo a proměnilo v něco, co by ve stínu mohlo připomínat delfína. Končetiny se změnily v ploutvovitá „pádla“ a ocas zakončila svislá ocasní ploutev, přesně ta, kterou potřebuji rychlí mořští dravci, když chtějí během vteřiny zrychlit nebo uhnout. Takové torpédo se žraločím ocasem jako perfektním kormidlem.
Dakosaurus tak nebyl žádný líný „číhač“ v mělčině. Byl to aktivní lovec otevřeného oceánu a díky svému tvaru těla patřil k těm nejrychlejším.
Fosilní nález lebky Dakosaurus maximus
Děsivé čelisti se s kořistí nepáraly
Největší pozornost ale přitahuje jeho hlava. Lebka dakosaura měla překvapivě krátký a robustní tvar - nic jako moderní gaviál, který vypadá jako chodící pinzeta, spíše jako aligátor. Zuby byly silné, hladké a lehce zakřivené, typ „zakousnu se a vyrvu kus masa“. Podobnost se zuby velkých masožravých dinosaurů potvrdili i paleontologové.
To samo o sobě hodně napovídá o tom, co dakosaurus lovil. Rozhodně to nebyly hejnka drobných rybiček, která se nechají nabrat jako sítem. Tenhle dravec šel po něčem, co mělo hmotnost, svaly a schopnost se bránit.
Kolik měřil a jak působil?
Od různých fosilií a studií se odhady trochu liší, ale většinou se mluví o 3 až 5 metrech. Není to tedy monstrum velikosti pozdějších mosasaurů, ale pořád solidní predátor, který by dnešního člověka bez problémů „zhltnul“.
Zvlášť slavný je druh Dakosaurus andiniensis z Argentiny. Jeho lebky patří k nejzachovalejším a díky nim dnes víme, že šlo o zvíře s opravdu neobvyklou „krokodýlí–žraločí“ kombinací rysů.
Co by měl na jídelníčku?
Vědci mají jasno v jedné věci: zuby dakosaura nebyly určené pro přicvaknutí ryby a její spolknutí. Byly to zuby na trhání. A tomu odpovídá i složení tehdejší jurské mořské fauny. Dakosaurus měl z čeho vybírat:
- větší ryby, které nebyly jen bezbrannými sardinkami
- jiné mořské plazy
- menší nebo mladé jedince svého druhu - není to sice potvrzené, ale dravci tohle dělají celkem běžně, takže se dá předpokládat, že drobnými jedinci svého druhu také nepohrdnul.
Celkově šlo o zvíře, které bylo zvyklé pronásledovat kořist aktivně, ne lovit pasivně ze zálohy.
Fosílie dakosaura
Jak se mu podařilo stát se tak dobrým plavcem?
Při detailnějším pohledu na jeho anatomii je jasné, že se u metriorhynchidů odehrála jedna z nejodvážnějších adaptací mezi krokodýli vůbec. Kromě zmiňované ztráty osteodermů (pancířovitých destiček) a přeměny končetin na ploutve je zajímavé také to, že jejich tělo naznačuje silně vodní životní styl:
- pravděpodobně měli zvětšená játra, což pomáhalo s udržením vztlaku
- měli velké oči, takže se mohli orientovat i tam, kde světlo nebylo zrovna dostatečné
- jejich ocasní ploutev naznačuje rychlé, prudké pohyby
Skoro to působí, jako by někdo vzal klasického krokodýla, odstranil všechno těžké a nepraktické a nechal ho přešít na predátora, který se spolehne hlavně na rychlost a manévrování jako to má třeba žralok.
Kdy žil a kde se potuloval?
Dakosaurus se objevuje na fosilních nalezištích v Evropě, Jižní Americe i jinde, což znamená, že nebyl žádným regionálním exotem. Jeho čas na planetě se počítá zhruba od 150 do 135 milionů let před současností, tedy období pozdní jury a rané křídy.
V té době byly oceány plné rozmanitých dravců - od ichtyosaurů po velké žraloky. Dakosaurus si ale našel vlastní ekologickou niku: byl to specialista na velkou kořist, něco jako tehdejší ekvivalent dnešních velkých žraloků.
Model dakosaura v muzeu ve Stuttgartu
Co nám říká jeho evoluce?
Metriorhynchidi jsou dobrou ukázkou toho, co evoluce dokáže, když má dost času a jasný cíl. Představte si tvora zcela příbuzného dnešnímu krokodýlovi, jen bez pancíře, s ploutvemi a ocasem žraloka. Příroda tady prostě experimentovala a je vidět, že to fungovalo - tahle skupina přežila miliony let.
Nakonec je ale smetly změny klimatu a příchod nových konkurentů. Na scéně se objevili první předkové mosasaurů a jejich kombinace velikosti a síly postupně ovládla moře.
Dakosaurus byl a zůstává zajímavým zvířetem. Možná je to tím, že v sobě spojuje několik světů. Vypadá jako krokodýl, plave jako žralok a loví jako dravec, který se nebojí zakousnout ani do sebevětší ryby. Navíc boří představu, že moře druhohor byla plná jen obřích mosasaurů. Jurští predátoři byli pestřejší a dakosaurus je jedním z důkazů.
A pak jsou tu jeho zuby. Ty se prostě nedají nekomentovat - masivní, hladké, dělané na trhání masa. Lebka dakosaura má v sobě něco, co člověka přiměje představit si ten okamžik útoku: rychlý výpad, prudké trhnutí a voda zbarvená červeně.
Zdroje:
https://www.thoughtco.com/dakosaurus-1091455
https://prehistoricbeastoftheweek.blogspot.com/2014/05/dakosaurus-prehistoric-animal-of-week.html
https://www.prehistoric-wildlife.com/species/dakosaurus/
https://www.gbif.org/species/165652946
https://www.facts.app/dinosaur/dakosaurus
https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0044985
