Článek
Chapadlovitá nestvůra z dob ordoviku
I když se může na první pohled zdát, že se nejedná o něco děsivého, Cameroceras opravdu budil v mořích hrůzu. Před cca 470 miliony let kraloval mořím v dobách ordoviku, kdy moře vzkvétalo, existovaly zde nejrůznější druhy podmořských živočichů a byl zde soustředěn veškerý život. Na souši se v té době nacházely pouze rostliny.
Cameroceras žil v době, kdy moře byla hodně rozsáhlá, mělká, milovníci tepla by si přišli na své. Byl v nich soustředěn veškerý život. Vyskytovali se zde měkkýši, červi, ramenonožci, trilobiti, koráli. Ovšem Cameroceras byl tím tvorem, který vyhledával spíš hlubiny, místa, kam neproniklo tolik denního světla. V té době se hlavonožci rozvíjeli, takže nebyli nijak velcí, ovšem Cameroceras byl jiná liga – mohl měřit až 9 metrů.
Stejně jako dnešní olihně měl i Cameroceras podobné tělo. V ulitě, která vypadala jako dlouhý kužel, měl několik komůrek. V zadních dutinách byl prostor, který byl vybaven plynem či tekutinou. Díky tomu mohl Cameroceras regulovat vztlak a pohybovat se tak, jak potřeboval. Dalo by se říct, že to byla prehistorická verze první ponorky. Pohyb byl ovšem pomalý, Cameroceras rozhodně nebyl rychlým plavcem. Ovšem ani jím být nepotřeboval, svou kořist nepronásledoval. Spíš vyčkával, až zachytí dost silné vibrace na to, aby mohl zaútočit a polapit kořist.
Pohyboval se většinou u dna, kde trpělivé v klidu vyhlížel svou kořist. Ať už jím byl měkkýš, nebo trilobit, Cameroceras si počkal na svou příležitost, a poté se na kořist vrhl – přesněji řečeno vztáhl chapadla, kořist chytil a přiblížil ji k zobáku. Ten byl schopen prorazit i pevný krunýř. Do jeho jídelníčku kromě výše jmenovaných patřili i další hlavonožci a červi, které nalezl u dna. D9ky tomu, že disponoval i ozubeným jazykem, pro něj nebyl sebetvrdší povrch těla kořisti žádnou překážkou.
Svým způsobem Cameroceras vyhrál ,,v loterii“ svou stavbou těla. V době, kdy žil, většina predátorů neměla zrak a oči, které mohla tak dobře využít jako on. Jeho způsob pohybu také mluví za vše. Kromě toho si na něj díky jeho velikosti nikdo netroufl, přece jen 9 metrů dlouhého hlavonožce nebude jen tak někdo vyzývat na souboj. Na ten by ho mohli vyzvat maximálně příslušníci jeho druhu, když by bojovali o potravu, nebo o území. Navíc se mohl pohybovat jak ve mělkých vodách, tak v hloubce, uměl se dobře přizpůsobit.
Jednou ale vše skončí
Zhruba 444 milionů let dozadu došlo ke krizi, když se posunuly kontinenty a změnil se proud oceánů. Pro živočichy toto znamenalo dobu ledovou. Hladina značně klesla a moře vyschla. Ke smůle Camerocerase právě ta mělká moře, ve kterých přebýval. Došlo i k poklesu kyslíku, takže se potravní řetězec proměnil. Menší živočichové, kteří sloužili jako potrava Camerocerase, začali vymírat. Nedobrovolně měl tedy hladovku. A jelikož se nedokázal dostatečně rychle přesunout, znamenal pro něj úbytek potravy konec.
Stejně jako u jiných predátorů, i po Camerocerasovi něco evolučně zůstalo. V podobném duchu žili na Zemi amoniti a další hlavonožci, dnes jsou to sépie, olihně a chobotnice, kdo nám může symbolicky připomenout, že tu přes několika sty miliony let žilo něco, co brázdilo oceány a mělkými moři, nahánělo hrůzu a mělo obří rozměry.
V průběhu času vědci nacházeli ve vápencích fosilie tohoto tvora. Pohyboval se na území dnešní Severní Ameriky, Grónska a Evropy.
Ulity Camerocerase - ilustrace
Zdroje:
