Článek
Jsou sami, nejbližší rodinní členové bydlí kilometry daleko
Přicházím k paní Věrce na nasmlouvaný úklid v rámci pečovatelské služby. Byt o velikosti 2+kk je lehce zaneřáděný, ale není to nic, co by se tak do půl hodiny nedalo uvést do lesknoucího se stavu. Popadnu pytel na odpadky, nejdřív vyházím veškeré nepotřebné věci, s pomocí paní Věrky ještě protřídíme, co by si přála, aby zůstalo a chci se dál věnovat své práci. Paní Věrka ovšem září štěstím, že k ní přišla návštěva (byť na nasmlouvanou službu) a hned se rozpovídá, co dělala o víkendu. Je to aktivní žena, takže víkend plný procházek je samozřejmostí. Chodí do parku, někdy se koukne i na výstavu, když se něco pořádá, ale vše v osamělosti. Není nikdo, kdo by s ní šel. Rodina bydlí na druhém konci republiky a jezdí za ní tak jednou měsíčně. Je proto ráda, že k ní přijdu, byť je to kvůli úklidu.
Celá natěšená mi ukazuje fotky, které pořídila. Ze slušnosti se na ně podívám, zhodnotím, poptám se na detaily, snažíc se během jejího postupného odpovídání pokračovat v úklidu. Občas se musím zastavit a požádat o zopakování otázky, protože je mi jasné, že i když vidí, že se věnuji úklidu, ráda by si se mnou povídala, byť to znamená, že bude muset občas něco zopakovat. Zabraná do úklidu občas některé otázky zkrátka přeslechnu. Občas se jí zeptám i já, ale je to spíše na praktickou část vzhledu bytu, zda chce něco někam přesunout, nebo úplně jinak sestavit. Občas totiž sdělí, co že to vlastně držím při stírání prachu z nábytku za skvosty a zavzpomíná, odkud to vlastně má a jak dlouho. Většinou se jedná o keramické ozdoby, starožitné vázy, sem tam i nějaké ty svíčky. Všechno na svém místě zůstává, přesuny se nekonají. Tím pádem se i já blížím ke konci své činnosti, mám vyluxováno, vytřeno, kuchyňská linka je čistá. Zbývá ještě koupelna a hotovo. A já nevím, jestli se mám radovat nebo smutnit. Tím, že se blížím ke konci úklidu, budu muset zapřemýšlet, co budu muset říct, abych paní Věrce vysvětlila, že musím odejít k další práci, když se tak rozvyprávěla. Je mi líto ji v povídání ,,utnout“, visí na mě očima. Hledám během úklidu koupelny vhodná slova, abych ji neurazila a ona si nemyslela, že je mi svým povídáním na obtíž.
Úklid
Přijdu za týden a povyprávíte mi, jak to probíhalo
A je to tady. Koupelna je čistá, moje práce je u konce. Mrzí mě, že musím od paní Věrky odejít, ale čeká mě další úklid u jiného klienta. Abych ji alespoň trochu utěšila, připomenu jí, co mi říkala, že má v plánu na víkend a že ji při dalším úklidu hodlám vyzpovídat, tak ať si vše pečlivě zaznamená. A určitě to bude chtít vědět i její rodina, se kterými je telefonicky v kontaktu, takže je potřeba dělat poznámky.
Paní Věrka se zasměje. S rodinou v kontaktu je, telefonují si, ale většinou je to jen tak třikrát za měsíc a na krátkou dobu. A jí chybí osobní kontakt, což chápu. Navrhuju jí výlety s ostatními klienty, které pořádá organizace o víkendech, aby klientům zpestřila život. To klientka odmítá, až tak čiperná není a s nikým se moc nezná. A když, tak nemá zájem mu vykládat o svých osobních záležitostech. Na mě je zvyklá díky úklidu, takže se mi ráda svěřuje.
Pomyslela jsem si, že je to ohromná škoda, určitě by měla spoustu zážitků z výletů, ale nemůžu ji k ničemu nutit. Proto si udělám poznámku, co všechno paní Věrka plánovala a usmyslím si, že si o víkendu nastuduji detaily jejích absolvovaných akcí, jaký byl program, abych měla připravené otázky. Jestli ji alespoň takto trochu potěším svým zájmem, tak směle do toho.
Ovšem to asi nebudu o víkendu dělat nic jiného než zkoumat akce, na které se klienti chystají, protože když po rozloučení odejdu do dalšího bytu uklízet k panu Františkovi, ke kterému docházím třetím rokem, čeká mě ten samý scénář. Rozzářený úsměv, vřelé přivítání, nejradši by mi předložil kus bábovky a kávu k tomu a na úklidové prostředky by mě nenechal ani sáhnout. A samozřejmě se také rozpovídá, co všechno dělal a jak se na mě těšil. Pan František pro změnu rodinu nemá, takže je zvyklý jen na mě a sousedy. Není tak akční typ jako paní Věrka, pro změnu rád kutí a staví modely lodí. Takže by to za chvíli chtělo větší byt, protože většinu bytu zaplňují jím sestavené lodě. Výborné na procvičování jemné motoriky a hlavně trpělivosti, jak se smíchem říká. Slepit k sobě miniaturní kostičky, které jsou vlastně veledůležitou součástí lodí, to chce někdy opravdu notnou dávku trpělivosti, výdrže a dobré nálady. Je opravdu na toto zručný, jsem ráda, že ho to baví, a doptávám se občas na některé modely, zkoumajíc, jestli neznám nějaké podobné z různých zahraničních filmů. Ale to bych trefila maximálně tak Titanic.
Vždy, když u klientů skončím s úklidem, musím u většiny z nich přemýšlet, jak jim zdůraznit, že už opravdu musím jít. Všichni jsou moc milí a jsou tak rádi, když k nim přijdu, že je mi opravdu líto od nich odcházet, kór při jejich nadšených pohledech, kterými v duchu jásají: ,,Hurá, máme společnost.“ I když nejsem jejich rodina, jsem ráda, že alespoň trochu jim mohu zpestřit jejich denní život a jsem vděčná za jejich důvěru.
