Článek
Zaslat životopis a vzhůru na pohovor
Když jsem začínala v nejmenované organizaci na pozici řadového pracovníka těsně po škole, měla jsem v životopisu jen asi 3 prázdninové brigády a zahrnutou praxi v oboru, která dala dohromady stěží 1 a půl měsíce. Takže výčet pracovních zkušeností = nic moc. Naštěstí pro mě si mě organizace vycvičila tak, jak potřebovala a já se dále mohla rozvíjet.
Po nějaké době jsem povýšila a čirou náhodou jsem mohla být přítomna výběrovému řízení na novou posilu týmu, což mě velmi zaujalo. Byla jsem zvědavá, jak to probíhá. Předtím, než si vedoucí zavolala uchazeče do kanceláře, jsme prošly společně životopis a rychle probraly dle zkušeností uchazeče, zda by mohl být vhodnou posilou týmu. Kromě určité praxe v oboru měl zkušenosti ještě z úplně jiné oblasti a vystřídal několik zaměstnání, kde byly vyžadovány nejrůznější dovednosti, které ne každý v organizaci ovládal. Měl zkušenosti s IT problematikou, nebál se řídit větší vozy, hodně komunikoval s klienty a jistou dobu dělal analýzy a statistiky pro nejmenovanou firmu, takže pokryto bylo hned několik oblastí. Až jsme se divily s vedoucí, že chce do organizace, kde se vyžaduje něco úplně jiného, což by ovládl, ale nevyužije úplně všeho, co už uměl z předchozích pracovních zkušeností.
Přesto si ho vedoucí zavolala, probrala s ním pracovní náplň, zeptala se ho na jeho představy a na konci pohovoru jí to nedalo, aby se ho nezeptala, proč se hlásí právě k ní do organizace. Důvod byl prostý – totální změna v životě. Nová práce, do města se nově přistěhoval a chtěl se naučit nové věci. Takže velmi často požadovaná vlastnost u zaměstnavatelů – tedy ochota učit se novým věcem – odškrtnuto.
Více položek? Vy moc dlouho v jedné práci nevydržíte
Za několik let jsem v zaměstnání skončila a nastoupila do jiného, které pracovní náplní mělo blízko k mé předchozí práci. Opět jsem se realizovala a za několik měsíců se opět řešilo dilema – výběr nového pracovníka. Rozšiřoval se tým, takže kolegyně byla pověřena, aby si s potenciálními zájemci promluvila a vyjádřila se hlavní vedoucí, co si o zájemcích myslí.
Než zájemci přišli, ukázala nám dva životopisy, u kterých si nebyla jistá, jestli jejich majitelé budou vhodní adepti. Jeden, který byl o něco málo mladší, měl v životopise asi 4 pracovní pozice, převážně se vše týkalo obchodu. Druhý měl v životopise 8 pracovních pozic. Na žádné z nich nebyl nijak moc dlouho, max. 3 roky. Ovšem pracovní pozice byly rozmanité, zahrnovaly několik oblastí – obchod, zdravotnictví, gastronomie, služby, dopravu atd. Za mě osobně to hrálo pro zájemce s vícero pozicemi, orientoval se ve více směrech, uměl toho víc oproti mladšímu zájemci. Že nezůstal delší dobu na jednom místě? Neshody v zaměstnání, v kolektivu, mohlo to mít nejrůznější příčiny.
Kolegyně ovšem byla jiného názoru. Byla zásadně proti, aby se přijímal člověk, který tak často mění pozici. Obávala se, že se dotyčný po nějaké době shlédne v něčem jiném a odejde, jeho fluktuace jí byla podezřelá. Na jednu stranu jsem jí rozuměla, na druhou stranu jsem si říkala, že v každé práci se hodí znalost i z jiné oblasti. Takhle to působilo, jakože vícero pracovních pozic v životopise člověku spíše uškodí.
Zájemce si kolegyně vyzpovídala, sdělila vedoucí svůj názor a čekaly jsme na vyjádření. Místo nakonec obdržel mladší ze zájemců, důvody nebyly sděleny. Po nějaké době ovšem odešel, zjistil, že ho pracovní náplň neuspokojuje tak, jak si myslel, že ho uspokojí a našel štěstí jinde. A druhý zájemce? Ten už se také realizoval na jiném místě, kde byl spokojený.
Se stoprocentní jistotou to nedokáže říct asi nikdo, zda je více pozic v životopise plusem nebo mínusem. Dle mého názoru je to plus pro dotyčného, pokud opravdu umí to, co bylo v daných pozicích vyžadováno.