Článek
Devonský predátor v hlubinách moře
Zhruba 380 milionů let zpět. Taková doba dozadu nás dělí od období, kdy se v mořích, bohatých na plankton a další ryby, proháněla tato obrněná, až 5 metrů velká ryba, která mohla vážit až čtyři tuny. Spolu s ní obývaly moře další druhy ryb, hlavonožců a obratlovců, které posloužily jako položky na jídelníčku. Díky tomu, že se tehdy v Severní Americe a v dalších lokalitách (např. území dnešní Evropy a Maroka) vyskytovaly zóny s výrazně nízkým obsahem kyslíku, tak se zachovalo spoustu fosilií, které mohly vědcům ukázat, jak tento predátor vlastně žil.
Pro devonské prostředí bylo typické teplé podnebí, pevnina se nacházela na úrovni tropických pásem. V mořích se dařilo korálovým útesům, rybám, bezobratlým. I když v tomto období se převážně mořskému obyvatelstvu, k rozvoji docházelo i na souši. Na scénu přichází první stromy, objevují se tu i členovci.
Lebka Dunkleostea
Místo klasických zubů měl destičky, které měly zaostřené hrany. Svým způsobem měl v puse naostřené nůžky, které se při používání samy brousily. Stisk Dunkleostea se mohl rovnat stisku některých dnešních žraloků, či krokodýlů. Na svou kořist číhal z úkrytu, překvapení bylo důležitým momentem. Prudký pohyb jeho čelistí pak obstaral zbytek. Jeho hlavní potravou byly pancéřnaté ryby, kostnaté ryby a hlavonožci.
Jelikož šlo o superpredátora, neměl ve svém prostředí žádnou konkurenci. Našlo by se několik druhů ryb, které velikostně mohly být stejné jako on, ale živily se planktonem, nepředstavovaly pro něj žádnou hrozbu. Kdo by mohl představovat možnou hrozbu, by byly ryby řádu Arthrodira, velké obrněné ryby.
Konec devonského krále
Období devonu ,,zažilo“ při svém konci několik ekologických katastrof. V tomto období jsou rozlišovány dvě fáze – první je Kellwasserská krize, která se odehrála asi 372 milionů let zpětně. Během ní došlo k zániku útesových ekosystémů, v oceánech klesla hladina kyslíku. Následovala Hangebergská krize, kdy se prudce ochladilo, klesla mořská hladina a ubylo mnoho obratlovců.
Vlivem rozsáhlé vulkanické činnosti se také střídala teplá a chladná období, na což nebyly organismy připraveny. Hlubší moře byla bez kyslíku, což mělo za následek úbytek planktonu a narušení potravního řetězce. Kořeny stromů na souši odváděly živiny do vod, takže je obohatily o dusík a fosfor, díky čemuž se hojně rozmnožily řasy a sinice. To mělo vliv na život ryb, jelikož byly bez potřebného množství kyslíku.
Vinou těchto krizí došlo k úbytku až 75 % mořského obyvatelstva. Ubylo spoustu planktonu, což mělo za následek vyhynutí ryb, které se jimi živily. Dunkleosteus tak přicházel o významný zdroj potravy, de facto vyhladověl k smrti. Na scénu ,,připlavali“ pravěcí předchůdci žraloků a jiných ryb, které byly hrozivější a odolnější vůči okolnímu prostředí.
Zdroje:
