Článek
Na začátku pomoc z většiny zemí
Nedokážu si představit, že bych musela uprchnout z České republiky z důvodu bombardování území. Z důvodu, abych si zachránila život. Znovu začínat v cizí zemi, kde neovládám místní jazyk, mám s sebou jen několik málo věcí a být ráda, že můžu spát na matraci, popř. lehátku s dekou. Situace, kterou si mnozí neumí představit, zažilo ukrajinské obyvatelstvo před dvěma lety, kdy Rusko zaútočilo.
Rodiny v hrůze prchaly pryč do sousedních zemí, ve kterých se pro ně vyčlenily budovy, kde mohly bezpečně složit hlavu a dostat jídlo. Někteří v daných zemích zůstali, jiní pokračovali dále. Jazyková bariéra jim v tomto dost překážela, města, poskytující ochranu a pomoc, si sháněla tlumočníky na ukrajinský jazyk, aby mohla s cizinci efektivně komunikovat a zajistit potřebnou pomoc.
Úřady práce zažily nával, když ráno čekaly fronty lidí před budovami, aby si mohly jednotlivé rodiny požádat o humanitární dávky, které byly neustále novelizovány a měnily se podmínky. Konaly se všemožné sbírky, kdy lidé přicházeli s potravinami, hygienou a všemožnými dalšími prostředky a potřebami, které mohly být na Ukrajině potřebné. Sbalit do aut a vzhůru na dlouhou cestu, aby byla Ukrajina zásobena humanitární pomocí. Přece musíme všichni soucítit s obyvateli bombardované země. Nebo ne?
Kromě poskytování humanitární pomoci se vyčlenila i místa, kde se začalo s výukou ukrajinských dětí, aby se mohly lépe zadaptovat na pobyt a naučit se česky, aby nebyl problém v komunikaci.
Škola
Po určitou dobu neměl nikdo s Ukrajinci problém, převládala snaha pomoci potřebným a možnost zaintegrovat cizince do společnosti.
Začíná přituhovat..
Později, i když válka pokračovala, už opadala vlna solidarity a lidé začali být spíše nepřívětiví vůči Ukrajincům. Svým způsobem se jim nelze divit. Potravinové banky, které poskytovaly příděly občanům dané země, najednou neměly co přidělovat, protože většinu zásob vydávaly Ukrajincům. Hledání zaměstnání a bydlení místním dělalo (a dost možná ještě dělá) problémy, protože jsou preferováni Ukrajinci. Ačkoliv se tak ztíží podmínky českým obyvatelům, nutno podotknout, že za toto nemůžou Ukrajinci, ale dané společnosti a nájemci, kteří preferují jinou národnost.
Co zřejmě hodně rozeštvalo společnost, byl patrně fakt, že do zemí poblíž Ukrajiny uprchli kromě žen a dětí také mladí muži, kteří měli zůstat ve své vlasti a bojovat za ni. Namísto toho žijí nyní v jiném státě, pobírají dávky (i když někteří pracují) a jezdí v drahých autech. Na oblíbenosti Ukrajinců nejspíš nepřidá ani fakt, že např. při přihlašování dětí do škol jsou preferovány kromě dětí, bydlících v dané lokalitě, na druhém místě ukrajinské děti, takže kdo bydlí jinde, má zkrátka smůlu. Preference Ukrajiny společnost dost výrazně rozdělila. Někteří nadále litují ukrajinské občany, kteří museli prchnout ze země, jiní je už, dá se říct, nenávidí a pomoct nechtějí (což by mělo být respektováno).
To je pro Ukrajince? Tak to nemám zájem
I když je už situace trochu jiná, než na začátku invaze, stále kolují zprávy o lokalitách, kde jsou vyhozeny do vzduchu budovy, ničí se životní prostředí, válka neustává. Stále je potřeba nejrůznější pomoci. Ať už finanční, nebo materiální. Ale nikdo už nemá zájem se na pomoci podílet vzhledem k okolnostem.
,,Známá má kamaráda, který jezdí na Ukrajinu pomáhat v zákopech. Doma vždy vezme prázdné silnější plechovky, umyje je, naplní je něčím a zadělá do plechovky knot, aby z toho vznikla zákopová svíčka. Plechovek bylo málo, tak nás požádala o pomoc. Poptala jsem se na rozměr, na co přesně to je a zkusila se zeptat přátel, jelikož doma jsme plechovky neměli. Známá ještě poslala dokumentaci, abych vysvětlila, k čemu přesně plechovky potřebuje a jak to mám případně popsat. Zeptala jsem se svých přátel, kteří na fotky svíček z plechovek koukali a žasli, co všechno se dá vyrobit. Ještě se zmínili, co mají k dispozici a zdali by to mohlo být použito. Když se však dozvěděli, za jakým účelem se svíčka vyrábí, ihned odmítli, že nic poskytovat nebudou. Ať se nezlobím, ale Ukrajince nepodporují. Už ne. Naštěstí pro to známá měla pochopení, ne každý již má v současné době chuť pomáhat. A když vidím, jak se někteří Ukrajinci chovají, nedivím se tomu.“
Ať už tak nebo tak, je to špatně..nebo ne?
Situace je dost složitá. Ačkoliv se někteří uprchlíci z Ukrajiny snaží pracovat, v očích společnosti je to svým způsobem špatně, protože ,,berou práci“ místním. Pokud naopak nepracují, jsou odsuzování za to, že pobírají dávky od státu. Tak tedy co dělat? V některých státech byli zapojeni do veřejně prospěšných prací a v Německu jim chtějí snížit dávky, pokud nezačnou pracovat. Nepracující uprchlík, který by měl ve své zemi mít vojenskou povinnost a místo toho pobírá dávky státní podpory v zahraničí? Výborný návod na to, jak pobouřit veřejnost, která už nyní má s touto národností, konkr. s některými jednotlivci problém.
Dělník
Jak tuto situaci řešit?
Někteří lidé z řad veřejnosti by nejradši alespoň muže viděli ve vlaku směr Ukrajina, aby bojovali za svou zem. Jiní by je rádi viděli v práci, i v méně kvalifikované, aby viděli snahu zapojit se do společnosti a ne jen ten stát ,,ždímat“ z peněz. Pokud by ze zdravotních důvodů měli problém se do práce zapojit, jsem názoru, že určitě by měli mít určitou finanční podporu, ale měli by vykonávat činnost, která je pro ně nenáročná a je prospěšná pro společnost (samozřejmě ne, pokud jsou upoutáni na lůžko).
Měli byste tip, jak zapojit ukrajinské uprchlíky do společnosti, a zároveň to snížilo vlnu zloby vůči nim? Co mají udělat, aby na ně veřejnost neměla averzi?
Zdroj:
Názor autorky
