Článek
Kolonoskopické vyšetření je takovým strašákem lidstva. Už jenom to vědomí toho, o jaké vyšetření jde. Někomu to může přijít potupné nebo nějakým způsobem nekomfortní. I když internetem probíhá jistá osvěta a lékaři se většinou snaží lidem vysvětlit, že to není nic tak hrozného, reakce lidí je zatím spíše negativní.
Nějaký čas i já zaznamenávám jisté zdravotní problémy. Střídání průjmů, zácpy a bolesti břicha. Člověk se na příčinu většinou snaží přijít sám. Co když mi to způsobuje tohle? Tak to prostě vyloučím z jídelníčku a uvidíme. Jenže žádná změna ani po několika pokusech nepřichází. A potíže se postupně stávají častějšími. Bolesti břicha po návštěvě toalety jsou stále častější a častější. Je to velmi nepříjemná bolest, která vás na nějakou chvilku zcela pohltí. Nechcete vypadat za „chcípáka“ a tak si bolest prodýcháte a jedete dál.
Nakonec vás to začne tak obtěžovat, že se stejně donutíte spojit se s lékařem. V minulosti jsem měla problémy se srůsty, a tak první co vás napadne, že bolest je trochu podobná, že by to mohl být ten problém. No jo, jenže to by znamenalo operaci. Tu si ale nechcete připustit, protože si nemůžete dovolit přijít o výplatu a mít jen nemocenskou. Když jsem navštívila gynekologickou ordinaci a doktor udělal ultrazvukové vyšetření, nenašel nic, kde by mohl být problém. Srůsty ale takhle vidět nejsou.
No nic. Čas plynul. Připadala jsem si jako „hypochondr“. Tak to se raději na nějakou dobu naučím žít s bolestí. A opět zkoušíte, co vám bude vadit, nebo ne. Když už máte pocit, že se to nepatrně zlepšilo, tak najednou „bum“ a je to opět stejné. Začalo mě to opravdu víc a víc omezovat. Tak jsem jednoho dne napsala doktorce, že bych ráda SONO břicha. Doktorka vzhledem k obtížím neměla jediný problém, a tak mě čekala cesta do nemocnice. Za méně než týden jsem se mohla dostavit. Jaké ale bylo zjištění, že SONO neobjevilo nic zvláštního. Nicméně mi vyšetřující lékařka sdělila, že pokud by se jednalo o srůsty, tak ty na tomto vyšetření vidět nejsou. Takové potíže objeví CT nebo magnetická rezonance. Doktorka dle doporučení neváhala a dala mi žádanku na CT.
I tady byla čekací doba překvapivě krátká. Byl to měsíc. Co jsem tak běžně slyšela, tak se na toto vyšetření čeká i více jak tři měsíce. Vyšetření jsem podstoupila. Nic dramatického to není. Je nepříjemné, když vám píchnou jód a najednou máte pocit horka. Někdo prý cítí jen takové teplo. No, já hořela. Měla jsem pocit, že mi uhoří hlava a následně přišel pocit, že jsem se normálně počůrala. Výsledky běžně posílají k obvodnímu lékaři. Tak jsem tři dny čekala, než jsem se dozvěděla výsledek. Mnohočetné bubliny ve střevě a cysty. Verdikt zněl jasně „musíte na kolonoskopii“. No to néé. Proč já? Když slyšíte od lidí, co to vyšetření podstoupili, že to není nic moc, tak se hrozíte. Bojíte se předem. Musíte pít nějakou tekutinu, která je opravdu dosti nelibé chuti a pak je lepší zůstat několik hodin na toaletě. No nic, vzala jsem žádanku a vydala se na kliniku, kde už jsem jednou chirurgický zákrok podstoupila a byla jsem tam velmi spokojená. Když už jsem se odhodlala a šla se objednat, chtěla jsem to mít za sebou co nejdřív. Už jen kvůli tomu, že ta bolest je opravdu omezující a chcete ji co nejdřív odstranit.
I tady to šlo velmi rychle a za tři týdny byl daný termín. Podstoupila jsem všechna předoperační vyšetření, která jsou nutná pro toto vyšetření, pokud ho absolvujete v narkóze a mohla si domluvit konzultaci u anesteziologa. Dostala jsem recept na roztok, který je nutný pít den před zákrokem. Výhoda tohoto roztoku je, že jsou to již naředěné 100 ml lahvičky, které se pijí co dvě hodiny. Slyšela jsem, že někdo musí pít několika litrové lahve. No to bych tedy opravdu nedala. Musím říct, že vypít i toto malé množství není snadné. Je to síran hořečnatý, tak že chuť nic extra.
Všechny dávky se uchovávají v lednici. Když jsem si je vyzvedávala v lékárně, paní mi řekla, že chlapi si to dávají do piva, že to tam není tolik cítit. Kdybych byla schopná pít pivo na v podstatě lačný žaludek, asi by to nějaký efekt mělo. Takhle jsem si připravila do skleničky první dávku a do druhé skleničky limonádu naředěnou s vodou. Překvapivě jsem to na několik loků, zapíjených limonádou dala celkem rychle. Ještě nutné podotknout, že mi maminka předem hlásila, že bych si měla koupit jednorázové pleny pro dospělé. Nejdřív jsem se smála, ale pro jistotu jsem si je opravdu koupila. Vřele doporučuji, protože pokud nechcete zůstat opravdu sedět na toaletě, je to dobrý pomocník.
Pak se vám začne vše kroutit. Většinou už do hodiny po vypití první dávky. Než se nadějete, máte vypít druhou dávku. No to už se vám opravdu nechce. Možná kombinace toho, že jste na lačno a že už běháte. Těžko říct. A běháte dál. Nebudu mluvit o tom, že vlastně nevíte, zda čůráte nebo ne. Vlastně čůráte, ale jen jiným otvorem. A konečník dostává slušně zabrat. Štípe to a bolí. To je opravdu velmi nepříjemné. A najednou je tu čas na třetí dávku. To už u skleniček stojím asi deset minut a přemlouvám se. Kroutí se vám prsty u nohou a už nechcete. Celkem mě to už i nakopávalo. Dala jsem to. Vypila jsem poslední lahvičku a přišla psychická úleva. A další běhání na toaletu. Už nechcete, protože to hrozně štípe, ale prostě musíte. V noci mě to nechalo asi tři hodiny spát. To bylo super.
Než jsem dojela do nemocnice, musela jsem ještě dvakrát na benzinku a pak ještě dvakrát před zákrokem v nemocnici. Do toho přijde stres, protože nevíte, co vás čeká. Byla jsem ale nesmírně mile překvapena. Jednak na klinice jsou velmi úžasné a milé sestřičky, tak se necítíte tak špatně. Musíte se převléknout do bílé košile „anděla“ a sestřička vám změří tlak. Pak už si vás pozvou do místnosti, kde bude probíhat zákrok. Zavedou kanylu, do které pak pustí uspávací látky. Předtím se vás ještě doktoři ptají na alergie, co berete za léky a na další informace, které potřebují. Pak vás položí na levý bok a nohy si skrčíte co nejvíc k hrudi. Dají vám masku s kyslíkem a začnete si dýchat. Anesteziolog vám sdělí, že za chvilku usnete. A za chvilku už nevíte. Najednou jedete do dospávací místnosti a budí vás sestřička příjemným hlasem, že už je po zákroku. Dají vám na prst kolíček, který vás monitoruje a manžetu na měření tlaku. Asi dvě hodinky si poležíte a pak vás pustí domů. Já podstoupila analgosedaci, což je na toto vyšetření asi nejpříjemnější způsob, jak o ničem nevědět. Po celkové narkóze by mi bylo akorát špatně a pouze s „oblbovákem“ bych to nedala. Jak zákrok probíhal, to budete vědět od lékaře, který ho prováděl. Pokud se odebírají vzorky, několik dní trvá, než přijdou výsledky.
Nebojte se tohoto vyšetření. Může vám opravdu pomoct a včas odhalit i horší problém, který se bude dát řešit. Opravdu na něm nic není. Nejhorší na něm je opravdu to pití roztoku. Určitě si požádejte o vyšetření v analgosedaci. Nebudete o něm vůbec vědět.
