Článek
Dříve celkem ještě bezpečná procházka
Ještě několik let dozadu se člověk občas rád procházel večerními ulicemi ve větších městech, užíval si atmosféru osvícených budov, poslouchal šumění vody a kochal se pohledem na noční nebe s hvězdami. Atmosféru maximálně narušila projíždějící auta, která troubila na ostatní, aby se do cíle dostala co nejdříve. Hojná návštěvnost festivalů a koncertů, po kterých se ve skupinkách odcházelo do domovů a cestou se lidé ještě bavili o tom, co se jim líbilo a na co se těší.
Ne, že by už v té době nebylo na denním pořádku, že by se občas objevil někdo, kdo by nenarušil atmosféru ,,vlastním koncertem“, posilněný alkoholem, možná i cigaretkou. A aby dodal svému vystoupení šťávu, neváhal pokřikovat na ostatní oplzlé řeči. Sice je to kolemjdoucím zcela určitě nepříjemné, ale u jednoho člověka by se to ještě dalo snést. S trochou štěstí mu člověk ujde a bude mít klid.
Doba covidová mění společenské zvyky
S příchodem covidového období, kdy se měnila pravidla, nastal s procházkami mírně utrum. Ve skupinkách se po večerech lidé scházet nemohli kvůli možné nákaze, navíc do 21:00 hod. museli již být všichni doma. Lidé nemohli cestovat, rušily se lety, komplikace pomalu nastaly i v dojíždění za prací – jedeš z kraje do kraje? Tak dokaž, že to je opravdu nutné.
Festivaly do určitého počtu lidí, jinak zákaz, nošení roušek v obchodech a v místech s větší koncentrací lidí. No, co si budeme povídat, s trochou sarkasmu bych dnes strašně ráda nařídila roušky některým opilým pouličním pěvcům, možná rovnou náhubky na psy, protože se to nedá poslouchat. Ale tato opatření byla potřeba kvůli možnému přenosu covidu, takže to mělo své opodstatnění. Ovšem nasadit někomu roušku kvůli tomu, aby svým stavem neobtěžoval ostatní, to už je jiná věc, tomu zabránit nelze, pouze tiše přetrpět.
Když už musí ,,zpívat“, tak dobře, ale ať neobtěžují své okolí, ve kterém tímto svým projevem nevzbuzují úplně pocit bezpečnosti. Člověk musí poté obcházet všemi možnými uličkami takové lidi, nebo začít utíkat, aby byl co nejdál od nich. Za bílého dne se to ještě dá snést, ale večer? To, aby se bál vytáhnout nohu z domu.
Muž s alkoholem
S příchodem cizinců stav nejvyšší pohotovosti
Předestírám, že proti cizincům nemám jedinou námitku, pokud se chovají ohleduplně, dodržují pravidla země, do které přišli a neohrožují svým chováním okolí. Pokud si chtějí užít zábavu, proč ne? Zajít si popít s kamarády, užít si večerní kino, nebo se zúčastnit festivalu. V ničem z toho nevidím problém, dokud se ovšem toto celé nezvrhne v nepovedenou akci. Tím míním povalující se cizince (ale zdaleka nejen je, ale i lidi bez přístřeší), jak po večerech pokřikují na ulicích města, lavičky jsou v obležení a lidé se jim zdaleka vyhýbají.
Nejhorší je, že když jiní lidé napomenou tuto občas problematickou menšinu, často se nesetkávají s pochopením a omluvou za chování, nýbrž vyhrožováním, ne-li přímo útokem na vlastní osobu. Jsou sice mezi námi tací, kteří se nebojí ozvat a zasáhnou, ovšem poté už vědomě riskují, že nejspíš jejich další kroky povedou do nemocnice, nebo možná přímo na hřbitov. Je smutné, že i když se občané pohybují ve svém městě, kde se narodili, popř. kde bydlí celý život, pomalu se musí bát při jakémkoliv pohybu v něm. Není divu, že někteří se rozhodnou se z města odstěhovat.
Mezi možná opatření, která by mohla poněkud snížit vysokou míru nebezpečnosti ve městě, je nasazení policejních hlídek, které ale nejspíš také nedokážou být všude, nebo z různých důvodů nemůžou zasáhnout. Další možností by mohlo být alespoň dočasné zavření nočních podniků, kde jsou k dispozici i herny. Přece jen taková místa jsou těmito lidmi vyhledávána a shromažďuje se tu nejvíce lidí. Ovšem dočasné uzavření těchto podniků znamená zase výpadek příjmů pro provozovatele. A otázka je, zda by něco takového bylo nařízeno z důvodu bezpečí lidí.
Hrací automat
Na závažnosti situace přidávají i informace z médií, ať už internet, nebo zprávy v TV, jak jsou v nejrůznějších městech lidé napadání opilci a lidmi z okolních států. Člověk si nechce ani připouštět, že tu jde už opravdu o život. Když ale skončí člověk v nemocnici s mnohačetným pobodáním, nebo dokonce na následky zranění zemřel, je to už na pováženou. Nikdo neví, kdo na něj kde zaútočí. Nezbývá, než v případě účasti na společenských akcích po večerech jet domů taxíkem, nebo chodit po skupinkách namísto toho, aby si člověk užíval klidných ulic svého města. Má totiž větší pravděpodobnost, že se domů dostane živý.
Anketa
Zdroj:
Osobní názor autorky
