Článek
Dřívější návrat z výletu
Anabel Segura Foles je spokojená, šťastná, 22letá španělská studentka, která se svými rodiči a mladší sestrou Sandrou odjela na výlet do Sierra Nevady na lyžování. Byla výbornou lyžařkou, sport si užívala. Ale také byla zodpovědnou studentkou, která věděla, že je třeba se také věnovat studiu před zkouškami, takže se rozhodla, že se sama vrátí dřív domů do La Moraleja, aby měla čas a klid na studium. Ovšem nikdo netuší, že tohle rozhodnutí je pro Anabel její poslední.
Po návratu domů si Anabel jde zaběhat, je to její každodenní rituál. Ovšem ten den 12. dubna 1993 je to její poslední běh. Jelikož čtvrť, do které si jde zaběhat, je jednou z nejklidnějších oblastí, není tu moc lidí, tak pro Anabel je osudová. Není totiž nikdo, kdo by mohl zahlédnout, jak jí později dva muži přidrží nůž pod krkem a donutí nastoupit do dodávky. Jen zahradník z jedné blízké školy si všiml, že se něco děje, když zaslechl ženský křik, volající o pomoc, když se dodávka rozjela. Ovšem kvůli absenci brýlí nerozeznal její SPZ. Na místě, odkud dodávka vyrazila, byla jen její tepláková souprava a walkman.
Rozjíždí se vyšetřování
V době únosu Anabel bylo na denním pořádku ve Španělsku, že byly házeny bomby do aut, aby byla zničena. Šlo o teroristické aktivity organizace ETA, která se snažila udělat z Baskicka (území na severu mezi Španělskem a Francií) nezávislý stát. Proto všechny napadlo, že za únosem Anabel nejspíš stojí právě ona. Nasvědčoval tomu i fakt, že nejpravděpodobnějším cílem únosů by byla čtvrť La Moraleja, kde bydlely bohaté rodiny. Bydleli tu celebrity, podnikatelé či příslušníci politických stran. Jakmile došlo k nějakým únosům nebo aktivitám, které měla na svědomí tato organizace, ihned se k nim hlásila. V případě únosu Anabel se tak ale nestalo.
Policie ihned připraví vše možné pro případnou komunikaci s únosci a vybaví pevnou linku v domě Seguraových odposlechem. Seguarovým v té době pomáhá i blízký přítel hlavy rodiny, právník Raffael Escuredo, který působil v politické straně Andaluského výboru. V případu Anabel se snažil rodině pomoct a stal se jakýmsi prostředníkem mezi rodinou a únosci, přijímal telefonní hovory. Musel si udržet chladnou hlavu a klid, nesměl se nijak rozčílit, aby Anabel neohrozil.
Při telefonickém hovoru s únosci se Escuredo dozvěděl jejich požadavek – 150 milionů peset ve sportovní tašce, vyčkat na další pokyny ještě ten den ve večerních hodinách. A samozřejmě žádné informace policii. Ovšem v krátké době se tato informace dostane do médií, v TV informují o únosu, takže o této šílenosti se dozví všichni. Média, tisk, všude se mluví o Anabel. Problémem je také sehnat onu danou částku. Samotné dva miliony jsou v té době považovány za astronomické částky, natož 150 milionů. Rodina dá dohromady za pomoci přátel 63 milionů, další den měla mít 80 milionů. Ovšem když je tato informace předána únoscům, kteří se na částku ptají, nedopadne to nejlépe. Únosci jsou nespokojeni a zavěsí.
Peníze nakonec dají dohromady, ovšem rodina Anabel chce mít jistotu, že je Anabel v pořádku. Proto položí otázku únoscům, kde se narodila Anabelina matka. To jim může říct jedině Anabel, čímž by dali najevo, že je Anabel naživu. Ovšem únosci nejprve nechtějí odpovídat a nadále si kladou podmínky předání peněz. Na to ovšem neslyší Raffael Escuredo, který chce vědět jméno města. Bez živé Anabel nebudou peníze. Nejprve se dozví, že Anabelina matka se narodila v Německu. Po připomenutí, že nechce stát, ale město, se únosci začínají ošívat a připomínají mu, že není v postavení, aby mohl takto klást odpor a něco požadovat. Sdělí místo předání (lokalitu Sauca) a hodinu.
Na místo dorazilo několik policejních hlídek, rozmístěných tak, aby je nebylo vidět, a byly připraveny k zásahu. Raffael Escuredo měl před sebou náročný úkol – předat výkupné a svému příteli vrátit jeho unesenou dceru. Když dorazil na místo, kousek od mostu, nějakou dobu čekal. Byl dost nervózní a promrzlý, v té době nebyla termo trička, takže mu bylo dost zima. Po nějaké době se kousek za ním v houštině rozsvítila dvě přední světla o d auta, které se blížilo pomalou jízdou. Chvíle napětí. Převezmou si únosci peníze a budou riskovat vězení. Nebo k ničemu nedojde? Nakonec auto kolem právníka jen projede a pokračuje v jízdě. Jedna policejní hlídka jej pronásleduje, zbytek zůstává na místě. Ovšem nikdo již nepřijíždí, a tak je celá akce odvolána.
Ovšem do vyšetřování se dostane pronásledované auto a jeho řidič, lesní strážce v lokalitě Sauca. Je sledován, odposlouchávají se hovory, vše v absolutní tajnosti. Analýza jeho hlasu prokáže, že je vysoká pravděpodobnost, že by mohl být jedním z únosců. Následující den volá neznámý hlas, který požaduje jako místo předání restauraci El Molino v 15:00 hod. Jako obvykle následovalo rozmístění hlídek a zburcování nervové soustavy. A opět zbytečně, nikdo se neukázal. Policie pochopila, že můžou být na scéně i falešní únosci, kteří se budou snažit získat výkupné. Vyšetřování je opět na začátku, tedy téměř. Policie se zaměří opět na strážce lesa, než dospěje k závěru, že v Sauca se únosci neobjevili kvůli jejich pochybení. Pochybení bylo v tom, že ačkoliv bylo na místě rozmístěno několik hlídek, neměly, jak mezi sebou komunikovat, k dispozici nebyly v té době vysílačky, mobily neexistovaly. Proto pro komunikaci využila policie vrtulník, což byla fatální chyba. Byla noc, lokalita Sauca byla klidná, všude tma, nebylo slyšet ptáky. Nebylo slyšet nic, jen ten vrtulník, čímž bylo dáno najevo, že na místě je víc lidí než jen Raffael Escuredo, který měl peníze předat.
Výkupné
Po této neúspěšné akci se únosci dlouho neozývali. Raffael Esciredo tedy nechal otisknout prohlášení, kde bylo psáno, že zájmy rodiny a policie při vyšetřování se neshodují. Když oni toto nemůžou říct telefonicky, může se tato zpráva k únoscům dostat prostřednictvím tisku. A oni opět zavolají.
Tentokrát je požadavkem zanechat peníze u rozcestníku na dálnici. Nemá se tam čekat na únosce, předávající má jet domů a do dvou hodin se dozví, kde najde Anabel. Ovšem scénář se opakoval – taška ponechána na místě a únosce se neobjevil. A ani nezavolal. Aby toho nebylo málo, tak dochází k dalšímu únos mladé dívky, Marie Angelsové.
Po dalším tiskovém prohlášení, kde je přislíbeno, že rodina Anabel v případě jejího navrácení zajistí, že únosci nepůjdou do vězení, se únosci přece jen ozvou. Jsou naštvaní a obviňují rodinu, že neudělala nic dle pokynů (tedy žádná policie při předávání). Rafael nadále požaduje důkaz toho, že je Anabel naživu a přitlačí na únosce – pošlete důkaz, že je Anabel naživu a já vám dám 20 milionů jen za ten důkaz. Po domluvě je tedy rodině zaslána nahrávka na kazetě. Na kazetě je slyšet ženský hlas, který sděluje, že je v pořádku a že se těší na návrat domů. Hlas zní unaveně a vyčerpaně. Anabelin otec poté prohlásí zásadní větu: ,,To není Anabel.“ Později si pásku poslechne znovu a sděluje, že by to mohla být jeho dcera, pokud je zavřená v nějaké vlhčí místnosti, anebo má bolesti v krku a její hlas tak mohl znít jinak než obvykle.
Únosci později opět zavolali a vedli 15minutový monolog. Ten byl později podroben analýze kvůli možným skrytým zvukům v pozadí. Byl tam zaevidován zvuk zvonku a dětské zvolání: ,,Tati.“ To byly jediné dvě stopy, které policie měla. Přistoupilo se tedy k jinému komunikačnímu kanálu a to v pořadu Codico Uno, kde únosci slibovali v případě neúspěšného předání peněz sdělení o Anabelině popravě. V pořadu opět vystoupil Raffael a sehrál dramatické divadlo o názorech rodiny a policie, aby přiměl únosce ke komunikaci.
Popis únosce a jasnovidci na scéně
Zahradník, který tehdy zaslechl ženský křik, ale nepřečetl SPZ, sdělil policii hrubé rysy řidiče dodávky. Ne úplně detailně, ale něco málo přece jen. Portrét se pak dostal do médií s výzvou ke sdělení ověřitelné informaci o daném muži. To přišli na řadu jasnovidci. Různá volání a upozornění, která policie prověřovala, se ukázala jako falešná stopa. Ovšem hrála zde roli možnost, že jeden z jasnovidců by mohl být nastrčeným člověkem únosců, kteří se chtějí dostat k odměně. Policie tedy nemůže hlášení ignorovat.
Aby se v případu pohnuli kupředu, nechali veřejnost prostřednictvím pořadu v televizi vyslechnout nahrávku v naději, že někdo pozná hlas únosce. A po deseti tisících možných hovorech se vyskytla stopa – do studia zavolal člověk, který rozpoznal hlas a sdělil, že by to mohl být Emilio Munoz Guadix, pracovník přepravy balíků s bílou dodávkou, který pracoval v oblasti La Moraleja. A hurá po stopě. Policie si zjistila o Emiliovi vše možné – 35 let, 4 děti, z toho jeden pětiletý chlapec. Zvonek se zvukem dvou cinknutí, bratr, který žil poblíž oblasti Sauca. S ním ale neměl právě vřelé vztahy, což policie využila a jeho bratra oslovila. Na jejich popud zavolal z telefonní budky manželce Emilia Felise, které sdělil, že u něj byla policie a mluvila s ním o únosu Anabel. Dle pokynů se doptával na detaily a zda o tom Felisa ví. Také řekl, že dle kazetové pásky si myslí, že to ona namluvila nahrávku s domnělým Anabeliným hlasem. Felisa sdělila, že je to opravdu tak a manžel ji k tomu donutil. Po otázce, co se stalo s Anabel, Felisa odvětila: ,,Anabel zabili. Je mrtvá.“ To, co se po tak dlouhé době dalo očekávat, ale nikdo si to nechtěl připouštět. Všichni chtěli, aby se Anabel vrátila živá domů. Dále se také dozvěděli, že jeden z hlasů patří Candidovi, příteli Emilia, který provedl dva první hovory s rodinou.
Okamžitě tedy po nashromáždění důkazů oba muže a ženu zatkli. Při výslechu se Candido ošíval, ale nakonec sdělil, kam přesně Anabel pohřbili. Z výslechu se dozvěděli vyšetřovatelé o pořízení drahého domu milia a problémové situace se zadlužením. A rozhodl se řešit to opravdu originálně – únosem a požadavkem na výkupné. Anabel si nevyhlédl, byla náhodnou obětí v bohaté čtvrti. Když v autě on a Candido požadovali údaje o její rodině a finanční situaci, bylo jim sděleno, že se rodině nedovolají, protože jsou na dovolené. Takže volat musí další den. To by nebyl problém, komplikace představoval fakt, že ani jeden z nich nepočítal s tím, že se může v ,,akci“ pokračovat až další den. Neměli, kde by Anabel ukryli, Emilio neměl žádný dlouhodobý plán, se kterým Candido počítal už před únosem. Během projíždění silnicemi a krajinou při diskuzi nad možnostmi se Anabel osvobodila a z dodávky uprchla. Bohužel ale ne daleko a musela být zraněná, protože ji únosci dostihli a odvlekli zpět do dodávky. To už byl pro ni rozsudek smrti, viděla dodávku a registrační značku, a navíc i své únosce. Vzali ji tedy do staré cihelny a začali se před ní hádat. Nakonec, kvůli strachu z odhalení, ji po vzájemné shodě zabili. Šest a půl hodiny po únosu.
Policie po vyslechnutí obou vyjela do blízké oblasti ke staré cihelně, kde celou noc prohledávala okolí, aby našla Anabeliny ostatky, které by mohla rodině předat. To se povedlo až následující den. Se všemi třemi zločinci, Emiliem, Candidem a Felisou proběhl soud, trvající tři dny. Oběma bylo potvrzeno 43,5 roku (po zvýšení u původního rozsudku) ve vězení, Felisa si odseděla 28 měsíců.
V úctě k Anabel
Na Anabelinu počest bylo založeno Občanské centrum Anabel Seguraové. Lidé se do centra chodí radit o svých problémech, najdou tu ale i kulturní vyžití. Centrum se stalo součástí každodenního života občanů.
Zdroje:
Netflix: 900 dní bez Anabel
