Článek
Věkem podmíněná makulární degenerace
Tato nemoc patří mezi závažná onemocnění zraku. Postižení bývají hlavně starší lidé. Při této nemoci je postižena sítnice, konkrétně žluté skvrny, jež jsou centrálními částmi sítnice. Toto onemocnění má cca třicet milionů lidí na světě. Může vést ke ztrátě zraku, je nejčastější příčinou oslepnutí.
Příznaky a projevy
Tato nemoc se projevuje postupně nejdříve na jednom oku, v průběhu času poté postihne i druhé oko. Ti, kdo tímto onemocněním trpí, ztrácí schopnost centrálního vidění, přičemž to periferní zůstává. Kvůli tomu mají tak problém rozpoznat různé tvary, detaily, barvy. Také můžou mít problém při určení vzdálenosti a výšky. Je pro ně proto obtížné, téměř nemyslitelné věnovat se některým činnostem, jako je sledování TV, čtení knížek a novin, řízení dopravních prostředků. Je proto potřeba, aby měli u sebe osobu, která jim s těmito činnostmi pomůže.
Rizikové faktory
U koho je pravděpodobný výskyt této nemoci? Do rizikových faktorů patří vyšší věk, genetika, zvýšená hladina cholesterolu v krvi, cukrovka, opalování bez slunečních brýlí, kouření.
Jak tato nemoc vzniká
Nemoc má nejčastěji následující formy spouštěčů
- Hromadění hnědavého pigmentu (lipofuscin) a dalších zbytků v pigmentovém epitelu sítnice, což později vede k buněčné smrti a ubývají buňky nervového epitelu
- Nahromadění produktů energetické a látkové přeměny ve vrstvách membrány, což vede ke snížení propustnosti
- Nerovnováha mezi tvorbou vaskulárních faktorů (ty jsou produkovány buňkami a jsou důležitou součástí podpory růstu nových cév) a jejich odbouráváním – zhoršené odbourávání vede k nárůstu cév
Formy nemoci
Rozlišujeme dvě formy této nemoci – suchou a vlhkou. Suchá forma je nejčastější typ této nemoci, jenž je podmíněn věkem. Při této formě dochází k úbytku a poškození pigmentového epitelu. Vývoj u této formy je pomalejší, vyskytuje se u většiny pacientů, postižených touto nemocí. Až u čtvrtiny pacientů dochází v průběhu let ke rozvinutí vlhké formy. Vlhká forma se vyskytuje asi u 15 % lidí s tímto onemocněním. Vývoj je rychlejší než u suché formy, většinou vede k nevratnému ztracení zraku. Při této formě prorůstají nové cévy pod sítnici do míst, kde už jsou považovány za patologické. To způsobí otok a prosáknutí do sítnice, která se může odloučit a mohou zde být způsobeny nevratné jizvy. Často se projeví prudkým snížením ostrosti vidění, což se pozná u pacienta tak, že nepřečte větší množství řádků.
Jak lze nemoc diagnostikovat
Mezi diagnostická vyšetření řadíme vyšetření očního pozadí, optickou koherentní tomografii a fluorescenční angiografii. Optická koherentní tomografie ve své podstatě znamená využití odrazů a rozptylů světelných vln, díky kterým je vytvoření detailní obraz tkání a orgánů s vysokým rozlišením. Fluorescenční angiografie představuje aplikaci roztoku fluoresceinu do žíly, který se do několika málo sekund objeví v sítnici a díky svému rozptylu zobrazuje případná patologická ložiska. Dále je možné využít Amslerův mřížkový test. Jedná se o obrazec mřížky s tečkou uprostřed. Při suché formě může pacient mřížku vidět v některých částech rozmazanou, při vlhké formě je mřížka vnímána jako zásadně pokřivená.
Léčba makulární degenerace
Stejně jako u jiných nemocí je i zde důležité včasné odhalení Jelikož ale nemoc nezpůsobuje žádnou bolest, často se na ni přijde až v pozdější době, kdy jsou omezené možnosti. Suchá forma nemoci se nedá léčit, lze ale zpomalit její průběh vyrovnáním cholesterolu, kompenzací cukrovky a vysokého tlaku, který má vliv na cévy. U vlhké formy s využívá laserové ošetření s látkami, které brání prorůstání dalších cév a brání otokům. Ty jsou postupně do oka aplikovány v několika dávkám formou injekcí. Onemocnění by se tak mělo zpomalit a stabilizovat.
Máte vy nebo někdo z vašeho okolí s touto nemocí zkušenost?
Zdroje:
