Článek
Největší královna australských plání
Představte si Austrálii. Teplý, suchý a slunný kontinent s klokany, všelijakou havětí, počínaje obrovskými pavouky a konče jinými zvířaty, se kterými byste doma usínat nechtěli. V období pleistocénu, cca 2,6 milionů let dozadu, kdy v Austálii žila Megalania prisca, bylo podnebí ještě sušší, výrazněji víc než dnes. Ovšem nebyla to úplně vyprahlá země, střídalo se zde období extrémního sucha s vlhkem. Celosvětové klima také určovalo teplotu, ta bylo o něco nižší, než je dnes.
Bylo zde také více stepí, deštné pralesy nebyly tak rozsáhlé, jak je známe dnes. Tráva tu byla dost tvrdá a nízkého vzrůstu, nacházely se tu akácie a eukalypty. V období, kdy bylo větší vlhko, se ve vnitrozemí zformovala sladkovodní jezera. Díky tomu se v blízkém okolí vždy vytvořila obrovská zvířecí fauna, tudíž něco přesně pro lov predátorů.
Megalania prisca byla opravdovým gigantem. Mohla mít na délku až 7 metrů a vážit okolo 600 kg. Patřila do stejné skupiny jako varani komodští, jen byla o dost větší. Měřila a vážila zhruba trojnásobek toho, co oni. Tělo měla silné, disponovala dlouhým ocasem, který používala k udržení stability. Ovšem tím nebyla vyloučena možnost použít ho také jako útočnou zbraň. Na končetinách měla obří drápy, trojúhelníková hlava měla ostré a pilovité zuby, kterými mohla svou potravu roztrhat.
Megalania prisca - lebka
Díky tomu, že Megalania byla silná a rychlá, mohla si dovolit zaútočit na spoustu větších živočichů, než na které by se dnes troufli jiní ještěři. Její jídelníček tvořili obří klokani, Diprotodoni (velcí býložravci), větší ptáci, savci a vačnatci. Ovšem nepohrdla ani zdechlými těly jiných živočichů.
Nebyla tak vysoká, takže se poměrně dobře mohla skrýt v houští a trpělivě sledovat kořist, která ji neviděla. Když se rozhodla zaútočit, využila momentu překvapení a rychle se na kořist vrhla. Kořist kousla a vpustila do ní jed, který ovšem neměl kořist hned zabít, spíš jen oslabit. Později, když se zvíře dostatečně unavilo a padlo, Megalaniaměla hody.
I jako predátor se měla na pozoru
Přes svou velikost i Megalania čas od času musela s některými živočichy svést boj, alespoň po stránce potravy. Konflikty měla především s Thylacoleo carnifex, což byl masožravý vačnatec. Ten měl podobný jídelníček jako Megalania, proto mezi nimi propukly boje.
Další druh, se kterým měla problémy, byl – překvapivě – člověk. V době, kdy ještě Megalania žila, se na australském území objevil kmen Aboridžinců. Austrálie a Nová Guinea byly tehdy spojené, takže se sem mohly přesunout domorodé kmeny. Tito lidé lovili větší býložravce, čímž Megalaniu připravovali o její přirozenou potravu, což byl jeden z faktorů jejího vyhynutí. Kromě toho se s Megalaniímohli střetnout v přímém boji. Dalším důvodem bylo vypalování krajiny lidmi, takže Megalanii ubývalo životní prostředí.
Zdroje:
