Článek
Venku 18, já si přijdu jak při 5 stupních
No dobře, ať to tak nepřeháním, zvýším pocitovou teplotu na 10. Ale to jsem si stejně moc nepomohla, pořád to je pro mě na zmrznutí. Nejlépe, když je ráno aspoň 20 stupňů, to samé odpoledne, a to samé večer. Alespoň na jaře a v létě. Žádné, že ráno je to zimní bundu, v poledne se svlékáte do svetru a v některých lokalitách už zvažujete, proč jste si na sebe nenavlékli plavky.
Při slově ,,plavky“ se musím smát, tenhle pocit jsem dlouho nezažila. Zažívám spíš ten pocit na zimní bundu, pak svetr. Ale na lehčí oblečení to ještě u mé maličkosti není. Takže když ráno vyrážím do práce, zachumlaná do několika vrstev, doufajíc, že už brzy budu v kanceláři, kde si pustím topení, protože tu zimu prostě nezvládám, se zájmem pozoruju okolí, oblečení do všeho možného, co bych si já zatím na sebe nevzala. Od tříčtvrťáků a kraťasů po tílko. Stačí mi to vidět, a husí kůže už se u mě hlásí. Venku fičák, ne-li tornádo, ale u nás ve městě to je pomalu jak na Maledivách?
Je mi naprosto jasné, že zatímco ostatní mi připadají jako blázni s tím oblečením, nejspíš jsem já v jejích očích za někoho, kdo asi právě opustil omylem zdi blázince, anebo se právě vrátil z Antarktidy, a ještě se nezadaptoval na zdejší klima. Někdo se na mě povzbudivě usměje, což bych ráda oplatila, ale moje zimou drkotající zuby mi němě sdělují, že pokud nechci domněnku exota potvrdit, měla bych radši mít pusu zavřenou. Ona ta pára, která by z ní vycházela, by to možná ještě korunovala.
Zahřátí u ohně
No, jediné, co k dokonalému obrazu zmrzlíka v 18 stupních ještě zbývá, by byly rukavice, ale to už by bylo fakt přes čáru. Namísto toho se svým zmrzlým prstíkům omlouvám a pokouším se je přesvědčit, že i ten lehce modrofialový odstín, který začínají nabírat, jim vlastně moc sluší a je to v módě. I když je mi jasné, že moje ruka by nejraději udělala otočku o 180° C a vztyčila by na mě prostředníček. Naštěstí to netrvá dlouho, přicházím do kanceláře, rychle vyvětrám a hurá trochu se zahřát.
Mám návaly, je mi vedro… Ježíš, to bych taky chtěla
Po pracovních aktivitách se jde domů. Snaha navodit v kanceláři tropický podnebný pás se zvrtla, mám pocit, že tam mám pás polární. Ale je to dobré, rampouchy ještě nikde nejsou. A pro dnešek nebudou, a jestli ano, tak beze mě. Loučím se s kolegyní, která pro změnu v kanceláři dveře okno dokořán, halenka s krátkým rukávem, která ve mně vyvolává dojem, že už mi z té zimy ,,hráblo“ a mám halucinace a se zájmem ji pozoruju. Na mou otázku, jestli jí není zima a že patrně sedí v tropickém prostředí, mi sdělí, že jí je teplo, jdou na ni návaly.
I když jsem kolikrát slyšela od kolegyní, že mají návaly a je jim teplo i v těch teplotních situacích, kdyby radši měly zimu, trochu jim to závidím, což nechápou. Prý není o co stát. No, je mi jasné, že to takhle vidí ony a nechci si představovat, jak jim bude vedro, až bude venku mých toužebně očekávaných 25° C. Jdu si pro věci, zdržím se lehce úklidem pracovního prostředí, tedy asi několik minut a odcházím ke vchodovým dveřím. Pro hluk, který jsem úklidem vytvořila, jsem ani nepostřehla, že kolegyně odešla dřív jak já, protože jsem ji potkala u dveří. Já, nabalená ve svetru a džínové bundě, ona v halence, přehoz drží v ruce a vyhlíží odvoz. No dobře, chápu, že v kanceláři stačila halenka, ale venku? Můj nevěřící pohled si kolegyně vyloží správně a zopakuje, že zkrátka má návaly, a to vedro jí doopravdy já. Ta představa, že místo zimy bych šla domů s teplem, které bych ani nemusela vytvářet oblečením na sobě, ale tímhle tělesným procesem, je pro lákavá, ovšem ještě si asi počkám nějakou dobu.
Venku to vypadá, že se schyluje k dešti, ovšem nic nepřijde. Vyrážím tedy domů, kdy mi během cesty opět naskočí můj neúmyslný ,,nehtový design“, připomínajíc, že já prostě ještě několik let budu zastávat pozici věčného zmrzlíka. Nejspíš budu také proklínána kolegyněmi, až budu tanečními rituály vítat svou letní teplotu, které bude spolupracovnicím trnem v oku. No, vidím to tak, že abych v zimě nepřešla do stadia hibernace, udělám si homeoffice na Kanárech. Teplo, už se řítím, počkej na mě!
Anketa
Zdroje:
Autorský text
