Článek
Potřeby
Než se dostaneme k citové deprivaci, ujasníme si několik pojmů. Prvním z nich je samotná potřeba. Z hlediska ekonomie a sociologie je potřeba vnímána jako nedostatek konkrétní složky uspokojení člověka. Paklíže není tento nedostatek uspokojen (hlad – člověk se nenají), začne být frustrován. Psychologie potřebu pojímá jako určitou motivaci člověka k dosažení nějakého vyššího cíle (člověk je sytý a má střechu nad hlavou, má motivaci zajistit si společnost – potřeba lásky).
Samotné potřeby mají dle světových definic několik modelů, dle kterých jsou řazeny. Tady přichází na řadu další pojem, kterým je hierarchie potřeb. Jedním z nejznámějších modelů je pyramida potřeb amerického psychologa Abrahama Harolda Maslowa. Tato pyramida názorně ukazuje, jak jsou seřazeny potřeby od těch nejzákladnějších až po ty, které vzniknou po uspokojení těch předchozích.
Dle této pyramidy může člověk sledovat, jak postupně přichází na řadu jednotlivé potřeby, které jsou uspokojeny po těch základních. Nejprve přichází na řadu uspokojení fyziologických potřeb, tedy jídlo, pití, spánek. Bez jídla a tekutin zkrátka fungovat nemůžeme. A bez spánku též ne, pokud nejsme kouzelníci.
Jakmile je uspokojena sytost, můžeme uspokojit potřebu bezpečí a jistot (mít zajištěné bydlení). Většina z nás samozřejmě má také potřebu společnosti, takže přichází na řadu potřeba společnosti, lásky. A tomu odpovídají i potřeby uznání, úcty (přece jen za vynaložené úsilí to chce nějakou pochvalu, jistotu, že neděláme něco zbytečně), a seberealizace. Dělat něco, co nás baví, a ještě se tím zajistíme, to je stav ideál.
Maslowova pyramida potřeb
Potřeby dále dělíme na hmotné a nehmotné. Hmotné jsou chápany jako určité fyzické položky, které nás uspokojí (postel-spánek). Do nehmotných jsou řazeny takové potřeby, které nelze fyzicky uchopit, např. cestování do zahraničí. Dále máme individuální potřeby, které se týkají samotného jedince a potřeby kolektivní, kterými jsou označeny potřeby vícero lid. Máme také potřeby nezbytné, bez kterých bychom nemohli žít (jídlo) a zbytné, bez kterých se dá určitým způsobem fungovat (elektronika). A jako poslední se uvádí potřeby vrozené, které máme od narození (tělesné potřeby) a získané (vzdělání).
Deprivace
Jestliže dokážeme uspokojit výše popsané potřeby a nic nám nechybí, jsme šťastní, spokojení, odvádíme potřebnou práci, zaměstnavatel je s námi spokojený. Pokud ovšem potřeby uspokojeny nejsou, nebo jsou uspokojeny nedostatečně, začneme strádat. Chybí jídlo, spánek, společnost. Nejprve jsme frustrovaní, poté nastává deprivace, což je bráno jako nedostatek, ztrátu, utrpení z chybějícího uspokojení.
Deprivací může být několik – jsou biologické, kdy jsme deprivováni nedostatkem jídla a tekutin, motorické, kdy kvůli nedostatku prostoru okolo sebe člověk ztrácí na hybnosti a není schopen pořádně ani chodit. Pak jsou deprivace smyslové, kdy nemáme dostatek podnětů pro naše smysly (tma, nic nevidíme), deprivace sociální-nedostatek kontaktu s blízkými a deprivace citová – není uspokojena potřeba bližšího kontaktu, jako např. potřeba přátelství, jistoty, lásky.
Citová deprivace
Všechny deprivace by mohly vydat na několik vícestranných textů o tom, jak je uspokojit, co každému vyhovuje, jak danou derivaci řeší. Co se týče citové deprivace, ukázkové je to u dětí, kterým se rodiče dostatečně nevěnují, popř. dětí, které rodiče z různých důvodů nemají. U prvně jmenovaných je na vině i doba, která je dnes velice uspěchaná, rodiče zařizují spoustu záležitostí, obíhají úřady, řeší stále vznikající nové problémy a na svoje děti nemají čas. Práce z domu je přiměje věnovat se notebooku, odkud plní hromadu úkolů a nevnímají, že děti se dožadují jejich pozornosti. Aby je ,,neotravovaly“, dají jím do ruky tablety, aby si mohly hrát. Jistě, na nějakou dobu je to zabaví, rodiče tak můžou dodělat nějaké věci. Ale pro děti je to známka toho, že rodiče zkrátka nemají na něj čas a musí si vystačit samy. Což pro některé volně v překladu znamená, že je rodiče ,,nemají rádi“, jinak by přece ten notebook odložili a hráli si s nimi. Ačkoliv rodiče na jednu stranu chápu, mají toho hodně na práci, je důležité jim připomenout, že práce zůstane a neuteče. Těch několik minut v počítači zůstane a nezmění se, dětem ale uplynou vzácné minuty jejich života, které mohly prožít ve smíchu a lásce rodičů a mít nezapomenutelné zážitky.
Tablet v ruce je spíše přiměje, aby se uzavřely do sebe, s rodiči nekomunikovaly, neřešily s nimi své problémy a katastrofa je na světě. Psychika pak s nimi může hodně zamávat.
Smutný chlapec
Děti v dětských domovech, které rodiče nemají, popř. o ně neprojevují vůbec zájem, jsou na tom též špatně. Chybí jim projev lásky, jistoty, že někam patří. Nově příchozím můžou ,,skákat kolem krku“, objímat je, těšit se z jejich přítomnosti, volat o pozornost. Pozornost děti milují. Samozřejmě jsou i děti, kterým může přítomnost cizích vadit a nerozeběhnou se, aby je objaly. Namísto toho se stáhnou do sebe, neprojevují se, dusí v sobě potlačenou deprivací, nedají nic najevo.
Kromě dětí se může citová deprivace objevit i u dospělých. U těch se ale dá řešit daleko lépe než u samotných dětí. Lze s nimi mluvit o příčině, dle situace zvolit vhodný postup a časem může deprivace vymizet. Vše je o důvěře mezi lidmi, o ochotě svěřit se druhému.
Osamělá dívka
Anketa
Zdroje:
