Článek
Sibiřské monstrum s hrozivým řevem
Ne, Sibiř tehdy opravdu ještě neexistovala, ale v této lokalitě se našly pozůstatky tvora, který v období permu, tedy před asi 259 miliony let, děsil okolní svět. V období permu se na pevnině, tehdy superkontinentu Pangea, vyskytovaly pouštní stepi, polopouště, střídaly se záplavy a období sucha. A teploty si v létě a v zimě dělaly, co chtěly, takže z extrému do extrému. Co se týče ,,zeleně“, vyskytovaly se tu jehličnany, kapradiny a přesličky. Extra husté lesy se tu moc nevyskytovaly, život se koncentroval do oblastí s říčkami. A právě tady se hojně objevovala i Inostrancevia.
Tento děsivý permský predátor měl opravdu předpoklady pro to, aby děsil svoje okolí svým vzhledem. Jeho tělo měřilo cca 3,5 metru, vážil až 300 kilogramů, na výšku měl necelé dva metry. Tělo k tomu všemu bylo štíhlé a ohebné. Lebka byla protáhlá, vysoká a dominovaly jí dva zahnuté špičáky. Ty mohly dosahovat až 12 centimetrů. Byly ostré, zploštělé a samozřejmostí byly taky další menší zuby v čelisti. Ideální pro trhání masa. Na krátkou vzdálenost dokázal vyvinout vysokou rychlost.
Jako každý jiný predátor i Inostrancevia na svou kořist číhal v houští, kde byl dobře skrytý před případnými jinými zvířaty, která by prohledávala svým zrakem okolí, zda není poblíž nějaká hrozba. Po zaměření kořisti Inostrancevia rychle vyrazila, aby kořist usmrtila, nedokázala pronásledovat dlouho. Nebyla na to přizpůsobena. Svými zahnutými zuby útočila na oblast krku, hrudi a břicha. Kromě toho měl jak dobrý zrak, tak čich, takže mohl útočit v jakoukoliv dobu, den nebo noc nehrál roli.
Útok na Dicynodona
Predátor, který byl odsouzen k záhubě
Inostrancevia představoval hrozbu hned pro několik druhů jiných tvorů. Obával se ho Scutosaurus, Dicynodon, menší therapsidi a jiní malí obratlovci, co se po stránce konkurence potravy týče. U Scutosaura byl lov obzvlášť těžký, Inostrancevia to v tomto případě měl náročnější kvůli silnému pancíři, kterým Scutosaurus disponoval a který jej chránil. Útok tak musel provádět pouze na měkčí části těla.
Co se týče mláďat, je pravděpodobné, že stejně jako dnešní plazi, Inostrancevia kladl kožovitá vejce. Hnízdo navíc bylo ukryté v mělké jamce, aby nebylo tak snadné jej najít. Mláďata pak po vylíhnutí téměř nepotřebovala rodičovskou péči.
I když byl Inostrancevia úhlavním nepřítelem všech, jeho úhlavním nepřítelem se stala příroda. V období pozdního permu, ve kterém žil, postihlo velké permské vymírání. Vulkanická činnost, globální oteplení, vysoký výskyt oxidu uhličitého, pokles kyslíku v atmosféře, kolaps potravy, vysychání vodních zdrojů, to vše mělo vliv na postupné vymírání všech živočichů, včetně Inostrancevia. S vymíráním větších tvorů mu postupně ubývala potrava, následkem čehož postupně vymřel.
Hodně by se dal zpodobnit se šavlozubými šelmami díky svým zahnutým zubům. Také je tu podobnost s varany, díky svému způsobu pohybu a způsobu lovu.
Zdroje:
