Článek
Jen rychle projít a nevšímat si
Zhruba toto se Janě mihlo v myšlenkách, když šla městem ve večerních hodinách a před sebou uviděla na lavičce muže s plnovousem a obnošeným oblečením. Vedle něj igelitka, která byla téměř prázdná, alespoň v té tmě to tak působilo.
Když se k němu blížila, všimla si, že je vedle lavičky položená skleněná láhev, patrně od alkoholu. Muž na ni působil, že je pod vlivem, jelikož ze sebe vydával zvuky, které v ní vzbuzovaly dojem, že si prozpěvuje vyšší tóny, na které ale jeho hlasivky bohužel nemají kapacitu. Byl chladný večer, předpověď počasí hlásila drsnou noc.
Když se Jana přiblížila natolik, že byla od něj vzdálená asi na 2 metry, muž se pohnul a vypadal, že chce vstát. Což o to, to by Janě nevadilo, ale neušlo jí, že je široko daleko jediná, takže dost možná chce jít k ní. To jí moc příjemné nebylo, a proto se rozhodla zrychlit. No zrychlit, skoro se dala do běhu, aby se kolem muže jen mihla. Už na těch několik centimetrů ucítila mírný závan alkoholu. Třeba se chtěl tím alkoholem jenom zahřát, pomyslela si. Muž něco zamumlal, Jana se rozhodla nereagovat. Když však zvolal něco, co by Jana přirovnala ke zdrmolenému ,,Hej!“, lekla se a zastavila. Muž znovu něco zamumlal a pak se zeptal: ,,Promiňte, nevíte…“- Víc už Jana neslyšela, protože už se opravdu bála, takže se dala znovu do pohybu. Jestli chtěl vědět, kudy jít, nebo kolik je hodin, to se nedozvěděla.
V minulosti občas reagovala na dotazy lidí bez přístřeší, ale dosáhla jen toho, že po zodpovězení dotazů ti lidé šli nějakou dobu za ní. Nechtěla to zažít znovu, proto přidala do kroku a domů téměř běžela.
Lahve s pivem
Co když v noci umrzne?
Když doběhla domů, svlékla se, vykoupala a dala si večeři. Pustila si zprávy v televizi, ovšem zrovna byla na obrazovce reportáž o mrazivé noci. Jana by si toho jindy nevšímala, ale nyní na obrazovku hleděla jak přikovaná. Mrazivá noc, teploty hluboko v mínusu. Doporučeno všem, kdo je venku, aby se teple oblékli a pokud možno, nevycházeli ven, hrozí umrznutí, když zůstanou na místě.
Jana si vzpomněla na bezdomovce na lavičce. Jindy by ji to nechalo chladnou, ale nyní zapřemýšlela, zda vůbec ten člověk měl kam jít? Město, kde žila, sice pro lidi bez přístřeší mělo noclehárnu, ale taková zařízení mají svá pravidla. Např. nebýt pod vlivem alkoholu, což tento muž očividně byl. Takže do zařízení by ho stejně nepustili. Ale co tedy bude dělat? Umrzne venku? Přežije tu noc?
Ačkoliv věděla, že jemu konkrétně už nepomůže, pokud tedy nehodlá vzít na sebe péřovou bundu a jít ho ven hledat, jestli ho nenajde někde, může alespoň zkusit pomoci jiným. Nechtěla si to moc připouštět, ale vůči muži, kterého na ulici obešla bez reakce na jeho otázku, začala pociťovat výčitky svědomí.
Nakonec, aby alespoň něco udělala, nakoupila přes internet tři nocleženky, tedy poukazy na nocleh, jenž zahrnují teplé jídlo, nápoj a možnost se vykoupat. Doufala, že tak pomůže jiným lidem bez přístřeší, když ,,tomu svému“ nepomohla. Doufala jen, že se druhý den nedočte, že byl někde nalezen muž bez domova, který kvůli krutým mrazům v noci někde umrzl. I když takové lidi nemá v oblibě, přece jen jsou to pořád lidi a zaslouží si druhou šanci. Pokud ji nevyužijí, je to už život na ulici jejich boj. Co by jim v boji s mrazy mohlo ještě pomoci, jsou iglú, které si můžou postavit a přespat v nich.
Anketa
Zdroje:
Autorský text
