Článek
Karbonský gigant, před kterým všichni plavali pryč
Aby si člověk představil vodstvo v karbonu, svět, ve kterém žil Rhizodus, musel by si představit takovou temnější dobu. Žádné blankytně modré a průsvitné vody, viděné ve fantasy filmech, ale teplou, tmavou, hnědočernou vodu. Vodu, která měla okolo 25 °C, těžká, tmavá, nebylo v ní moc vidět, byla téměř bez kyslíku. Nic, v čem by chtěli žít vodní obyvatelé. Ovšem Rhizodus byl stavbou těla plně přizpůsoben k tomu, aby v této vodě žil.
Dno karbonských řek bylo bahnité, poseté těly mrtvých ryb, nebo spíš jejich kostmi, rozkládajícími se rostlinami. Takový vodní hřbitov. Každý pohyb v řece znamenal rozvíření bahna, zakalení vody, a ještě větší tmu než ta, která byla před několika vteřinami. Ovšem nebylo to tak, že by se tady ryby jen tak nazdařbůh plavaly. Každá ryba se někde skrývala, naslouchala, zda někde poblíž neplave riziko, kvůli kterému by se měla obávat následujících okamžiků. Na dně, u kořenů a v mělkém prostoru se držely menší ryby, které se mohly ukrýt, u hladiny pro změnu trávili čas obojživelníci, kteří se vydali na souš a příležitostně se vraceli.
Karbonská voda byla tak tmavá, že tady ryby téměř nepotřebovaly zrak, viděly jen krátce před sebe, jak bylo vše zakalené. Ovšem vibrace, tlak a změna vody, to už byly faktory, které v tomto prostředí dokázaly obyvatelům říct, zda se něco blíží a jak moc se mají bát.
Ilustrační obrázek
Dlouhán v karbonských vodách.. sumec, krokodýl a anakonda v jednom
Vodstvo v karbonských dobách nebylo nic, po čem by ryby toužily, ale snažily se přežít. Ovšem podmínky na to neměly úplně ideální a k tomu zde žil predátor, který jim šel ,,po ploutvi“. Rhizodusnebyla jen velká ryba, obývající tyto tmou a teplem naplněné vodní prostory. Byl to dlouhán, který mohl dosáhnout délky až 6 metrů a vážil necelé dvě tuny. Měl až 22 cm dlouhé tesáky v přední části tlamy, kterými drtil a zabíjel kořist, kterou později po kouskách mohl strávit.
Byl lovcem ze zálohy, na kořist čekal na dně řeky, díky nehybnosti a temnotě nebyl vidět. Při vyhlédnutí kořisti otevřel tlamu a kořist vtáhl. Zuby pak již vykonaly svou práci. Jeho jídelníček zahrnovali obojživelníci, lalokoploutvé a pancéřnaté ryby, menší dravé ryby, a i slabší jedinci jeho druhu. Společně ve vodě s ním žili větší obojživelníci, menší žraloci, popř. menší dravé ryby. Svého času byl vrcholový predátor, nikdo si na něj netroufl.
Ovšem i on mohl být terčem útoku, konkr. jeho mláďata. Sice nejsou přímé důkazy o jeho péči o další linii, ovšem při porovnání s jinými rybami je dost možné, že kladl menší množství větších vajec někam do úkrytu, kde se mohla mláďata vylíhnout. Ovšem zřejmě o ně nijak výrazně dlouho nepečoval, pouze hlídal své území. I tak se ale mláďata mohla stát kořistí jiných ryb.
Rhizodus - ilustrace
Konec karbonu znamenal postupný zánik také pro Rhizoduse. Postupně začalo vše vysychat, lesy se rozpadaly, bažiny se zmenšovaly, až zanikly úplně. Řeky se staly chladnějšími. Rhizodusbyl zvyklý na teplou, pomalou a stojatou vodu. Ke konci karbonu ovšem řeky nebyly teplé, byly rychlé, což ztížilo pohyb tomuto dravci. Hodně proti němu šel fakt, že díky rychlosti bylo v řece odplaveno bahno a bylo lépe vidět. Proto ho kořist včas zaregistrovala a mohla prchnout do bezpečí. Ve stojaté a tmavé vodě měl výhodu ,,neviditelnosti“, tady o ni přišel.
Mimo to potřeboval pod vodou spleť kořenů, mrtvých těl jiných živočich a tmavé prostory. S mizením lesů a odnášením veškerého ,,nepořádku“ na dně řek byl najednou všude čistší prostor, kde byl Rhizodusvidět. Proud doslova uklidil dno řeky, což mu absolutně nepomohlo, ztížilo to jeho přežití. Kořist byla rychlejší a uplavala mu, nebyl přizpůsoben na to, aby dlouze něco pronásledoval.
Fosilie tohoto predátora byly nalezeny především ve Skotsku, Irsku, Belgii a na východu Severní Ameriky.
Zdroje:
