Článek
V minulosti známky, člověk měl přehled
Pamatuju si ještě dobu, kdy jsme měli na tom vzácném papíru, na který jsme vždy v pololetí a na konci školního roku s napětím čekali, známky od 1 až po 2, či 3. No, někteří měli i horší známky, ale tak nemůžeme být všichni dokonalí. Někdo byl dobrý v jednom předmětu, naopak v jiném zaostával, ale nezažila jsem nikoho, kdo by měl na vysvědčení jako známku 5. Naopak se všichni snažili, aby se tam objevily maximálně trojky, ideálně ale jedničky odshora dolů, aby si doma užili to rodičovské škádlení stylem ,,Není ti to trapné, přinést domů samé jedničky?“
Upřímně, ani já jsem nikdy samé jedničky neměla, matematiku jsem měla vždy za 2, stejně tak fyziku. Počítání a fyzikální zákony nebyly moje silná stránka, osobně jsem se našla v českém jazyce, kde jsem milovala diktáty. Díky čtení jsem měla slušnou slovní zásobu, takže diktáty nebyla moje noční můra, na rozdíl od matematiky a všech možných vzorečků a rovnic. Ovšem na střední už člověk se známkami více bojoval, a překládat rodičům, že ,,dobrý“ je za tři a ,,dostatečný“ už jsem radši ani vysvětlovat nechtěla, to už byl jiný level. Občas jsem měla tzv. na talíři, že v některých předmětech ,,plavu“ a jiní to umí. No co, taky nemůžu být dobrá ve všem.
No, když si vezmu svoje snahy ve škole v některých předmětech a svoje znalosti, docela by mě zajímalo, jak by mě vyučující zpětně v některých předmětech vyhodnotili. Nebylo by nejspíš na škodu místo známek vypsat, v čem student zaostává, co mu jde a na čem by naopak bylo dobré zapracovat. Blížící se dobu výdeje vysvědčení a nervující se děti raději ponechám bez komentáře, na to mám jasný názor – pokud se rodiče v průběhu školního roku zajímají o studijní výsledky dítěte, nemůže je pak vysvědčení vůbec překvapit. Ovšem, pokud rodič nejde třeba na třídní schůzky, kde by se něco více dozvěděl, je to pak horší.
Studijní prospěch
Takže místo známek slovní hodnocení. Ale bude dítě motivováno k lepším výsledkům?
Nejsem přesvědčená o tom, že slovní hodnocení by bylo o sto procent lepší než klasické známkování. Pokud by bylo vyžadováno, dala bych jej jako dodatek k vysvědčení. Pamatuju si kamaráda, který měl dceru v 7. třídě. Nejdříve bylo slovní hodnocení, kde si početl, kde má jeho dcerka silné a slabé stránky, ale chtěl vědět i klasifikačně, jak si vede, což mu tentokrát papír neřekl, ačkoliv v aplikaci Bakaláři měl docela přehled (a ten se mu úplně nelíbil). Svým způsobem doufal, že když dcera, která je šikovná, jen se občas k učení přimět (kdo s tím dneska nemá problém, ruku na srdce), uvidí horší známky, sama se přiměje k větší píli. Ale nechal to být. Ovšem ke konci 7. třídy se snad horšily všechny děti na všech školách, přece jen online výuka, technické problémy a neochota dětí se soustředit se přece jen nakonec projevily. Takže snad každý předmět o stupeň horší. V tu danou chvíli, ačkoliv na slovní hodnocení předtím kamarád nadával, se nyní modlil, aby slovní hodnocení zůstalo. Přece jen se dívat na horší známky, na to se úplně netěšil.
Osobně chápu, že chtěl radši slovní hodnocení, na druhou stranu jsem byla ráda, že klasifikační stupně zůstaly zatím zachovány, protože tak byl přehled.
Vzhledem k faktu, že slovní hodnocení má také své výhody, chápu, že se bojuje za to, aby zůstalo. Ovšem nejsem zastánce toho, že by se měly klasifikační stupně zrušit, aby děti nebyly vystaveny psychickému tlaku a strachu z reakce rodičů na špatné hodnocení. Když v něčem nezaberu a ,,odfláknu to“, musím počítat s následky. Ovšem i ten následek, ať už tím je domácí vězení, nebo zákaz mobilu/PC, či cokoliv jiného, je taky důležité pro osobní rozvoj. Děti budou vědět, že v životě je něco za něco a když se nebudou snažit, tak nedosáhnou toho, čeho dosáhnout chtějí. A zkrátka stručně – nic není zadarmo.
Anketa
Zdroje:
Osobní názor autorky
