Článek
Oligocénsko - miocénský obří býložravec s drápy
Tehdejší oblast Evropy v teplém a vlhkém provedení, ze zatopené oblasti se pomalu, ale jistě objevovala pevnina. Voda ustupovala, země vysychala. Vyskytovaly se tu mokřady a říčky, ke konci období se rozšiřovaly savany. A samozřejmě taky lesy. A byly to právě lesy a křoví, co dalo domov tvorovi, který na Zemi před 15 miliony lety žil. Objevil se už na konci oligocénu, ale více se rozšířil v miocénu.
Chalicotherium byl opravdu tvor, který stál za pozornost. Byl to lichokopytník jako dnešní kůň, nosorožec a tapír. Ovšem vzhledově už to je trochu něco jiného. Připomínal by gorilu svým postojem těla a obrovského lenochoda tím, jak se pohyboval pomalu a měl drápy na končetinách. Drápy měl hákovité, přesně stvořené za účelem přitahování větví s listy, které jako býložravec žvýkal. Jelikož drápy potřeboval ostré, chodil pouze po kloubech u prstů, aby je při chůzi neotupil. Tam už je podoba s chůzí goril. Rozšířen byl jak v Evropě, tak v Africe a Asii.
Stejně jako zmíněná gorila ani Chalicotherium nebyl žádný drobeček. Na výšku měl necelé dva metry, mohl dosahovat až 3,5 metru na délku a vážit až 800 kg. A to už je pořádný kolos. Co se týče vrchní části těla, konkrétně hlavy, ta byla také zajímavá. Lebka měla tvar kombinace koně a tapíra v jednom. Příroda si zkrátka u tohoto tvora pohrála. Zuby měl vysoké byly to stoličky, určené pro měkkou rostlinnou potravu. Kromě nich se živil i pupeny, jeho další potravou bylo ovoce.
Chalicotherium ilustrace
I když byl velký, přece jen v miocénu měl konkurenty, minimálně po stránce shánění potravy. O potravu s ním bojovali jeleni, tapíři, nosorožci a jiní býložravci. Ovšem není to tak, že by Chalicotheriumšlo a pustilo se s nimi do nějaké většího souboje, ani by je nedoběhl. Byl to nekonfliktní býložravec, takže se raději vyhýbal střetům a vyhledával potravu v hustých lesích. Tam jiní větší býložravci nešli, takže měl klid.
Kořistí i proti své velikosti
Ačkoliv bylo Chalicotherium velké a silní zvíře, nebyl to důvod pro to, aby se mu obloukem všichni vyhýbali. Naopak spoustu šelem si na něj trouflo. Šavlozubé šelmy, nebo třeba hyeny rozhodně neměly problém si na něj počíhat. Ovšem ani Chalicotherum nestálo jen ta, svými drápy umělo dát pořádnou ránu. A když by se postavilo na zadní, udělalo by ze sebe ještě většího obra. Nejohroženější byla pochopitelně mláďata. Většinou ale Chalicotherium porodilo jedno živé mládě, o které se zhruba rok staralo a zajistilo mu bezpečí v porostu, dokud mládě nedospělo.
Mimo jiná zvířata, která mu ,,ubírala“ potravu, bylo pro Chalicotherium zničující klima, kdy se na konci miocénu ochladilo. Životní prostředí se vlivem klimatu měnilo, postupně ubývaly stromy a porosty, na kterých se Chalicotherium živilo. I když to byl býložravec, na trávu jako jiní tvorové specializován nebyl, krmit se jí nemohl.
Další roli sehráli jiní býložravci, uzpůsobeni daným podmínkám, kteří byli i rychlejší a mrštnější. Kromě toho vlivem ubývajícího prostředí nebylo moc možností, kam ukrýt mláďata. Bylo tedy několik faktorů, proč Chalicotherium nakonec vyhynulo.
Zdroje:
