Článek
Vrcholový predátor Severní a Jižní Ameriky
Zahnuté zuby, krátké silné tělo a lovec ze zálohy. Tak nějak si lidé představují tuto impozantní šelmu, která před 2,5 miliony lety kráčela po naší planetě. A docela se ta představa shoduje s realitou. Šavlozubý tygr byl predátorem, který vzbuzoval respekt a ostatní zvířata se před ním měla na pozoru. I on sám se ovšem měl na pozoru před některými druhy zvířat, které s ním sdílely teritorium. V rámci druhu smilodon rozeznáváme tři poddruhy, a sice Smilodon gracilis, který byl nejmenší, poté Smilodon fatalis, který byl větší a Smilodon populator, který byl opravdu obří.
Pojďme si ale v krátkosti také říct něco o samotném období pleistocénu. V tomto období docházelo často k velkým klimatickým výkyvům. Střídalo se období ledu a tepla. V Severní Americe se vyskytovaly tundry a smíšené lesy, Jižní Amerika nabízela travnaté pláně a subtropické pralesy. Bylo tu od všeho něco. Také fauna byla v tomto období rozmanitá. Žili tu mamuti, obří lenochodi druhu Megatherium, bizoni, a další zvířata. Díky těmto početným druhům zvířat tak měl smilodon postaráno o to, aby měl neustále dostatek potravy.
Jak už bylo řečeno, smilodon měl silné, krátké tělo a charakteristické zahnuté zuby. Ty mohly měřit až 28 cm. Nebyly ale vyloženě určené k tomu, aby v kořisti rozdrtily každou kost, na to byly moc křehké. Jednalo se spíše o zbraň, kterou smilodon využíval k zasazení smrtící rány. I když má v názvu slovo ,,tygr“, nebyl jako tygři typickým pronásledovatelem kořisti na dlouhé vzdálenosti. Namísto toho si kořist vyhlédl a lovil ze zálohy.
Člověk vs Smilodon
Samotář? Kdepak, žil ve smečce
Jak bylo psáno výše, s dnešními tygry toho neměl tak moc společného. Ti jsou považování za samotářská zvířata, ale u smilodona je předpoklad, že žil spíše ve smečce. Dokazují to nálezy pozůstatků některých smilodonů, podle kterých mohli žít i s většími zraněními, které by ale v osamoceném životě dost omezovaly, v izolaci by tak smilodoni nepřežili. Proto se předpokládá, že žili ve smečce, kde o sebe navzájem pečovali. Samice především měly za úkol chránit mladé, dokud nevyrostou, v mladém věku by byla mláďata snadnou kořistí pro jiné predátory.
Kromě smilodona byl dalším predátorem krátkočelý medvěd (Arctodus simus), který vážil i přes půl tuny. Dále tu byl americký lev (Panthera atrox) a jiná zvířata. S těmi musel smilodon bojovat o potravu a neměl to lehké. Měl sice sílu, takže mohl svou kořist bránit před útoky jiných, ale chyběla mu vytrvalost.
Stejně jako u jiných zvířat musel i tento predátor čelit klimatickým výkyvům, kdy na konci pleistocénu došlo k výraznému nástupu tepla. S touto změnou přišel smilodon o část potravy, protože býložravci, které lovil, s úbytkem stepních území postupně vymizeli. Stejně tak i další savci, jako mamuti a jiná zvířata, představující významnou část smilodonova jídelníčku. Navíc měl specializovanou strategii lovu, která byla určena pro konkrétní druh zvířat a nedokázal přejít na jinou potravu. Velký podíl na jeho vymizení mělo také lidstvo. V Americe se objevovali první lidé, kteří představovali další z faktorů, proč nakonec smilodon vymřel.
Na životě smilodona je příkladně ukázáno, že i predátoři jeho typu neměli ,,vyhráno“. I když lovili velká zvířata a vzbuzovali hrůzu, postačí několik klimatických změn, úbytek životního prostředí a jejich potravy, aby i taková impozantní zvířata jako on nakonec zcela vyhynula.
Zdroje:
