Článek
Známe to všichni. Přijdeme k lékaři s problémem a buď jsme posláni domů s tím, že musíme počkat, nebo se provede jen několik vyšetření a po negativních výsledcích maximálně doporučí klidový režim. Znám také pacienty, kteří si vysloveně museli zažádat o speciální vyšetření, na které by je lékař vůbec neposlal a co následně potvrdilo diagnózu, která by třeba lékaře ani nenapadla. Ačkoliv si leckdo řekne, že chyby děláme všichni, tady už je ve hře lidské zdraví, ne-li život.
Jsou však také lékaři, kteří vás po vyložení vašeho problému prohlédnou od hlavy k patě, vyfasujete xy žádanek na různá vyšetření (odběry, CT, ultrazvuk, RTG…), a díky tomu se přijde na to, co vás přesně trápí. A podle toho se nasadí léčba.
Někdy to dojde tak daleko, že vám pomůže jen změna lékaře a následně se nestačíte divit, co vše s vámi nový lékař provede a co se vám zjistí/nezjistí. Osobně jsem měla problém intimního rázu, kdy jsem svému gynekologovi sdělila příznaky a nevěděla jsem, co s tím. Úprava stravy, lepší oblečení… nic nepomáhalo. Gynekolog se vyptal na detaily, žádné vyšetření však neprovedl, od stolu sdělil diagnózu a předepsal mastičku (která stejně nezabrala). Jeho přístup mě zarazil, takže jsem se po čtvrt roce objednala na prohlídku znovu, ale tentokrát k jeho kolegyni. Té jsem sdělila opět veškeré příznaky a doufala jsem, že se dočkám vyšetření. Samozřejmě, dočkala jsem se, a ještě s podrobným výkladem, co právě v který okamžik lékařka provádí. Diagnóza, určena původním lékařem, se nepotvrdila, byl doporučen jiný postup, který se osvědčil více. V tu chvíli jsem měla sto chutí přijít lékařce do ordinace minimálně s bonboniérou a poděkovat jí za to, že konečně moje problémy ustoupily. A tady nastal okamžik nejistoty – jak vlastně paní doktorce poděkovat? Je mi jasné, že s penězi tam nakráčet nemůžu, stejně tak asi ani s kytičkou, alespoň ne tak, aby to bylo vidět. Napadla mě nejprve malá bonboniéra, ale kam by ji lékařka v ordinaci dala? A jedla by ji vůbec? Neurazila by se kvůli ní? To a další myšlenky se mi honily hlavou, než jsem došla k závěru, že nyní se asi nezmůžu na nic lepšího než na velké DĚKUJI. Jednou jedinkrát jsem zkusila dát maličkost své lékařce za péči, kdy mi opravdu pomohla. Se smíchem dárek odmítla, že je ráda, že se situace zlepšila, a abych nic nenosila, protože by se urazila.
V případě nemocničních lékařů mám jasno a doufám, že aspoň v tomhle případě to dojde na správná místa. Jelikož jsem se při některých zdravotních problémech setkala vyloženě se skvělým přístupem, řekla jsem si, že by bylo fajn zaslat písemné poděkování na vedení nemocnice, že si práce jejích zaměstnanců vážím a jsem za ni vděčná. I když úplně nevím, jestli tato pochvala dojde i na konkrétní místa, většinou nemocnice pošle zpětnou vazbu a požádá, zda by moje poděkování mohla zveřejnit třeba na stránkách sociálních sítí. Říkám si, proč ne? Poděkování za odvedení dobré práce veřejně? Dotyční si to zaslouží, směle do toho. Setkávám se ale i s případy, kdy lidé jsou vděční za vyšetření u lékaře a vyloženě nesou puget. To pak přemýšlím, zda dotyčný vyjde z ordinace naštvaný i s pugetem, nebo s neutrálním výrazem, ale bez pugetu. A taky otázka, jestli po předání pugetu dotyčný setrval v lékařově evidenci. Na jednu stranu bych lékaře chápala, že dělá svou práci a takovéhle poděkování odmítá, stačí mu DÍKY. Na druhou stranu chápu i pacienty, kteří se chtějí odvděčit za lékařovu práci, byť on je za to placený. Nepřijde mi to nic proti ničemu, dát najevo svou vděčnost za obrovskou pomoc a podporu, které se dotyčný od lékaře dostal. Kor, když ne každý lékař je dnes takový.
Máte zkušenost s podobným poděkováním (kytice, bonboniéra, maličkost…)? Případně, jak lékař zareagoval?
