Článek
V dnešní době se vlastně ještě divím, jak je možné, že doktor diagnózy střílí od stolu.
V dnešní moderní době, kdy výsledky krve jsou do pár minut a výsledky biochemického rozboru do pár hodin se ještě stále stává, že doktor nepošle na vyšetření pacienta. Proč? To je otázka do milionáře. Možná, že za to berou lékařům kredity, možná lenost lékaře a možná, že jen nejste jeho typ.
Víte, i já mám někdy pocit, že lékař je vlastně bůh. Přijdu do ordinace jen na preventivní prohlídku a o nic se vlastně nejedná, ale když přijdu, že mi něco je, čekám od něj možná i nemožné. Tak to mají jistě všichni.
Pokud něco někoho trápí, čeká žádanky k vyšetření a odběry krve, léčbu nejnovějšími léky, hlavně, aby ten lék pomohl. Pak přichází ten okamžik vděčnosti.
Je potřeba být vděčný zubaři, protože mi zachránil zub.
Je potřeba být vděčná gynekologovi, protože mi zjistil těhotenství.
Je potřeba být vděčná porodníkovi, protože mi dobře provedl císařský řez a nebo mi pomohl mít porod bez komplikací a odrodil mi zdravé dítě. To je v dnešní době vlastně taková malá výhra mít zdravé děti.
Je potřeba být vděčná obvodnímu lékaři, protože mi změřil tlak a zjistil, že ho mám vyšší, a tak mi nasadil léky.
Je potřeba být vděčná chirurgovi, protože mi odstranil znaménko.
Každopádně pokud musíte být takto vděční za každý úkon lékaře, tak jste asi neviděli, kolik si takový lékař účtuje za jeden úkon. Myslíte si, že mu musíte být vděční? Možná někdy, v ohrožení života, je vděk na místě. Ale při léčení chřipky, alergie, nebo zlomeného prstu je snad lékaře povinnost vás léčit.
A taky se člověk musí podívat sám na sebe. Ono se špatným životním stylem si člověk ty nemoce z větší části přivodí sám. Psychika taky dělá hodně. Jste snad vděční i sami sobě, co jste si to zase stresem přivodili?
Možná, že je lepší být si vděční hlavně za to, jak dokážete žít dobře, trochu chůze, preventivní prohlídky, méně alkoholu, nejlépe nekouřit a neužívat žádné návykové látky a nebrat růžové pilulky na každou bolest a nebo na každý špatný stav.
Pokud lékař léčí, policista chrání, hasič hasí, prodavačka prodává a učitelka učí, je vše, jak má být. V dnešní době by museli být vděční všichni všem a pak se tu točíme v kole úplatků. Stačí se podívat na vysvědčení, co nosí děti učitelkám do školy za dary. Ty učitelky mají ale zaplaceno, navíc nepotřebují nic. Vždyť studovaly, aby mohly učit. Opravdu musím učitelce dávat úplatky, jen abych měla dobrý pocit, že jsem vděčná za její práci? Není to trošku i v mých dětech? Jejich inteligence a chytrost hraje asi větší roli než učitelka. Maličkost by stačila, jen pro potěšení.
Jeden příklad ze života:
Moje dcera si nedávno spálila ruku. Sáhla si na kulmu. Byl to okamžik, ale stalo se. Dalo se jí to chladit. Přeci jen je to spálené, raději pojedeme na pohotovost a pak máme pojistku, tak se to prostě využije. Přijdeme na pohotovost, kde pan doktor zkoukne ruku dcery. Sestřička ji to namaže mastičkou, ováže obvazem a doporučí dva dny nenamáčet. Od stolu určí stupeň a napíše zprávu. Do počítače zadává pro pojišťovnu úkon.
Pohotovost 150 Kč,
toaleta rány 450 Kč,
ošetření popáleniny 1. Stupně 1760 Kč,
obvazový materiál 26 Kč.
Přijdeme za dva dny na kontrolu, sestřička sundá obvaz a pan doktor od stolu koukne a řekne: „Tak co, už tě to nebolí?“ Opět začne psát do počítače pro pojišťovnu. Toaleta, ošetření popáleniny, sundání obvazu, promazáno, kontrola. Cena kontroly bude pojišťovnu stát opět přes dva tisíce. A jdeme ještě na jednu kontrolu a to je stejná cena a stejné úkony.
Suma sumárum ať počítám, jak počítám, jedna pohotovost a dvě kontroly šest tisíc. A myslím, že to je slušný výdělek. Měla bych jim tam přinést čokoládu a nebo kafe, že se mi o dceru pan doktor postaral?
Já myslím, že každý má své zaměstnání a každý by zasloužil odměny. Lékaři zachraňují životy, ale to dokáže i obyčejný smrtelník. Podat první pomoc je povinnost. Málokdo si uvědomuje, že obyčejná prodavačka šla okolo pána, který zkolaboval na silnici, a podala mu první pomoc. Do příjezdu záchranné služby se snažila mu pomoct a zachránila mu život. Rodina pak toho pána nosí čokolády a kafe do nemocnice, kde se o něj postarali a pomohli mu. Ale co ta prodavačka, ta nedostane nic, protože málokdo ví, že na tom místě byla jako první a ten život pánovi zachránila.
Závěrem: noste si dobroty lékařům, proč ne! Jen si pamatujte, že lékař je za to placen. A peníze má nemalé. Lidé si pomáhají každý den a nemusí to být jen lékaři. Tak se nenechte vtáhnout do situace, kdy musíte kvůli vděčnosti uplácet úplatkem.
