Článek
Já jsem to vážně dokázal? Ne, to byla jen náhoda…
Asi nějak takhle zní reakce na nějaký úspěch v hlavách jedinců, kteří trpí syndromem podvodníka. Ať už se jedná o úspěch v zaměstnání, ve sportu, umění nebo jiné sféře, za svůj úspěch přece nevděčí sobě, ale spoustě jiných faktorů, které stály na jejich straně. Laicky řečeno, prostě měli štěstí. Alespoň toto si říkají oni sami.
Syndrom podvodníka neboli impostor syndrom je brán jako psychologický jev, u kterého dotyčný nevěří tomu, že by daného úspěchu dosáhl svými schopnostmi, dovednostmi, pílí. Nedokáže přijmout pochvalu, nevěří tomu, že by si zasloužil ocenění.
Dotyčný se svým způsobem také cítí ,,podvedený“. Podvedený, že neumí dle svých představ to, co si jeho okolí myslí že by měl umět. Nepřijde si, že by zapadal do kolektivu. Obává se, že ho ostatní ,,prohlédnou“, zjistí, že není tak ,,dokonalý“, jak si o něm myslí. Pro takové jedince je typické i nízké sebevědomí, úzkost a jiné duševní problémy.
Maska podvodníka
Kromě úzkostných pocitů se dotyčný také může stranit společnosti, stáhne se ze strachu, aby nebyl odhalen. Může se u něj také projevovat perfekcionismus, což mu situaci dost ztíží, protože si může zadávat nesmyslně těžké cíle, které nelze splnit a tím snížit sebevědomí ještě víc, než už ho má. Tento syndrom může postihnout jak ženy, tak muže.
Syndrom podvodníka se může objevit nezávisle na situaci. Může také ovlivnit mezilidské vztahy, kdy jedinec se syndromem může nabýt dojmu, že dobré vztahy se svým okolím má díky tomu, že je oklamal. Nedokáže přijmout, že je okolím milován pro to, jaký je, bez ohledu na to, co dokázal. Myslí si, že lásku si nezaslouží, není hoden náklonnosti a své blízké jen zklame.
Typické je to např. při konání zkoušek. Naučíte se, co nejvíce to jde, ale hluboko uvnitř si říkáte, že nastane konec světa, když zkoušku nezvládnete napoprvé, že zklamete ostatní. A pokud už se vám to podaří složit, tak se ve vás objeví myšlenky, že stejně zkoušející přimhouřil oko, že mu vás bylo líto a nechtěl vás nechat zkoušku opakovat. Tisíce argumentů, proč jste zkoušku zvládli bez vlastního přičinění.
U syndromu podvodníka lze rozeznávat 5 typů tohoto jevu:
- Superhrdina – převládá víra ve fakt, že dotyčný musí být nejpracovitější a dosáhnout toho nejlepšího. Nedokáže (nebo je to pro něj obtížné) říct si o pomoc.
- Perfekcionista – typické jsou vysoké nároky, které jsou reálně nesplnitelné. Když to nesplní, začnou o sobě ,,podvodníci“ pochybovat.
- Sólista – za úspěch lze považovat pouze to, čeho dosáhneme my sami, ne to, s čím nám pomohli druzí. Je důležité umět si říct o pomoc (u některých úkolů je to víc než žádoucí).
- Přirozený génius – člověk který se již od dětství se vším vypořádal, ale jakmile nastane něco těžšího, s čím si nedokážou poradit, připadají si oklamaně. Nejsou připraveni na situaci, ve které by byla požadována odolnost, se kterou by pro ně bylo snazší přijmout fakt, že něco dokázali přes počáteční problémy.
- Expert – lidé, kteří mají za to, že před splněním úkolů se musí intenzivně a důkladně věnovat přípravě na dané splnění.
Jak s tím bojovat
Lidem, kteří trpí tímto syndromem, je obvykle doporučeno vyhledat podporu rodiny a přátel. Přestože syndrom podvodníka není uznáván jako oficiální duševní porucha, není dobré brát jej na lehkou váhu.
Jeho vliv na určování sebehodnoty může mít na jedince negativní dopad, bude si na sebe utvářet názor podle toho, jak o něm smýšlí okolí.
Anketa
Zdroje:
