Článek
Obecně
Sysel obecný je zástupcem rodu syslů, patří do řádu hlodavců. Jeho příbuznou je veverka, která ale tráví svůj čas i na stromech, zatímco sysel na zemi a pod ní. Jak vlastně sysel vypadá? Dorůstá do délky cca 20 cm, váží okolo 200-400 gramů. Má světle hnědý kožich, větší oči a ocas. Přední končetiny, na kterých má čtyři prsty, jsou kratší než zadní končetiny.
Syslí život
Přes den tráví většinu času na povrchu země. Hloubí si noru, kde může spát a kam se může ukrýt v případě blížícího se nebezpečí. Ke svému ,,místu trvalého pobytu“ si volí terén, kde je nízká tráva, aby tak měl přehled o okolí a mohl včas zaregistrovat blížící se nepřátele. Do jeho jídelníčku spadají rostliny, další položkou jsou drobní živočichové. Když nastane zima, stráví ji sysel hibernací, kdy dojde ke snížení dechové frekvence a klesne i jeho tělesná teplota. Potravu nepřijímá, žije ze svých tukových zásob. Hibernace sysla trvá cca okolo 150-210 dní. Sysel se z ní probudí buď ke konci března, nebo na začátku dubna.
Mláďata těchto hlodavců se rodí slepá, ale rychle rostou. Po několika dnech jsou již připravena opustit noru a začlenit se do života syslí kolonie. V přírodě se syslové dožívají cca 7 let, v zajetí se můžou dožít dvojnásobku. Také dokáží uběhnout až 20 km/hod. Co se týče hygieny, syslové se čistí pomoci písku, ve kterém se vyválejí, aby odstranili z kožichu parazity.
Odkud přišel
Předpokladem je, že se sysel rozšířil až k nám ze stepí jihovýchodní Evropy a poloostrova Malá Asie (dnešní část Turecka).
Rozlišujeme cca 10 druhů syslů: sysel krátkohlavý, sysel pruhoocasý, sysel obecný, sysel kolumbijský, sysel rudolící, sysel žlutý, sysel velký, sysel Parryův, sysel perličkový, sysel dlouhoocasý.
Sysel
Dříve byl tento hlodavec brán za hospodářského škůdce, dnes je z něj ohrožený druh.
Osobně tyto hlodavce vídávám v rozlehlé přírodní rezervaci, kde je nízká tráva a spousta písku, takže pro syslíky ideální prostředí. Nyní jsou sice teprve ve fázi probouzení se ze zimního spánku, ale v létě jich bývá v rezervaci spousta a člověk jen přemítá, na kterou stranu ten foťák dřív nasměrovat, aby si tyto malé potvůrky stihl alespoň párkrát vyfotit. I když k tomu tyhle chlupaté čiperky svým pískotem a běháním svádí, odolávám tomu pokušení jim dojít něco koupit a poté je tím milostivě nakrmit. Byť si syslové od lidí vezmou nějakou tu pochutinu, úplně nejlepší je, když je lidé ničím nekrmí, syslové si dokážou najít svou potravu, která jim vyhovuje. Kromě toho se tím také vyhýbají závislosti na lidech, kteří by jim neustále něco nosili, i když v dobré víře.
Co vy a setkání se sysly? Viděli jste nějaké? Máte nutkání je něčím nakrmit, nebo jen pozorujete?
Zdroje:
Pozorování autorky
