Článek
Svět před počínající katastrofou
Jeden obrovský superkontinent Pangea, který tehdy spojoval všechny světadíly, se začínal postupně rozpadávat a vznikaly oblasti, kde byla oslabena zemská kůra. Tyto průlomy umožnily pravěkému moři Tethys, aby do nich pronikl a vytvořil tak tropické moře mezi budoucí Laurasiíí a Gondwanou. Okolní svět již omýval obří oceán Panthalassa.
Ve vnitrozemí se nacházely suché pouště, savany, prořídlé jehličnaté lesy, zatímco při pobřeží se vyskytovaly močály a pobřežní lesy. Převládalo horko, sucho, střídaly se monzuny a požáry. Po stránce rostlinstva se tu vyskytovaly především cykasy, jehličnany, semenné rostliny a kapradiny.
Triasový svět byl domovem pro rauisuchiany, obojživelníky, dinosaury (v té době velice malé), předchůdce krokodýlů, různorodé býložravce, a další predátory. Vodstvo bylo velice teplé, žili v něm ichthyosauři, nothosauři, plesiosauři a další tvorové.
Svět triasu před katastrofou
Trhání Pangey, počátek zkázy
Po celou dobu, kdy Pangea spojovala kontinenty a fungovala jako jakýsi ,ochranný plášť“ před horkem z nitra Země, se pod Pangeou hromadilo magma, které nemělo kam unikat. Rostlo napětí, vše se přehřívalo. A jelikož ani kontinenty nejsou nafukovací, Pangea začala popraskávat. Magma se díky těmto prasklinám mohlo dostat ven, jenže ho bylo nahromaděno velké množství. Takže ve výsledku neunikaly zpod povrchu ,,potůčky“ magmatu, popř. sopky, ale byly to obří plochy, které se dostaly ven.
Tím, že tento gigantický objem magmatu mohl proniknout na zemský povrch, došlo ke vzniku obří Centrální atlantické magmatické provincie (CAMP), která mohla mít rozlohu až 15 milionů km². A ta dokázala nadělat pořádnou škodu. Uvolnila obří množství oxidu uhličitého, čímž zapříčinila prudké oteplení. Ovšem to nestačilo. Uvolnil se také oxid siřičitý, který způsobil prudké ochlazení a kyselé deště. Popílek z této magmatické činnosti se postaral o temno. Závěrem se do ovzduší dostaly toxické plyny a rapidně ubyl kyslík. Kromě toho se CAMP také postarala o zesílení požárů kvůli prudkému oteplení, takže vše bylo suché. Až moc. Všechny tyto prudké změny zapříčinily odumření rostlin, které vyschly a snadněji shořely.
Trias-jurské vymírání - ilustrace
Snaha přežít a vstup do nové éry
I když to působilo, že před zhoubou není zániku, přece jen byly strategie, jak se zachránit a celou katastrofu přežít. Jednou z nich bylo doslova schování se pod zem. Toho využili zejména malí obratlovci, kterým to umožnilo žít dál. V úkrytech pod zemí se teploty tolik neměnily, půda navíc trochu chránila před kyselými dešti, nehrozilo tolik zahubení požárem a jedovaté plyny se shromažďovaly hlavně na povrchu.
Další strategií byl noční život. K tomu se uchýlilo velké množství malých živočichů, kteří se přizpůsobili nočním aktivitám, protože přes den nemohli dělat nic, pokud se nechtěli udusit, shořet nebo se uvážit v příliš vysokých teplotách.
Kromě jiného také spousta živočichů hledala záchranu ve skalách, jeskyních a mokřadech. Tato místa chránila před žárem, dopadem kyselých dešťů a měla vyšší vlhkost. Mokřady ale byly jen dočasné řešení, než úplně vyschly.
Velkou výhodu měli ti, kdo uměli využít malé vzduchové kapsy. Tedy primitivní obojživelníci, ryby ve větších hloubkách a obojživelníci v bahnitých úkrytech.
Další záchranu představoval přechod na všestrannou stravu. Kdo uměl přejít na hmyz, nevadily mu rostliny a žral by cokoliv, měl větší naději na přežití. K tomu byla bonusem rychlá reprodukce, která zvýšila naději na přežití.
Mimo výše jmenované nesmíme zapomenout také na migraci. Kdo mohl, přesunul se do vyšších nadmořských výšek, k pobřežním oblastem nebo k polárním lokalitám.
Zvýhodnění byli hlavně dinosauři, kteří měli vysoký metabolismus, rychlý růst, vzdušné vaky (lepší dýchání), pevné a lehké kosti a odolávali vyšší teplotám. Všechny tyto vlastnosti je od úhynu zachránily, což se nedalo říct o archosaurech a jiných tvorech z období triasu. Ti tím nedisponovali, což mělo za následek jejich zánik.
Strategie přežití
Po vymření většiny živočichů dinosauři postupně zaplnili mezery, které vznikly vyhynutím daných tvorů. V triasu byli ještě malí, v juře ovšem dosáhli obřích rozměrů (hlavně někteří) a za několik milionů let ovládli všechny kontinenty.
Ovšem nebyli samozřejmě jediní, kdo katastrofu přežil. Život si zachovali také malí předchůdci krokodýlů, ranní savci, některé druhy ryb a pterosauři.
Zdroje:
osel.cz/11616-vymirani-na-konci-triasu.html
