Článek
Dříve pláž a lehátko, dnes poznávání okolí
Na úvod přiznávám, že dříve jsem dovolenou také trávila coby milovník milovník pláží a moře. Do moře tedy ideálně s větší teplotou, poté hurá na lehátko, abych v záři sluníčka postupně schla a chytala pověstný vitamín D. A někdy i trochu té připálené kůže. Nutno podotknou, že ani ta 50 na opalovacím krému mě nezachrání. Jsem za chvíli rudá jako rak.
I přes drobné komunikační neshody s mojí tělesnou pokrývkou jsem milovala ty časy, kde se člověk mohl ,,vyvalit“ na pláž, nic neřešit, a jenom střídavě měnit lehátko s mořem. Nechat se osvěžit mořskou vodou, užívat si fakt, že si člověk může zaplavat stylem, že má pod sebou alespoň metr prostoru a voda ho nadnáší. A pak zase hezky zpátky na lehátko a vstřebávat to teplíčko, tolik očekávané při letu do teplejších krajin.
Nyní, o několik let starší, se několikrát přistihnu, jak mě sice láká jít se natáhnout na lehátko a vycachtat se v moři, na druhou stranu mě také neskutečně láká poznávání historických památek. Ideálně nějakých těch polorozpadlých, které zažily fakt hodně dávné časy a dnes z nich zbývá jen několik kousků. Postavit se k tomu pozůstatku s vědomím, že na daném místě kdysi dávno stála úžasná stavba, sloužící ke konkrétnímu účelu. Stavba, která dosahovala neskutečné výšky a rozměrů, které si nedokážeme představit.
Anebo se jít podívat na místa, která byla inspirací pro tvorbu historických míst ve filmech. Nebo se u nich přímo natáčelo.
Sochy u Parthenonu v Athénách
Tím může být i např. slavná Fontána Di Trevi v Římě. Naštěstí jsem měla možnost vidět ji v době, kdy ještě nebyl přístup k ní tak omezený, i když to omezení chápu, ty památky musí být zachovány pro další generace a miliony návštěvníků tomu moc nepomáhají.
Fontána Di Trevi
Kromě historie hurá do přírody
Svoje kouzlo má i příroda, ideálně ta, která je člověkem nedotčená, což je v dnešní době těžké najít. Jedině sednout do letadla a odletět na vzdálený ostrov někde na konci planety, kam se člověk hned tak nepodíval. A s trochou opatrnosti neskončit u domorodých kmenů, které by z člověka, žijícího v moderní době, radost neměly. Soukromí je soukromí.
Ovšem i tak jsou tu možnosti, kam se podívat. Pokud člověk není nijak náročný, rozhodně stojí za to navštívit nějaký ten národní park. A úžasné scenérie nabízí např. Plitvická jezera v Chrovatsku, něco pro milovníky Vinnetoua. Kromě nich pak také Paklenica, národní park, též v Chorvatsku, stojící za pozornost. I když tady asi člověk nestráví týden na pláži, může se kochat zelení, skalami a přírodou. A leckdy si člověk tímto stylem odpočine více než když leží na pláži. Ale to je samozřejmě o nastavení každého.
Vodopády na Plitvických jezerech
Osobně můžu návštěvu Plitvických jezer vřele doporučit. Jet v době, kdy ještě není takové vedro, aby člověk fyzicky zvládl procházku po rozlehlém parku a užít si pohled a přítomnost přírody okolo.
Anketa
Zdroje:
Osobní názor a zkušenost autorky
https://www.youtube.com/watch?v=52gRqpKPYfM
https://karlmay.cz/filmy/mista-nataceni/
