Článek
Extrovert a introvert.. Odlišnější dva typy lidí už snad nemůžou existovat
Asi tu nemusím vypisovat sáhodlouhé definice a charakteristiky obou typů. Všichni víme, jak si představit extroverta - člověk milující společnost, ze které přijímá energii pro své fungování. I když i on sám je občas rád o samotě, tak společnost lidí je pro něj něco, co pohání jeho motor. Oproti tomu introvert je rád sám, neurazí ho společnost lidí, ale nedobíjí si jejím prostřednictvím baterky, to udělá až ticho a klid, kterým se obklopí.
Řadím se mezi introverty, i když i já sama příležitostně vyrazím s kolegyněmi na akce, které si užiju, ovšem následující den (ideálně, když je to víkend) spím minimálně do 9:30, abych nějak nabrala sílu po předchozím večeru. To ale není případ mých kolegyň, které jsou schopné se vrátit v 1:00 ráno, ještě něco poklidit, vyspat se asi 4 hodiny a v 5:00, kdy jim zazvoní budík, jedou opět naprosto fresh, jako by se nic nekonalo. No tak to ať mi někdo vysvětlí. Přece ani extroverti nemůžou jet pořád v tom samém tempu. Nebo ano?
Večírek
Dnešní den večírek, další den do práce
S blížícími se Vánocemi uspořádat večírek, to je každoroční tradice v naší organizaci. Jídlo a pití zajištěno, k tomu disko a o zábavu postaráno. Po pracovní době, kdy si ještě ujasňujeme, v kolik se kdo s kým sejde, se odebereme ve skupinkách na místo konání. Dostaneme na uvítanou malý dárek s přáním krásných Vánoc a užití si svátků a vzhůru ke stolům. Trochu si to můžete představit jako Bradavickou hostinu, jen trochu jiné jídlo a místo svíček moderní lampy. Pomyslnou tajemnou hudbu vyměňte za komunikaci mezi lidmi, Albuse Brumbála za ředitele organizace a může se začít. Ještě bych možná dodala, že místo rozřazení do jednotlivých kolejí Moudrým Kloboukem je tu proslov zástupce organizace. A pak už je to celé opravdu jedno velké kouzlo.
Lidé si nabírají na talíř jídlo, objednávají pití a baví se mezi sebou. Tak tuhle část zvládají extroverti a introverti naprosto v pohodě. Tedy u extrovertů není čemu se divit, introverti si vyhlédnou své „vyvolené“, se kterými se nejvíce baví a je to tady. Od pracovních záležitostí po volnočasové aktivity a blížíc se Vánoce se postupně rozeberou snad veškerá témata.
Za chvíli přichází servírka s dotazem, co si dáme k pití. Jelikož nechci alkohol ani vidět, objednám si limonádu. Opravdu nerada bych se probudila další den s kocovinou. Kolegyně si objednají víno a povídáme si. V tomto stavu setrváme asi 2 hodiny, než se objeví objednaný DJ, který se postará o zábavu ve formě hudby na všechny možné způsoby. A vzhůru na parket. A jako obvykle, kolegyně si jdou užít, já bych nejradši seděla přikovaná na židli a z dálky povzbuzovala. Ovšem tomuhle se nevyhnu a jsem kolegyněmi vyzvaná, ať se přidám. No dobrá, tak snad nezklamu a několik písniček odtančím stylem „noha sem, noha tam, ruce doprava a doleva“ a snad to bude stačit. Jenže nestačí. Rozjíždí se tu velké hity, od Kabátu po ABBU a další slavné skupiny, takže musíte „držet basu“. Vydržím ještě několik písniček, než si odevzdaně jdu sednout, abych si odpočinula.
Po skončení následující písničky si ke mně přisednou kolegyně, které už se musí hydratovat, jelikož tanec je dost zahřál. Hydratace trvá se sezením asi 5 minut a odeberou se znovu na parket. Tam vydrží tancovat snad dalších 15 minut. Jen zírám, jak to dokáží vydržet. Já už bych nebyla schopná snad ničeho. Po skončení písničky se vrátí ke stolu a vesele popíjejí. Já už se koukám nenápadně na hodinky, které ukazují, že do půlnoci zbývá už jen hodina. Když si vezmu, v kolik budu ráno vstávat, jímá mě hrůza. Kolegyně totiž nevypadají, že by se chystaly k odchodu. Zaplatím si tedy svou útratu a oznámím své extrovertní kolegyni, že já odcházím, protože už jsem opravdu unavená a hlasitá hudba je pro mě už moc. Zatímco já jsem unavená, ona je plná energie, fakt ji obdivuju. Vyprovodí mě tedy ven a se slibem, že jí napíšu, až dorazím domů, se rozloučíme a já peláším. Díky rychlé chůzi jsem doma asi za 20 minut, takže hurá do sprchy a vyťukat SMS o zdárném příchodu. Po uložení se do postele ještě čekám, než mi kolegyně napíše, že dorazila domů. Jelikož rozvážela ostatní, domů se dostala asi v jednu hodinu ráno. Je mi jasné, že ranní vstávání bude krušné, spát 4 a půl hodiny nejsem zvyklá. To mi moje tělo ráno potvrdí, když mě rozbolí hlava a jsem jak rozbitá. Vida, ani člověk nemusí pít a stejně je jak nepoužitelný.
Přijdu do práce, kde místo rozsvícení světla nechám všude zhasnuto, světlo je teď opravdu to poslední, co chci vidět. Brejlím do počítače, načež se přijde kolegyně ujistit, že jsem OK. Všimne si, že nejsem fit, ovšem kdo by byl po 4 a půl hodině spánku. Tak si jí takto postěžuju, než mě se smíchem uzemní, že spala asi 2 hodiny, nešlo jí usnout. Prosím?? 2 hodiny spánku a je takhle fresh? Na ní by člověk nehádal, že nespala, je v pohodě a funkční, jako by se vlastně nic nedělo. Začínám si říkat, že buď jede na baterky Duracell, anebo musí na něčem „frčet“, tohle prostě není možné. Ovšem když vidím její nasazení do práce, docházím k závěru, že to zřejmě možné je, jen já ještě nenašla ten správný způsob.
Kolik hodin spánku potřebujete, abyste byli funkční? Co vám pomůže, abyste se pořádně ráno pořádně „nastartovali?
