Tygr zaútočil na chlapce, přesto ho Norman chtěl dál chovat doma. O šest let později ho tygr zabil

Norman Buwalda velké kočky miloval. Na svém pozemku v kanadském Ontariu choval tygry, lvy i pumu a nijak se netajil tím, že podle něj mohou podobná zvířata žít i v soukromých chovech. Sám měl se šelmami dlouholeté zkušenosti a nějaký čas stál také v čele Canadian Exotic Animal Owner's Association, která zájmy chovatelů exotických zvířat hájila.

V červnu 2004 k němu přijela na návštěvu rodina z Toronta. Jejich desetiletý syn se zajímal o tygry a chtěl si jednoho vyfotit kvůli školnímu projektu. Buwalda proto přivedl sibiřského tygra na řetězu, aby si ho děti mohly prohlédnout zblízka. Jenže tygr po chlapci náhle vyrazil. Buwalda ho nedokázal udržet a dítě skončilo v nemocnici s vážně poraněnou hlavou a krkem.

Chlapec přežil, ale tím celá věc neskončila. V Southwold Township se už nějakou dobu řešilo, jestli by lidé vůbec měli mít možnost chovat doma zvířata, jako jsou tygři nebo lvi. Po útoku obec jejich chov zakázala.

Buwalda se svých zvířat vzdát nechtěl. Vyhlášku napadl u soudu a uspěl. Zákaz byl zrušen a tygři zůstali na jeho pozemku.

Uběhlo šest let. V lednu 2010 vstoupil šestašedesátiletý Buwalda do výběhu, aby nakrmil svého zhruba třísetkilogramového sibiřského tygra. Co se mezi člověkem a tygrem uvnitř odehrálo, nikdo neviděl. Když ho našel příbuzný, Norman Buwalda byl už mrtvý. Policie měla za to, že ho zabil stejný tygr, který před šesti lety napadl desetiletého chlapce.

Norman Buwalda žil v Southwold Township nedaleko kanadského města London v provincii Ontario. Byl podnikatelem, ale velkou část jeho života představovala exotická zvířata. Na rozlehlém venkovském pozemku choval mimo jiné tygry, lvy a pumu.

Nebyla to malá soukromá zoo, která by byla otevřená návštěvníkům. Buwalda svá zvířata považoval především za součást svého života a jejich soukromý chov obhajoval i veřejně. Působil jako předseda Canadian Exotic Animal Owner's Association, organizace zastupující lidi, kteří chtěli mít možnost držet exotická zvířata v soukromých chovech.

Ani někteří jeho odpůrci později netvrdili, že by měl šelmy namačkané v rozpadajících se klecích. Výběhy byly podle svědectví poměrně propracované, měly dvojité zabezpečení a oddělené části. Jeden ze sousedů, který s Buwaldou v otázce soukromého chovu šelem zásadně nesouhlasil, popsal zařízení jako promyšlené a kvalitní. Problém podle něj začínal ve chvíli, kdy se klec otevřela.

Buwalda totiž se svými zvířaty zacházel způsobem, který předpokládal velmi těsný kontakt. A právě při jednom takovém setkání se v létě 2004 ukázalo, jak málo stačí k tomu, aby se situace změnila.

Byla neděle 13. června 2004. Buwaldu navštívila rodina z Toronta s dětmi. Desetiletého chlapce tygři zajímali a návštěva mu nabízela možnost spatřit obrovskou šelmu z bezprostřední blízkosti. Podle dobových zpráv měl tygr posloužit také jako námět pro jeho školní projekt. Buwalda proto jednoho ze sibiřských tygrů vyvedl z výběhu.

Zvíře nebylo volně puštěné. Měl ho na pevném vodítku či řetězu a děti si ho mohly prohlédnout a fotografovat. Tygr vážil přibližně 160 kilogramů. Je jasné, že i kdyby člověk držel jeho vodítko sebepevněji, proti síle takového zvířete měl jen omezené možnosti.

Pak se něco změnilo. Podle dobového policejního popisu tygr náhle vyrazil proti desetiletému chlapci. Prudký pohyb Buwaldu strhnul nebo vyvedl z rovnováhy a zvíře se dostalo k dítěti. Chlapec utrpěl vážná poranění hlavy a krku. Záchranáři ho převezli do dětské nemocnice. Jeho stav byl vážný, naštěstí ale nebyl v bezprostředním ohrožení života. Přežil.

Pro obyvatele okolí tím ovšem skončila představa, že jsou Buwaldovi tygři pouze poněkud neobvyklými sousedy.

Obavy z velkých šelem nevznikly v Southwoldu až po napadení dítěte. Místní politici se otázkou exotických zvířat zabývali už předtím. Útok ale všechno výrazně urychlil.

Představa, že může soukromník několik kilometrů od běžných rodinných domů chovat tygry a další velké šelmy, část obyvatel znepokojovala. Nešlo přitom jen o to, co se děje uvnitř klecí. Lidé se ptali, co by následovalo při lidské chybě, špatně zavřených dveřích nebo útěku některého ze zvířat. Southwold Township nakonec přijal vyhlášku, která soukromý chov exotických zvířat omezovala. Zdálo se, že tím je další osud Buwaldových šelem rozhodnutý. Jenže Buwalda měl jiný názor.

Buwalda zákaz nepřijal jako něco, čemu se musí podřídit. Najal si právníka a vyhlášku napadl. Jeho argumentace nebyla postavena na tvrzení, že tygr není nebezpečné zvíře. Spor se vedl o to, zda obec může takto široce zakázat držení exotických zvířat a zda je její vyhláška napsaná správně.

Případ se dostal před ontarijský Superior Court of Justice. A Buwalda vyhrál. Soud shledal vyhlášku příliš širokou a problematickou. Obec tak přišla o nástroj, kterým chtěla Buwaldův chov omezit.

Pro majitele šelem to bylo důležité vítězství. Nemusel se svých zvířat vzdát a dál je mohl legálně držet na svém pozemku. Pro některé sousedy to byl naopak důvod k frustraci. Po napadení dítěte se pokusili dosáhnout změny, obec skutečně zákaz přijala, jenže u soudu neobstál. Buwalda pokračoval v chovu. A roky plynuly bez další tragédie podobného rozsahu.

Lidé, kteří Buwaldu znali, později vzpomínali na jeho mimořádnou jistotu při zacházení se zvířaty. Jeden muž, který pro něj pracoval, popisoval, že Buwalda dokázal upoutat pozornost šelem a působil mezi nimi naprosto sebejistě. Podle jeho slov z nich neměl strach.

To ale neznamená, že by nikdy předtím nezažil nebezpečnou situaci. Kromě útoku tygra na dítě měl mít podle svědectví také nepříjemnou zkušenost s pumou, po níž skončil se zkrvavenou rukou. Sám tehdy údajně připouštěl, že měl štěstí. Přesto se způsobu života, který si zvolil, nevzdal.

Je celkem pochopitelné, že dlouholetá zkušenost může změnit vnímání rizika. Člověk, který se k tygrovi přiblíží poprvé, vnímá především jeho velikost, zuby a sílu. Člověk, který stejné zvíře krmí a pozoruje roky, zná jeho běžné chování, reakce i návyky. Zvíře pro něj přestává být anonymním tygrem a stává se jedincem, kterého dobře zná.

Jenže právě tady se skrývá problém. Zkušenost může člověku pomoci předvídat chování zvířete. Nemůže mu ale zaručit, že ho předvídá pokaždé. Buwalda přesto do výběhů svých zvířat vstupoval. Dělal to i 10. ledna 2010.

Bylo mu 66 let. V neděli odpoledne vstoupil do prostoru svého sibiřského tygra. Zvíře vážilo kolem 300 kilogramů, tedy téměř dvojnásobek toho, co vážil tygr uváděný v prvních zprávách o útoku z roku 2004. Buwalda ho šel nakrmit.

Nikdo další nebyl uvnitř a samotný útok neměl žádného svědka. Kvůli tomu se bohužel nedá s jistotou říct, co útoku bezprostředně předcházelo. Nevíme, zda Buwalda udělal nezvyklý pohyb. Nevíme, zda se něco změnilo v chování tygra. Nevíme ani to, zda před samotným útokem proběhl nějaký konflikt.

Policie proto byla při popisu události opatrná. Jistý byl až výsledek. Tygr na Buwaldu zaútočil a zabil ho.

Buwaldu našel člen z jeho rodiny. Uvnitř výběhu bylo stále zvíře, které právě usmrtilo člověka. Výběh však měl oddělené části a příbuznému se podařilo tygra dostat za skleněné dveře a uzavřít ho v jiné části zařízení. Teprve tím vznikl prostor, aby se k Buwaldovi mohli bezpečně dostat další lidé. Pomoc už ale přišla pozdě, majitel šelem byl mrtvý.

Na místě začala pracovat Ontario Provincial Police. Její mluvčí Troy Carlson novinářům zdůrazňoval, že útok nikdo neviděl a policie neví, co jej vyvolalo. Současně ale přišla informace, která celému případu dodala další rozměr. Policisté se domnívali, že tygrem, který Buwaldu zabil, byl stejný jedinec, jenž v roce 2004 napadl desetiletého chlapce. Pokud bylo toto určení správné, Buwalda šest let žil se zvířetem, o jehož schopnosti člověka vážně zranit už nemohlo být pochyb.

Buwaldova smrt okamžitě otevřela starou otázku. Co dělat s tygrem?

Po útoku na dítě se obec pokusila soukromý chov nebezpečných exotických zvířat zakázat. Buwalda se bránil a u soudu uspěl. Když nyní zemřel, zůstal na pozemku obrovský tygr a místní úřady znovu řešily, jaké mají vlastně možnosti. Někteří sousedé připomínali, že před nebezpečím varovali už léta.

Jeden z Buwaldových odpůrců přitom připustil něco, co celý spor činí zajímavějším než jen černobílý příběh o nezodpovědném majiteli a špatné kleci. Samotné zařízení podle něj bylo kvalitní. Mělo dvojité zabezpečení a bylo postavené promyšleně. Bezpečné ale bylo jen tehdy, když zvíře zůstávalo uvnitř a jednotlivé bariéry plnily svůj účel.

Tygr přitom v roce 2004 nezaútočil po útěku z rozbité klece. Byl z ní záměrně vyveden. A v roce 2010 nemusel uniknout vůbec. Tentokrát za ním dovnitř vstoupil člověk.

Po podobných útocích bývá velká šelma často usmrcena už během zásahu. V tomto případě k tomu nedošlo. Tygr zůstal po Buwaldově smrti živý a několik týdnů nebylo jasné, co s ním bude. Rozhodnutí komplikovalo i to, že samotné zvíře se nedopustilo ničeho, co by bylo možné posuzovat lidskými měřítky. Nebylo možné mluvit o „vině“ nebo „trestu“. Šlo o nebezpečného predátora, který zaútočil na člověka ve svém prostoru.

Koncem ledna se situace vyřešila. Dne 27. ledna byl tygr z Buwaldova pozemku odvezen. Společně s ním zmizeli také dva lvi. Policie později oznámila, že zvířata byla bezpečně přepravena na místo, jehož umístění nebylo zveřejněno. Na pozemku poté podle policie nezůstala žádná exotická zvířata. Tygr tedy Buwaldovu smrt přežil, ale jaký byl jeho další osud, to nevíme.

Buwalda nebyl začátečník, který si pořídil tygří mládě, protože mu připadalo roztomilé. Velké kočky choval dlouhé roky, věnoval jim značnou část života a veřejně hájil právo lidí podobná zvířata vlastnit. Podle lidí, kteří jeho zařízení viděli, investoval také do kvalitních výběhů.

Mohl znát tygry lépe než naprostá většina lidí. Mohl vědět, jak se krmí, jak reagují a jaké potřebují podmínky. Mohl mít roky zkušeností, během nichž se nic nestalo. Nic z toho ale nezměnilo fyzickou převahu zvířete vážícího kolem tří set kilogramů. Stačila jediná situace, kterou už Buwalda nedokázal zvládnout.

Norman Buwalda strávil roky obhajováním svého přesvědčení, že zkušený soukromý chovatel může velké šelmy bezpečně držet. Nakonec ho nezabil tygr, který utekl z nedostatečně zabezpečeného výběhu. Zabil ho tygr, za kterým sám vešel dovnitř.

Zdroje:

https://globalnews.ca/news/82874/pet-tiger-kills-owner-in-ontario/

https://toronto.citynews.ca/2010/01/11/ontario-man-who-owned-exotic-animals-mauled-to-death-by-300-kg-pet-tiger/

https://www.abc.net.au/news/2010-01-12/tiger-advocate-mauled-to-death-by-pet/1205688

https://www.worldanimalprotection.ca/siteassets/reports-pdfs/Wild-neighbours-2010-10