Článek
Vzhůru na nákup
Když nevíte, co koupit svým nejbližším k narozeninám/svátku a peníze nechtějí, většinou to zachrání nějaký alkoholický nápoj. Ať už se jedná o dobré víno, sadu plechovek piva, nebo nějaký ten alkoholický drink. Tím nikdy nic nezkazíte. Ovšem musíte se připravit na to, že nákup alkoholu nebude tak jednoduchý. Zvlášť, když působíte jako teenager, ačkoliv je vám už přes třicet.
S náladičkou se doma nalíčím, ať si trochu let přidám. Tentokrát žádné copy po stranách a směle vyrážím na nákup do blízkého obchodu. Cílem je oddělení alkoholu, kde s trochou štěstí najdu Piňacoladu, se kterou mám v plánu se vrátit domů.
Projdu obchodem až ke zmiňovanému oddělení, ovšem nedávno jej přestavovali, takže jsou některé regály zpřeházené. Musím tedy projít uličku po uličce, abych požadovanou láhev našla. Ovšem jako většinu nakupujících i mě občas zaujme nějaká novinka, nebo zajímavě vyhlížející zboží, takže než můj pohled doputuju ke zmíněné láhvi, už se koukám i na nové značky vín, které by v budoucnu mohly někomu udělat radost.
Piňacolada
Nakonec úspěšně dohledám láhev, kterou potřebuji a vkládám do košíku rovnou dvě lahve, dotyčný to bude mít do zásoby. Sice je to v láhvi jiné než Piňacolada, kterou může nachystat barman, ale fakt, že ponesu domů nasládlou bělavou pochutinu, mě přesvědčí. Osobně jsem Piňacoladu chutnala asi dvakrát a neoslovila mě, byla na mě příliš sladká, ale nevadí, stejně to bude pít někdo jiný.
Tak mi, prosím, ukažte občanský průkaz
Abych nevypadala vyloženě jako alkoholik, který si přišel do obchodu jen pro pití, vkládám do košíku i nějaké to jídlo a drogerii. Obvykle s nákupem chodím na samoobslužnou pokladu, ale nechce se mi volat obsluhu kvůli alkoholu, rozhodnu se tedy pro klasickou kasu. Naštěstí je v obchodě málo lidí, takže pokladny jsou víceméně k dispozici a člověk přijde téměř hned na řadu. Stoupnu si k pokladně, kde jsou přede mnou dva zákazníci, abych stihla v klidu všechno vyložit na pás. Opravdu nemám ráda, když přijdu k volné pokladně a místo toho, abych měla nákup pohromadě, tak je roznesený téměř po celém pásu, a zatímco já bych ještě tahala zboží, na druhé straně už se z odmarkovaného zboží tvoří hromada, kterou bych snad ani nestihla naložit do nákupní tašky.
V klidu tedy vyložím nákup, počkám, až prodavačka odbaví zákazníky přede mnou a chystám se na urychlené naskládání do tašky. Jakmile pomalu odbaví můj nákup, rychle si do tašky vložím jednotlivé položky a vzhlédnu. Prodavačka se na mě dívá tázavě, až si pomyslím, že buď nejspíš mám na sobě něco, co by na mně nemělo co dělat, nebo mluvila a já ji neslyšela. Přistoupím co nejblíže a chystám se zeptat, co říkala. Prodavačka mi věnuje ten nejomluvnější pohled, jaký jsem kdy viděla a bojácným hlasem se zeptá: „Moc se omlouvám, ale můžu vidět váš občanský průkaz?“
V duchu se zasměju, že ani to líčení v obličeji evidentně nepomohlo a s decentním zachichotáním ukazuju plastovou kartičku, která prodavačku utvrdí v tom, že se nemusí bát, že by alkohol prodávala nezletilé. Podívá se na mě, pak na kartičku, nadzvedne obočí a s poděkováním vrátí. Když si od ní namarkované lahve beru, jenom sdělí: „Nezlobte se, já se musela ujistit. Vy opravdu na ten věk nevypadáte.“ S úsměvem poděkuju, polichotí mi, že ještě nevypadám na tolik, kolik mi dle „občanky“ je a zaplatím nákup. Jakmile kartička pípnutím zahlásí úspěšné provedení transakce, beru si tašku, rozloučím se a odcházím. Občas ty obchody člověka i potěší.
Anketa
Zdroje:
