Článek
Dobrý den, chci opak toho, co chtějí jiní..přibrat
Dobře, tak úplně takhle jsem to neřekla. Ve skutečnosti jsem byla jak ,,mouchy, snězte si mě“, když jsem přišla do čekárny soukromého výživového poradenství s doporučením od známé. Při představě, že jim sdělím, že vlastně mám opačný problém a potřebuju přibrat, zatímco všichni ostatní snad čekají frontu na sundávání kilogramů, jsem měla smíšené pocity. No nic, někdo musí vyčnívat z řady, říkám si a beru si do ruky letáček s informace o poskytovaných službách, zatímco si mě recepční naťukala do počítače a vyzvala, ať počkám, nutriční specialistka si mě za chvíli vyzvedne.
Spoustu specializovaných konzultací, doplňky stravy (v danou chvíli duševní smích, že tohle mi nehrozí, než jsem po konzultaci právě v téhle oblasti nechala v poradně tak 90% své peněžní hotovosti) a kontakty na různá pracoviště, se kterými poradna spolupracovala. No dobře, co horšího se může stát, než že prostě zjistím, že výživový plán nejspíš nikdy nedodržím?
Nutriční specialistka si mě po chvíli převezme a sdělí mi, že ještě asistentka mě zváží a přeměří, abychom měly do začátku několik čísel, které je třeba upravit. Takže nejprve na měřič váhy, u kterého jsem měla pocit, že je snad dálkově ovládaný, protože ta čísla mi přišla nesmyslná. Poté mě ještě přeměřila krejčovským metrem, aby měla vše komplet a vzhůru do pracovny. Usadím se a dívám se na specialistku, která si zadá moje údaje do počítače a s úsměvem mě vyzve, abych jí řekla, proč tam vlastně jsem a jaké mám cíle. Přišla jsem si trochu jako Mimoň, jelikož kvůli své návštěvě jsem do poradny ještě psala email, tak bych předpokládala, že vědí, proč tam jsem. Takže se jen tak blbě usmívám, než mi dojde, že se ode mě očekává nějaká ta dávka smysluplné konverzace o mých naivních představách a vtipných očekáváních, která nepůjdou splnit.
Dobře, v duchu si říkám, tak schválně, jak si se mnou poradíte. Na rovinu přiznám, nejsem nijak vzorný strávník. Ze seznamu potravin, které všichni jedí, bych tak asi půlku proškrtala, protože v okamžiku předložení a vteřiny, kdy moje maličkost konzumuje, pak všichni včetně mě zjistí, že daná potravina neprošla ,,přijímačkami“ mé trávicí soustavy. Abych to přiblížila – v dětství jsem jedla snad i vajíčka, ořechy mi možná taky nedělaly problémy. Dnes? Vajíčka sním možná tak v bramborovém salátu, přebije to nejspíš jiná chuť, ale jinak je nemůžu ani olíznout, protože to je pro mě ,,hnus“. Nevadí mi, když jsou součástí těsta, ale natvrdo to opravdu neprojde. Milovala jsem dřív i míchaná vajíčka, dnes bych čajovou lžičku s kouskem tohohle, pro jiné lahůdkového pokrmu, s chlebem jedla minimálně půl hodiny a bylo by to utrpení. A ořechy? Jediné, co pozřu, jsou slunečnicová semínka. Cokoliv rozkousnu s ořechem, okamžitě se mi zvedá žaludek. A vysvětlujte ostatním, že byste to rádi snědli, ale víte jak tělo zareaguje a té scény byste všechny přítomné chtěli ušetřit.
Ilustrační obrázek - volské oko
Další, opravdu nevítaná položka jsou houby. Budu hledat, budu čistit, budu krájet, ale konzumovat ani omylem. Ano, většina mé rodiny má z mých návštěv radost, nemusí tolik vymýšlet, co případně vařit k jídlu, protože půlku položek můžou odškrtnout. A přitom nechci působit vybíravě, ale je mi jasné, že se mi daří pravý opak.
Tak mi řekněte, co máte ráda
Specialistka se mnou probere, co mi tedy chutná a co ne. I když by to člověk neřekl, opravdu nejsem syta ze vzduchu a případných přítomných molekul čehosi, jako to mají v jiných zemích. I já dokážu pozřít ovoce, zeleninu, luštěniny a další věci, ale fakt si dávám u některých věcí pozor. Abychom rozlišily, co tedy by bylo vhodné a co ne, jsem odeslána na odběr krve, aby se zjistilo, co mi chybí a čeho je dostatek. Že budu ukázka toho, jak přesně nevypadá zdravé stravování, to mi bylo naprosto jasné.
Než ale se dostanu k výsledkům odběru krve, na který jsem později odeslaná, tak dostávám ještě pomyslný domácí úkol. Spočívá v sepisování zkonzumovaných jídel do deníčku, kde si mám psát, co jsem jedla, kolik toho bylo a v kolik jsem co měla, že mi z toho oči přecházely. No, je konec nočnímu lovu v ledničce. Než začnu přemýšlet, který zámek na lednici, kterou občas poctím v noci svou návštěvou, specialistka mi nabídne několik programů, které poradna nabízí. Na výběr byly asi 4, ale každému musí být jasné, že člověk nepůjde hned do toho luxusně drahého. Vzala jsem ten levnější, přece jen se má zkusit všechno a domluvila si další termín návštěvy. Tak super, v duchu jásám nad tím, jak se mi podařilo z toho vybruslit. Několik tisíc za program, ale víc nic, takže to není zase až taková hrůza. Hm, no, zapomněla jsem, že výživové doplňky se víceméně nabízejí až ke konci přednášky. Takže u recepční, aby se neřeklo, naťukaná sleva a pak doporučené ,,šejky“, aby člověk dostal do sebe ty nutri něco, které mu chybí. Zaplať bůh za kartu v peněžence.
Takže odcházím chudá o několik tisíc, zato s několika shake nápoji na doplnění stravy a zvědavá, co mi vyjde z odběru krve.
Když jsem se dostavila na druhou schůzku, čekala na mě zaletovaná brožura s doporučením od lékaře, abych odběry absolvovala nalačno (jako bych to nevěděla a neabsolvovala to přesně takhle). Co mě rozesmálo, bylo doporučení konzumace těch položek, které jsem vyškrtla jako naprosto nepřijatelné. Vajíčka, ořechy, houby.. Halóó, já vím, že vše, co obsahují, je pro mě důležité, ale když to nesnesu, tak to prostě nesnesu. Proto jsem očekávala doporučení náhradního plánu. Ale neee, doporučení bylo spíše ,,klientka by měla konzumovat více vajec a ořechů“. Děkuju, to bych vůbec nevěděla. A tohle bylo součástí několika investovaných tisíc. Achjo.
Přestože jsem program absolvovala a snažila se dodržovat rady, musí být všem jasné, že přibrat se mi podařilo možná tak 0,5 kilogramu a to ještě s přivřenýma očima. Pro mě osobně znamení toho, že do soukromé poradny už nikdy víc. A pro zajímavost – o několik let později jsem kontaktovala nemocniční nutriční terapeutku, se kterou jsem probírala telefonicky svůj jídelníček a ptala se na doporučení ohledně stravy. Upřímně zkonstatovala, že je škoda, že vajíčka a ořechy nejím, protože obsahují hodně důležitých živin, ale doporučila náhrady, které by snad tělo zvládnout mohlo. Za vajíčka doporučila Šmakouna, kterého jsem si později našla v obchodě a zkusila ho. A můžete hádat, jak to dopadlo……? Tělo řeklo ,,ne“.
Máte zkušenost se soukromou poradnou pro výživou a jejich programy?
Zdroj:
Osobní zkušenost autorky
