Článek
Samozřejmě, že jsem se smál. To člověk asi musí, když čte články seriózních serverů o kutnohorské sektě. Jak odborníci i „odborníci“, psychologové, psychiatři a veřejnost reagují na takový „bizár“. Není to poprvé ani naposled. A smích jaksi uvolňuje atmosféru očividné bizarnosti, která z celého případu doslova stříká na všechny strany. Za nejbizarnější ovšem považuji jeden už dlouho ověřený fakt - nejohroženější jsou ti vzdělaní. Klasickým školstvím. Čím to? Kde je chyba? Údajně se tak děje proto, že vzdělaní lidé hledají odpovědi na existenční otázky. Jakoby je ti nevzdělaní nehledali! Omyl. Ti je hledají také. To chci tady říct a ukázat na všechny ty vzdělané autority, které mají pocit, že jim se to stát nemůže, protože oni přeci sektám rozumí a mnozí jsou kovaní v oborech, které by je měly odhalovat a usvědčovat.
Ano. Existenční otázky jsou dotěrné. Zejména, když se kolem vás nějak potuluje něco, čemu mnozí lidé říkají „osudovost“, nebo zkušenost s existenčními krizemi, či fatalitami. To se stane vzdělaným i nevzdělaným lidem. Dokonce i polovzdělaným, nebo nedovzdělaným, ale zejména „převzdělaným“(!). Pokud bychom totiž uměli identifikovat jednotlivce, kteří mají formální vzdělání, ale místo aby lépe a přesněji chápali svět kolem sebe, tak jej stále víc nechápou, jsou to právě tihle. A je jich většina. Protože v současném vzdělávacím systému vám nikdo neřekne, musíš to pochopit, nikoliv se to jen naučit. Přesněji řečeno, oni vám častěji říkali, říkají a říkat budou…, že se musíš učit. A nedodají to nejdůležitější: učit se chápat. Ti, kteří tohle chápou, jsou proti sektám daleko víc imunní než ti druzí. Ostatní.
Shrnuto a podtrženo: Pokud nechápete svět kolem sebe, nebo jej nechápete tím víc, čím víc se vzděláváte… je něco špatně. A je to špatně tím víc, čím víc se vzděláváte. Je to jako bludný kruh.
Chápu ty pocity. I já je měl, do 22 let. A moc dobře si je pamatuji. Pak už jsem je nikdy neměl. I přesto, že jsem byl životem mnohokrát zkoušený velmi různorodými metodami okolností, které byly nemilosrdné. Měl jsem štěstí. Dokázal jsem si najít nejprve vlastní na míru udržitelný plán nasávání informací a ke konci toho období i svůj na míru „ušitý“ systém, který mi vydržel i po tak dlouhé době téměř neprůstřelně neporušený. Proto jsem mohl bez obav i do prostředí sekt, což mi jistou dobu poskytovalo sice poněkud nebezpečnou, ale velmi zábavnou formu vlastního vzdělávání.
A věřte mi, není to nic pro slabší povahy. Pro povahy, které pochybují o sobě. O světě, který nás obklopuje, nebo o schopnosti logicky vyvracet argumenty, které se zdají být neprůstřelné a současně konzistentně reprezentovat své vlastní přesvědčení.
Pokusme se tedy na celý tenhle problém se sektářstvím a sektami nějak inovativněji zkoumat z jiného pohledu:
Jak by měla vypadat a fungovat dokonalá sekta?
Zvenku by měla vypadat přinejmenším neškodně. Nejlépe při každé „sondě z venčí“ by měla být průměrná, obyčejná, nezajímavá, až nudná. Její případný růst by se měl jevit jako důsledek alespoň základních demokratických mechanismů, jejichž přirozeným důsledkem takový růst je.
Uvnitř by měl/-i její vůdce/-ové vyřešit zdánlivě velmi obtížně řešitelný paradox: Konat v rámci zákona dané země vše, co s činností sekty souvisí.
A tady jsme u „jádra pudla“: Richard byl chamtivec. Za ty prachy, co měl „ve strožoku“, si měl najmout alespoň jednoho trochu vzdělaného právníka a zcela přizpůsobit činnost své sekty zákonům naší země. Znamenalo by to, že by se připravil o všechna ta privilegia, potěšení, „odpustky“, které ze sektářství lze vesele sklízet? Ani náhodou!
Miliony lidí v takových sektách v naší zemi žijí! Jsou to zaměstnanci. Kteří mají strach o své místo. A udělají cokoliv, aby svému nadřízenému guru vyhověli, nebo přinejmenším neviděli to, co vidět mají a mlčeli tehdy, když by měli křičet.
Závěr:
Kde udělal Richar Šiffer chybu? Už úplně na samotném začátku – nepromyslel to. A obávám se, že jeho primitivní úroveň vlády v jeho sektě vypovídá přinejmenším o jedné zubařce, že až nastane doba, kdy to vůdcové sekt opravdu promyslí… nebudou to mít zase tak těžké, vyřešit zdánlivě neřešitelné paradoxy, které jim jejich vládu nad lidmi usnadní a dalece zefektivní. Protože kdo tvrdí, že sekta musí nutně vždy víc brát, než dávat? A opravdu se musí sekta izolovat od okolního světa? V dnešním světě si s jednoduchými definicemi už dávno nevystačíme. Protože zítra, zítra přijdou ti chytřejší.
