Článek
Do prvního manželství jsem vstoupila mladá tak, jak to tehdy bylo zvykem. Vdávala jsem se v 18 a už jsem tehdy byla ve 4. měsíci těhotenství. Po dvou letech jsme získali vlastní byt v paneláku, druhé dítě následovalo, pak dovolená v Jugoslávii. Příběh, který v 80. letech žily tisíce Čechů.
Muž mi ale byl nevěrný. Opakovaně. Během let jsem mu přišla minimálně na tři milenky, ale protože jsme měli děti a já chtěla udržet rodinu, rozhodla jsem se to kousnout. Jeho milenecké eskapády byly ale čím dál horší a časem se přidaly ještě další problémy. Dluhy z podnikání začaly zásadně ovlivňovat rodinný rozpočet a my se dohodli, že se rozvedeme.
Obě děti už byly dospělé, takže už nás nic nedrželo. Hned po rozvodu jsem měla pocit, že se můžu konečně zase nadechnout. Bylo mi 40 a já najednou byla volná a neměla za nikoho odpovědnost. Přiznávám, že jsem se trochu utrhla ze řetězu a začala dohánět to, co jsem jako mladá nestihla a co můj muž dělat nechtěl. Jezdila jsem na hudební festivaly, chodila na diskotéky, jela jsem s přáteli na vodu i lyžovat. A samozřejmě si užívala, že se líbím mužům a mohu se s nimi vídat.
Tak to šlo pár let a já zase začala toužit po vážném vztahu. Najednou mi chybělo mít vedle koho se každé ráno probudit a něco společně budovat. V mém okolí nebyl nikdo, s kým bych si uměla společnou budoucnost představit, a tak jsem si podala inzerát. Ze začátku to byla docela zábava, jedna schůzka naslepo střídala druhou, ale po čase mi došlo, že mi odpovídají pořád ti stejní chlapi. Nemakačenka, kteří hledají ženu, co by se o ně postarala. O takové já ale nestála a začala si vybírat, s kým se sejdu.
Odpověď Davida mezi ostatními vyčnívala. Jeho styl byl sebevědomý, jeho práce nadějná a dokonce se chlubil vlastním, přestože malým, domem. Vzal mne na večeři do restaurace, kde se projevil jako inteligentní, i když poněkud svérázný společník. Rozhodně ale nebyl nudný, a protože byl pracovitý a zvyklý se o sebe postarat, dali jsme to dohromady.
První společný rok byl moc pěkný. Měli jsme se rádi, jezdili na výlety, trávili hodně času dohromady, zažily společnou dovolenou. Oba jsme odsunuli práci do pozadí, abychom mohli být co nejvíc spolu, já se k němu nastěhovala a svůj dům jsem pronajímala. Ale to nejde dělat věčně. Pracuju jako účetní, on jako automechanik, oba na volné noze. Vyděláme si jen to, co si skutečně odpracujeme, takže po roce užívání byl čas se naplno vrhnout do práce.
Tehdy se začal ukazovat první zásadní problém. Zatímco David dělal jen tolik, aby měl aktuálně dost peněz a na budoucnost nemyslel, já to brala tak, že si vydělávám i na důchod. David tak trávil v práci jen pár hodin denně a zbytek dne se věnoval svým koníčkům a kamarádům, já během účetních uzávěrek pracovala i 12 hodin. David ale čekal, že budu s ním, budu se starat o domácnost a o jeho potřeby.
Poprvé mne podvedl asi rok poté, přišla jsem nečekaně domů dřív a našla ho v posteli se sousedkou. Jen jsem za sebou zavřela dveře a odjela jsem. Jela jsem asi kilometr, než se mi udělalo špatně a já musela zastavit, vyzvracet se a pak jsem se rozbrečela. Okamžitě jsem si našla podnájem a odstěhovala se od něj.
Měsíce mne uháněl, než jsem mu vůbec odpověděla na zprávu a vyšla si s ním na večeři. Omlouval se, prosil, sliboval… Vrátila jsem se, ale už to nebylo jako dřív. Nevěřila jsem mu, kontrolovalo ho, dokonce jsem se naučila číst mu zprávy a po čase jsem zjistila, že si pořád píše s tou sousedkou a co víc, byly to pěkně nemravné zprávy. Nedokázala jsem se přiznat, že čtu jeho zprávy, tudíž jsem ho nemohla konfrontovat. Začala jsem stres zajídat jídlem, užírala se tím, že mu nemůžu věřit…
Po čase jsem se opět odstěhovala do podnájmu, ale už to nešlo. Nedokázala jsem najít ztracenou soběstačnost, jako by mne roky s Davidem připravily o veškerou sebeúctu. Bylo těžké začít žít zase sama a tak, když se David zase ozval, ani jsem ho nenechala moc prosit a vrátila jsem se k němu.
Takhle to šlo několik let. Těch nevěr bylo zřejmě víc. Stresem a večerním jídlem jsem nabrala 20 kilo. Dokonce jsem zjistila, že o mně za zády mluví jako o „slonici“. Stejně jsem nedokázala odejít. Ale teď už mi to všechno došlo – před 14 dny jsem měla pozitivní test na koronavirus. David se sebral a někam odešel se slovy, ať mi to dobře dopadne. Od té doby se neozval. Mě zatím odvezla sanitka do nemocnice, kde jsem napojená na kyslík a přemýšlím, jak se můj život tak pokazil.
