Článek
Ráda čtu. Celkem hodně. A protože máme doma málo místa, knihy si často půjčuji z místní knihovny.
Pak se ponořím do děje natolik, že zapomenu na svět kolem sebe. Neslyším zvonící telefon, hádající se děti ani muže sledujícího fotbal. Hltám každé slovo, až do okamžiku…
Až do okamžiku, kdy narazím na práci gramatického Batmana.
Pracuje většinou tužkou, jindy propiskou, někdy dokonce zvýrazňovačem. Protože když už přece zachraňuje svět, tak důsledně.
Nad tištěným slovem se vznáší drobná, sebevědomá korekce. Čárka navíc, vyměněné písmeno, přeškrtnuté slovo.
Je v tom cosi hluboce pedagogického. Ten člověk to nemůže nechat být, nemůže si jen pro sebe povšimnout – musí jednat. Vytáhnou tužku nebo pero a zasáhnout.
Osobně mi malé chyby v textu nevadí. Jsou důkazem, že redaktor měl dlouhý den a korektor už byl unavený. Svět se točí dál, není dokonalý, a přesmyčka v knize je toho malým, nenápadným důkazem.
Ale gramatický Batman je strážce správnosti a hlídač pravopisu. Takový neviditelný a mnohými nedoceněný hrdina. Temný rytíř českého jazyka bez povolení ostatních.
Vyznačuje se nulovým respektem k cizím knihám. Nevím totiž o jediném ochránci českého pravopisu, který by prošel vlastní knihovnu a s pokorou si řekl: „Tady jsem kdysi přehlédl chybu. Teď ji napravím.“
Pro něj je důležité zanechat stopu ve veřejném prostoru. Proto si vybírá knihy v knihovně. Je to manifest ega, který doslova křičí: „Podívejte se, já jsem si všiml, já vím, jak je to SPRÁVNĚ.“
Autor knihy se to nikdy nedozví, ale všichni čtenáři po něm si jeho práce všimnou.
Možná se za tím skrývá i pocit nadřazenosti. On ví, že si všiml něčeho, co ostatní přešli. Vlastně to není oprava gramatické chyby, ale povzbuzení vlastního sebevědomí. Takový temný rytíř gramatiky používá propisku jako drobnou berličku svého ega. „Podívej, já jsem ten, kdo bdí, zatímco svět čte dál bez povšimnutí,“ křičí jedna malá oprava v textu.
Je to vítězství bez rizika. Protože kdyby náhodou nebyla oprava správně, gramatického Batmana nikdo neopraví.
Když takovou knihu vrátím, jdu domů a se skrytým potěšením doufám, že tenhle jedinec jednou otevře knihu, kde nebude co opravovat. A to ho hluboce, existenciálně frustruje.
Protože co je horší než svět plný chyb?
Svět, kde už není co opravovat.
