Strážníci si posvítili na neukázněné cyklisty. Jedna akce ale nic nevyřeší, chce to tvrdou represi

S velkou slávou primátor Bohuslav Svoboda na Twitteru oznámil, že si pražští strážníci posvítí na neukázněné cyklisty a koloběžkáře. Akce trvala od čtvrtka 31. srpna do neděle 3. září a bylo na ni nasazeno 64 městských policistů, kteří kontrolovali správný způsob jízdy lidí na kolech a koloběžkách. Bravo, chtělo by se říct.

Jedna velká, dopředu oznámená akce ale nic neřeší. Navíc je na ni nasazeno málo mužů - Praha je rozdělena na 57 městských částí, to znamená, že se v každé z nich vyskytne jedno, maximálně dvě hlídkové stanoviště. A v běžném provozu strážníky, jak krotí cyklisty a koloběžkáře, potkáte jen velmi výjimečně.

Problémy mezi cyklisty a ostatními účastníky silničního provozu tu byly vždy. Tlak na rozvoj cyklodopravy ve městech a také pandemie koronaviru však způsobily, že jezdců na kolech (a s rozvojem koloběžek i na nich) je čím dál víc. Jízda nemotorovými dopravními prostředky je trendy, ekologická a zábavná. Navíc by se mohlo zdát, že města jsou na vzrůstající počet cyklistů a koloběžkářů dobře připravena - za posledních deset let vznikly stovky kilometrů cyklostezek a cyklopruhů, objevily se cyklopřejezdy a cyklosemafory. Ale nejsou…

Ne každý si totiž nastuduje pravidla, než se do provozu pustí. A protože cykloinfrastruktura stejně stále není všude, začali zejména sváteční jezdci jezdit po chodnících. Na provoz mezi auty totiž nejsou často vybavení, kolikrát se i bojí. Kromě toho ale ignorují i všechna ostatní pravidla. Jezdí na červenou, nedají přednost tam, kde by měli, pohybují se klidně v protisměru.

Potkat dřív cyklistu na chodníku byla výjimka. Teď je to norma. Nedávno se mi jeden takový cyklista zamotal do vodítka, které přehlédl. Spadl z kola, sprostě mi vynadal a odjel pryč. Jiný takový nešťastník vyjel zpoza rohu tak rychle, že naboural do kočárku, který jsem tehdy tlačila. Ani nemusím říkat, že se neomluvil a opět mi jen sprostě vynadal. Kdo to zažil, ví, že je to v Praze běžné. Na cyklostezce pak kolem malého syna na dětském kole projel muž na elektrokoloběžce tak rychle a tak blízko, že syna to „sfouklo“ z cesty. Vzhledem k tomu, že na cyklostezku může jen koloběžka určitých parametrů, i tento jezdec se dopustil porušení silničního zákona.

Zatímco legislativa pro řidiče aut se zpřísňuje tak, aby cyklisté i koloběžkáři byli v bezpečí, oni sami svým chováním ohrožují jiné, ještě slabší – chodce, zejména pak staré lidi a malé děti, kteří by srážku s nimi zaplatili nejvíc.

Je to paradoxní situace. Tolik let se aktivisté snažili lidi dostat z aut do sedel, teď si musí rvát vlasy, protože díky sdíleným kolům může jezdit každý. I ten, kdo to neumí, nezná pravidla, nebo kdo jde třeba z hospody a chce ušetřit za taxíka… Apely na slušnost nefungují, zabrat může jedině represe. Aby ale policisté a strážníci postihli většinu závadného jednání, na to jedna akce nestačí.