Článek
24. června uplynuly přesně tři roky od nejničivějšího a nejsilnějšího tornáda zaznamenaného na našem území. Obce na Břeclavsku a Hodonínsku tehdy zpustošilo tornádo o síle F3 Fujitovy stupnice, v úseku přibližně mezi Moravskou Novou Vsí a Lužicemi dokonce dosáhlo podle odhadů síly 4. stupně. Současně s tím uplynuly přesně tři roky od chvíle, kdy jsem tak ničivý, ale zároveň nesmírně fascinující přírodní jev viděl vůbec poprvé v životě na vlastní oči. Od této tragické chvíle nejeden z nás na jižní Moravě vyhlíží každoroční ničivé letní bouřky, před kterými meteorologové varují téměř každý týden, s velkými obavami.
Počasí v Česku není, co bývalo
Nelze pochybovat o tom, že mírní podnebný pás, ve kterém Česko leží, se za několik let výrazně proměnil. Zimy jsou zde krátké, teplé a na některých místech (jako je opět jižní Morava, nejteplejší oblast v ČR) téměř bez souvislé pokrývky sněhu. Naopak dny, které můžeme považovat za normální letní (20-28 °C), začínají místo v červnu klidně na konci března. V období letních prázdnin posledních deset let zažíváme něco, kvůli čemu jsme před lety draze jezdívaly do států jižní Evropy, tedy do subtropického pásu. Nyní už nemusíme. Vlastně před nimi leckteří radši prchají do hor. Rtuť teploměru šplhající se k hranici, pro nás těžko snesitelných, 35 °C není dávno žádnou výjimkou.
Česko spolu s dalšími státy střední Evropy mají/měly obrovskou výhodu v geografické poloze obklopenou horami, které laicky řečeno bránily příchodu extrémních počasí vanoucích od moří a oceánů. Mluvím to u silných bouřkách doprovázených krupobitím, silným nárazovým větrem a v neposlední řadě supercelami, které přináší ideální podmínky pro vznik tornád. Nemluvě o extrémních dlouhotrvajících suchách likvidující rozsáhlé plochy zemědělské úrody. Státy na jih a na západ od nás jsou na něco takového zvyklé, ovšem nyní tam zažívají ještě větší extrémy než dříve.
Tornádo na Moravě nikdy znovu zažít nechceme. Poučit se z něj ale musíme
Moravské tornádo z 24. června 2021 byl meteorologický extrém, který Česko ani žádná sousední země v moderních dějinách nezažila. Přitom se ani Evropě čas od času takto ničivá tornáda – které dobře znají obyvatelé „kukuřičných států“ v USA, jež byly inspirací pro nejeden hollywoodský katastrofický film – nevyhýbají.
Musím se totiž přiznat, že jsem, kromě filmového fanouška obecně, rovněž fascinován katastrofickými žánry, přičemž film Twisterz roku 1996 považuji za jeden ze svých nejoblíbenějších. Nikdy bych si ale nepomyslel, že po letech nebudu muset chodit do kina, aby něco takového spatřil na vlastní oči, nýbrž stačí ve správnou chvíli vyjít na balkón.
Pár minut po Večerníčku se v čase 19:26 všem v okolí naskytnul hrozivý úkaz.
Nyní, pokud by se situace nedej bože opakovala, už bych asi tolik zaskočený nebyl. S odstupem času v sobě totiž shledávám jakousi otupělost. Nikoli z hollywoodských filmů, nýbrž z toho, co se nejen tady na jižní Moravě v posledních letech pravidelně od června do srpna děje. To, co tehdy předcházelo příchodu ničivého tornáda byly meteorologické podmínky, které tu zažíváme několik dní v roce. Pouze statistika tentokrát nehrála v náš prospěch.
Vzduch byl tehdy nesnesitelně dusný, téměř nefoukalo, teplota okolo pětatřiceti, zem mohla být vyhřátá klidně i na 40 a víc stupňů. Příchod bouřek (byť hlášených jako ničivých) „vítal“ nejeden z nás, kdo nemá rád dlouhotrvající úmorná vedra. Od 16. hodiny odpolední bylo z jihozápadu (tedy z Hodonína směrem na Vídeň) možné pozorovat bleskovou show vysoko na obloze, která dávala předznamenávat, že se blíží něco vskutku nenormálního. Taková supercela se formuje někde až ve 12 kilometrech nad zemí, a tak je i ze země možné ji sledovat na velkou vzdálenost. Oblasti mezi Vídní, Bratislavou a Břeclaví se tu přezdívá tzv. „mokrý kůt“, odkud přichází 4/5 bouřek a přeháněk. V tomto ohledu to pro nás nebylo nic neobvyklého.
O několik minut později to nekončilo. Oblast sužovaly další tři bouřky s krupobitím.
Tato supercela byla tehdy doprovázena nesmírně dlouhým pásem bouřek, která se dle mé paměti (a animaci meteorologického radaru v reálném čase prostřednictví aplikace Windy) rozprostírala od rakouské Vídně až po polské Katowice. Když se tedy první ničivá bouřka po x hodinách přesunula někam k Ostravě, na Břeclavsku a Hodonínsku stále pršelo. Tornádo, které sestoupilo z nebes v čase okolo 19:20 v místě mezi Lanžhotem, Hruškami a dálnicí D2, proto mohlo zasáhnout prakticky jakoukoliv oblast na celé Moravě včetně okolí Vídně nebo Brna. Ostatně z toho důvodu vázla také první pomoc, kterou zdržovaly popadané větve, stromy, převrácená auta anebo kusy zničených domů.
Vzlétnou tak nemohly např. záchranné vrtulníky z brněnské fakultní. Nicméně Rakušané na nic nečekali, okamžitě se spojili s Brnem a vyslali své dva vrtulníky pro dva nejvíce zraněné pacienty z převráceného linkového autobusu u Hrušek. Termín „Andělé z nebes“ pro ně není vůbec nadnesený. Tito profíci riskovali své životy a drahé stroje, věděli ale moc dobře, proč to musí udělat. Celkově bylo po tornádu vážně zraněno na 200-300 lidí. Pomoc proudila také ze slovenského Holíče, Skalice a dalších příhraničních měst. Přitom dodnes nemáme s touto oblastí podepsanou přeshraniční spolupráci, ačkoliv je (už asi x let) alespoň rozepsaná na papíře.
Poničená základní škola v Moravské se opravuje dodnes.
Pomoc z řad vojáků, hasičů a obyčejných lidí byla zásadní
Tornádo nejvíce zasáhlo obce Hrušky, Moravská Nová Ves, Mikulčice a Lužice, z nichž první tři jmenované byly z velké části prakticky srovnány se zemí. Hodonínu se tornádo částečně vyhnulo. Zasáhlo přilehlý les u sídliště Bažantnice, základní školu, zoo a domov pro seniory. Za městskou částí Pánov se po své 26kilometrové trase konečně rozpadlo v lese před obcí Ratíškovice. Účet za celé řádění supercely se odhaduje na 15 miliard korun. Z velmi štědré, a do té doby největší charitativní sbírky, kterou Česko kdy zažilo, se vybralo kolem dvou miliard. Fotografie před a po si pak můžete prohlédnout zde.
Vítejte v Hodoníně den poté.
Po třech letech se zde nejponičenější obytné zástavby blyští jako z katalogu na střešní tašky a nové fasády. Šrámy na zeleni jsou ovšem na mnoha místech patrné na první pohled i po třech letech. Šrámy, které na duši vidět nejsou, však v mnoha těch, kteří řádění prožili na vlastní kůži, mají doživotní zdravotní následky, nebo byli rodinou a příbuznými jedné z šesti obětí, zůstávají i nadále. Ti pak ze všeho nejvíce vyhlíží s obavami podobně silné meteorologické jevy, kterých od té doby nebylo zrovna málo, dokonce se o rok později objevilo další tornádo ve stejné oblasti u Lanžhota, naštěstí se sotva dotýkalo země a šlo spíše o „neškodnou“ trombu až F1.
Všechny tyhle případy se nám tak jakoby snaží naznačit, že si máme zvykat, a i kdybychom se my lidé postavili na hlavu, zakázali auta, uhelné elektrárny a továrny, nic na tom nezměníme. Příroda si bude dál pokračovat ve svém, takže podobný (zhoršující se) trend může trvat ještě klidně desítky let, ať se nám to líbí, nebo ne. Nejsou to povodně, před nimiž můžeme postavit protipovodňové hráze, ačkoliv ani ty nejsou stoprocentní. Zvažovaný varovný systém by však mohl s touto situací trochu zahýbat.
Do Moravské Nové Vsi byl na pomoc povolán i „pražský Golem“.
Každé (strašidelné) varování ČHMÚ je nutné brát vážně, preventivně si zajistit si svůj majetek, a když se nic hrozného nestane, být spíše rádi než se rozčilovat nad tím, že nás někdo zbytečně plaší. Počasí totiž ani v 21. století nejsme schopni na 100 % předpovídat. A vzhledem k nenormálním jevům to fakticky není ani možné. Když pak tornádo přijde, jediné, co můžeme učinit, je schovat se do místnosti s minimem oken a dveří, nejlépe do sklepa nebo přízemí. Nevycházet ven a netočit si ho na mobil. To se ale těžko radí, když něco takové absolutně neočekáváte, nikdy předtím jste to nezažili a neuvědomujete si ničivou sílu tohoto víru.
Co ale můžeme udělat vždy a měli bychom to dělat, je coby lidé se spojit a jít pomáhat ze všech sil. Tak jako se den poté sjížděly davy nejen z Česka na jižní Moravu, kde mnoho z nich pomáhalo celé měsíce v řadě na sluncem rozpálených střechách, aby naše vínem proslulé vesničky mohly znovu povstat ze sutin. Nikdy Vám to nezapomeneme!
A také bychom měli odstranit zbytečné a nesmyslné zábrany ze strany státu, pojišťoven a jiných institucí, které brzdí v pomoci. Ono se to totiž jednoho dne stane zase. Možná na stejném místě, možná jinde. Jedno je ale jisté, ti lidé tam budou potřebovat naši pomoc. A více než finanční tu manuální.
Další zdroje: seznamzpravy.cz, seznamzpravy.cz, seznamzpravy.cz, wikipedia.org, meteopress.cz, irozhlas.cz
