Článek
Konzumace zlatavého moku se v Česku pozvolna, ale jistě proměňuje. Spotřeba piva mezigeneračně klesá, ceny naopak letí vzhůru, hospody se od covidu vyprázdnily a jen stěží se do nich vrací původní množství štamgastů. Není proto s podivem, že výrobci vymýšlí nejrůznější postupy, aby si udrželi stávající klientelu a přilákali novou za (doslova) jakoukoliv cenu svými „převratnými“ novinkami.
Pokouší se pivovary třetinkovým pivem zakrývat zdražování?
Pivovary proto začaly v poslední době přebírat západní trend, kterým je stáčení do třetinkových lahví, tedy 0,33l do skla či plechu. Ačkoliv se například plzeň 0,33l dávno nabízí v zahraničí, v hotelech nebo třeba na palubě letadla, regálům supermarketů se u nás dlouhodobě vyhýbala, jelikož o ně ze strany štamgastů nebyla žádná poptávka. Trojice největších tuzemských značek – Prazdroj, Staropramen a Radegast – si nyní naopak myslí, že uzrál čas, a pokouší se s novinkou cílit alespoň na mladou generaci (mileniálové a Zetka), která se od pití piva pozvolna odvrací, protože chce žít zdravěji. Proto dává přednost energetickým nápojům plných kofeinu a cukru, nealkoholickým, ochuceným pivům, u nichž začíná v jisté míře platit totéž, HHC produktům nebo lékům na hlavu.
Ale sarkasmus stranou. Na tom, že pivovary chtějí zpřístupnit své produkty i těm, kteří neholdují pivu v takovém množství, by samo o sobě nemuselo být nic zvláštního, kdyby se „třetinky“ prodávaly za rozumnou cenu. Opak je bohužel pravdou.
Však počítejte se mnou – server Kupi.cz uvádí, že se půllitrová plzeň v supermarketech mimo slevy prodává průměrně za 34 Kč, v nejvyšších cenách pak klidně za 45 Kč. Průměrná akční cena je okolo 28 Kč, nejnižší pak 25 Kč. Naproti tomu třetinková varianta od této značky je zdánlivě nabízena za atraktivnějších 29 Kč, ve slevách pak za cca 24 Kč. To jsou přibližně ceny, které jsme u této značky piva mohli nacházet někdy před třemi a více lety. Když si však přepočítáme cenu obou variant na litr, vyjde nám jednoznačně, že je půllitrová varianta výrazně výhodnější. Kdo si tedy chce nakoupit víc kousků, rozhodně nesáhne po dražší třetinkové variantě. V případě ostatních značek jako Staropramen a Radegast platí stejný cenový postup. Nabízí se proto otázka, pro koho tyto varianty jsou a zdali pivovary pouze nemaskují nezastavitelné zdražování cen piva.
Nejedná se ve výsledku o nic překvapivého ani nekalého. Za menší balení čehokoliv vždy zaplatíme více. Ať už jsou to limonády, minerální vody nebo cokoliv jiného, platí zde pravidlo – Kup méně, zaplať více. Kup více, zaplať méně. Ovšem taková půllitrová plastová láhev limonády nebo minerální vody dává alespoň smysl například na cestách, do auta, do jejichž držáků se větší láhve nevlezou, nebo v případě výdejních nápojových automatů. Naopak u piva, které nám v Česku skokově zdražuje každým rokem, je opravdu záhadné, že s příchodem třetinek pivovary vyčkávaly až do teď.
Anketa
Slibují si větší zájem mladé generace. Ta se ale od pití piva odvrací úplně
Pivovary argumentují zvyšujícím se zájmem především právě u mladé generace, která má ve světě pití třetinkového piva ve větší oblibě než v půllitrovém množství, které je pro mnohé z nich příliš velkým soustem. Zde si ovšem jako zástupce této generace dovolím z osobní zkušenosti nesouhlasit.
Rozhlédnu-li se přes léto po hospodách a předzahrádkách, uvidím v nich jen minimum mladých ve věku 18-25 let, jak popíjí pivo, tuplem to malé. Když už se jde někam „na jedno“, čím dál častěji je to skutečně jedno až dvě. Určitě ale ne malá. Jak by řekl Tomáš Babula ze seriálu Hospoda: „Malé pivo je obtěžování obsluhy.“
Třetinka by ovšem mohla alespoň posloužit jako domácí varianta malého točeného piva, kdyby byla v Česku zavedená tolerance alkoholu za volantem jako například v Rakousku nebo Německu. Protože ale není (a nikdy ani nebude, protože by ji mnozí zneužívali), řidiči a cyklisti mají s pitím alkoholického piva stále utrum.
Největší smysl dávaly by třetinky u malých pivovarů
Netvrdím, že si balená třetinka nenajde své zákazníky. Avšak sáhne-li někdo z nich po třetince v obchodě, koupí si jednu, sotva dvě. Víc totiž není, jak víme, cenově výhodné. Tohle asi nebude ten velký odbyt, který si pivovary zřejmě původně slibovaly.
Tam, kde by třetinka dávala největší smysl, jsme se jí doposud stejně nedočkali – a sice u značek malých pivovarů, které své produkty stáčí převážně do 0,75l či litrových variant. Tomu pak odpovídá také cena, která se může vyšplhat i nad sto korun, což v případě, že chceme ochutnat neznámou značku, není zrovna málo a riskujeme, že za draho koupíme něco, co nám nebude chutnat. Tuplem mluvíme-li o čtrnácti a více stupňových speciálech, u nichž je i půllitr „na ex“ velké sousto téměř pro kohokoliv. Bohužel pro malé pivovary by stáčení do takto malých lahví značně zkomplikovalo výrobu a celkově se prodražilo. Tudy cesta nevede.
Na závěr nezbývá než dodat, že coby zákazníci o všem rozhodujeme svou peněženkou, a proto se brzo samo ukáže, zdali se tento „úžasný“ nápad uchytil i u nás tak jako v zahraničí. Do té doby pijte s rozumem!
