Článek
Příběhově a vizuálně revoluční dílo vznikalo celou dekádu
V březnu uběhlo přesně 25 let od této kinematografické události, s níž bratři Andy a Larry Wachowski vyrazili divákům po celém světě dech a stále coby režijní začátečníci předvedli Hollywoodu, jak má správně vypadat bravurně napsané a nasnímané nadčasové dílo kombinující v sobě nastupující digitální technologie s tím nejlepším z praktických efektů. S odstupem času na první Matrix většina lidí nahlíží především jako na vizuálně revoluční dílo plné špičkových počítačových triků.
Pravda je ovšem taková, že veškeré zdejší CGI efekty slouží pouze k doplnění scén a jejich povýšení na novou úroveň, nikoliv k jejich kompletnímu vytvoření a ulehčení si náročného natáčení. Přestože je v prvním díle několik scén, jež vznikly kompletně před zeleným plátnem, jejich základem vždy byla reálná předloha. Wachowští tehdy neměli k dispozici výkonné stroje, které dokáží vygenerovat libovolnou lokaci složenou z jedniček a nul a vložit do ní rovněž digitální postavy, proto se museli spoléhat na praktické efekty takzvaně „in camera“.
Probuď se, Neo.
V Matrixu lze vybrat z široké škály scén, které jsou dokonalým příkladem poctivé filmařiny okořeněné o nadpřirozeno. Namátkově třeba úvodní vtahující pětiminutovka s Trinity prchající před agenty, přestřelka ve vstupní hale nebo jedna z nejlépe zrežírovaných a převyprávěných expozicí ve filmové historii odehrávající se v Konstruktu, kde Morfeus vysvětluje Neovi vznik Matrixu. Kromě unikátní vizuální stránky s ikonickým zeleným filtrem tvůrci předvádí špičkovou vypravěčskou formu plnou úsporných, ale o to údernějších dialogů a replik, z nichž je spousta z nich dodnes hojně citována fanoušky i zcela náhodnými diváky, kteří v Matrixu vidí biblický návod, jak se vymanit z nespravedlivého světa, v němž jim je lháno a kde nemohou dosáhnout svého plného potenciálu.
Wachowští na příběhu poctivě makali celou dekádu, během níž zužitkovávali nabitých zkušeností z Marvel Comics a čerpali motivy z japonské mangy a videoher plných dystopických budoucností a falešných realit s pro ně typickou superhrdinskou stezkou „from zero to hero“. To jim umožnilo celý příběh nejprve zpracovat okénko po okénku do komiksové podoby dlouhé roky před tím, než padla první klapka. Tímto storyboardem nejenže vypiplali literární a obrazovou formu k absolutní dokonalosti, ale také si tím zajistit výhodnější pozici při hledání producenta, který by jejich nákladnou vizi zafinancoval.
Tím se stal Joel Silver, který na začátku devadesátek koupil jejich první filmový scénář k thrilleru Nájemní vrazi. Fascinován jejich pětisetstránkovým nástřelem k Matrixu s nimi toužil spolupracovat i nadále. Protože bratři stále neměli žádné zkušenosti s režií – ale všem bylo zároveň jasné, že pouze oni dokáží tento příběh co nejvěrohodněji převést 1:1 na plátno – doporučil jim, aby si otestovali dovednosti na něčem menším. V roce 1996 tak debutovali levným thrillerem Past. Ten, ačkoliv nijak velkou díru do světa neudělal, přinesl ovoce alespoň v navázání přátelských vztahů s kameramanem Billem Popem a skladatelem Donem Davisem a pomohl přesvědčit studio Warner Bros., aby dalo jejich dalšímu projektu zelenou.
Akční bojové scény v asijském stylu byly ve své době zcela nevídané
Ještě před tím, než se začali hledat herci a stavět kulisy, bratři Wachowští spěchali za mistrem asijského bojového umění, který nastartoval kariéru Jackieho Chana a Donnieho Yena – Yuenem Woo-pingem. Nesmírně totiž obdivovali jeho techniku zvanou „wire-fu“, při níž jsou herci a kaskadéři zavěšeni na lanech a předvádí akrobacii popírající přírodní zákony. Když Yuenovi ukázali nápady, jak toto umění povýšit na nový level za pomoci speciálních efektů, o kterých se hongkongským filmařům mohlo jen zdát, nemuseli jej dlouho přemlouvat. Jejich snem totiž bylo mj. skloubit západní kinematografii s východní, která se pokoušela vniknout do Hollywoodu dlouhé roky, nikdy ale plně neprorazila až do áčkové ligy. Což ostatně platí dodnes.
Myslíš, že to, co tu dýcháš, je vzduch?
Co se týče výběru herců, o role vyvoleného Nea a jeho mentora Morfea nakonec neprobíhala taková rvačka, jak by si bratři přáli. Tehdejší akční hvězdy odrazoval jednak Yuenův povinný šestiměsíční intenzivní trénink a pak také myšlenkově spletitý scénář s doslova nepředstavitelnými efekty, kterým obyčejní herci nerozuměli. Role z toho důvodu odmítli taková jména jako Sean Connery či Will Smith, jen aby oba po premiéře svých rozhodnutí hořce litovali. Smith alespoň později přivedl k natáčení svou manželku Jadu Pinkett. Společnou řeč nalezli až s Keanu Reevesem, který byl do scénáře tak zapálený, že s bratry hluboce filozofoval ještě hodiny poté, co byla role dávno jeho.
Když jednoho dne přišel Joel Silver na schůzku se zástupci studia, aby je požádal o navýšení rozpočtu, nesl se sebou zkušební kamerové záznamy z tréninku, které i v sirové formě působily mnohonásobně lépe než v tehdejších amerických akčních filmech, byli v takovém úžasu, že mu bez váhání přiklepli 60 milionů dolarů. Štáb se konečně mohl přesunul do nově vybudovaných studií Fox poblíž australského Sydney, kde tehdejší výhodný kurz tamního dolaru umožnil vybudování a následné rozbombardování většího množství kulis, než by si mohli dovolit v Kalifornii. Štědrý, avšak stále skromný rozpočet se proto podařilo vyždímat do posledního centu, současně s tím však zbylo dost financí např. na náročné počítačové efekty „bullet time“.
Tím, že byla základní akční stránka filmu vždy praktická a herci za sebou měli poctivou nalejvárnu kung-fu, mohli se kameraman Bill Pope se střihačem Zachem Staenbergem utrhnout ze řetězu a vtisknou jí nezaměnitelný rukopis s citem pro energičnost, kinetiku a dramatické nasvícení s hromadou 360° obletovaček a zpomalovaček. Zatímco Pope nemusel kamerou zakrývat fakt, že údery míří do prázdna, protože se herci skutečně mlátili (byť ne plnou silou), a mohl snímat širokými záběry plných „crash zoomů“, Staenberg zase ubral na střihu a nechal obraz přirozeně plynout. Pouze hlídal, aby na sebe jednotlivá okénka kompozičně navazovala a diváci vždy měli dokonalý přehled o tom, kdo koho mlátí a nemusí šmejdit očima po obrazovce. Davis, do té doby skládající pouze pro televizní tvorbu, pro změnu celé trilogii vtiskl neodmyslitelný, nervy drásající smyčcový doprovod, později podpořený techno remixem dýdžeje Juno Reactora.
Jdi za bílým králíkem.
Pokračování Matrixu potvrdila, v čem je jednička příběhově tak unikátní a dokonalá
Jak už jsem naznačil, příběh jedničky je ve svém základu velmi prostý a úsporně odvyprávěn, čímž je vhodný pro širokou skupinu diváků, i těch kteří neholdují sci-fi, akci a násilí. Zatímco chce jeden odhalit pravdu „našeho“ světa a stát se vyvoleným, druhý má této pravdy plné zuby a než aby do konce života srkal kaši v Siónu, raději bude žvýkat šťavnatý steak ve virtuální realitě. Nic víc, nic míň. Navzdory lehce otevřenému konci jednička jako jediná dokonale funguje i při samostatném zhlédnutí. Bohužel totéž už se nedá říct o jejím pokračování.
Ve dvou souběžně natáčených dílech, Reloaded a Revolutions (2003), je na Wachowských poznat, že byli pod mnohem větší presem ze strany studia, kvůli čemuž neměli stejné množství času vypiplat příběh, akční a obrazovou stránku jako minule. Přestože od začátku zamýšleli Matrix coby trilogii, obě pokračování, které nelze výstižněji nazvat než onanií nad vlastním odkazem, dotvářeli až po premiéře jedničky. S úspěchem mezi diváky, kritiky i na Oscarech (celkem 4 sošky) se cítili jako bozi a mohli si ve studiu říct prakticky o neomezený rozpočet, kterým chtěli převést na plátno gigantické akční sekvence jako např. se stovkami digitálně nakopírovaných Agentů Smithů či pravděpodobně nejlepší automobilovou honičku všech dob na dálnici, kterou si nechali sami postavit.
Po příběhové stránce ale těžce tápali poněkud zbytečnými vedlejšími postavami odvracející pozornost od hl. trojice – Neo, Trinity, Morfeus. Postavy namísto úderných krátkých citátů nekonečně hloubají nad příčinou a následkem v mnohaminutových statických scénách, které diváky spíše ukolébávají ke spánku a zamotávají jejich mozkové závity. Je to ale na konec hlavně unylá režie, která oběma dílům ubírá na dynamičnosti nežli myšlenky samotné na míle vzdálené mainstreamové kinematografii. Stejně tak i bojové scény zde mnohem více působí tzv. na efekt, aby fanoušci dostali svou dávku bullet time efektů a zpomalovaček, než že by měly nějaký hlubší smysl. Ačkoliv se dvojka stala na dlouhou dobu nejvýdělečnějším erkovým filmem, u trojky, která ještě donedávna patřila za závěr ucelené trilogie, se začalo s tržbami klesat.
Hollywoodští producenti, ke smůle všech, nikdy neví, kdy přestat
Pro Warnery ovšem značka Matrix patří ke třem nejúspěšnějším současným filmovým značkám, po Harry Potterovi a Pánu Prstenů, a tak se před pár lety rozhodli realizovat zcela zbytečný čtvrtý díl, s výstižným podtitulem Resurrections (Vzkříšení), bez ohledu na to, kolik lidí se z původního štábu vrátí. Ke smůle všech to byla pouze režisérka Lana (dříve Larry) Wachowská.
Ta se netajila tím, že jí k režii Warneři donutili výhružkami typu: „Natočíme to s tebou nebo bez tebe tak nebo tak“, takže první polovinu příběhu pojala jako „meta“ komentář svých frustrací a odkazováním na současnou podobu hollywoodského systému, který recyklováním dokola těch stejných filmových značek připomíná hada požírající vlastní ocas. Rovněž to pro ni byla po sérii propadáků Speed Racer, Atlas mraků a Jupiter vychází, poslední šance, jak si naposledy užít výsluní vysokorozpočtového projektu. Bohužel zapomněla (či zcela rezignovala) vyprávět nějaký koherentní příběh, a tak se čtyřka utápí nejdříve v citacích sama sebe a později v nezajímavých postavách, směšného (ne)herectví se Keanu „Johna Wicka“ Reevese a pokroucení myšlenek z původní trilogie, které si zejména s originálem často vytírají zadek.
Všechno, co má začátek, má i svůj konec, Neo.
Nevídaný kritický, divácky a finanční neúspěch v kinech za časů covidových lockdownů v roce 2021 zoufalým Warnerům nezabránil dostatečně v tom, aby je ani nenapadlo kutit pětku. Ano, pátý Matrix má být nyní v přípravě, pracovat na něm nebude ani jedna ze sester, nýbrž Drew Goddard (Marťan, Chata v horách, Zlý časy v El Royale), který snad alespoň vnese do tohoto nadbytečného snímku téma umělé inteligence a jejího vlivu na budoucnost lidstva. Potenciál tu totiž stále je, to jo. Nejen já se ale bojím o to, že bude pátým dílem původní kultovní spektákl znovu zcela nezaslouženě znehodnocen. Proto říkám: „Nechte tuto značku, milí Warneři, raději navždy spát!“
Zdroje: csfd.cz, imdb.com, wikipedia.org, wikipedia.org, youtube.com, Encyklopedie akčního filmu – nakladatelství XYZ, 2019
