Článek
Najíte se za stejnou cenu lépe v restauraci, nebo v rychlém občerstvení?
Restaurace McDonald’ s, KFC a Burger King jsou v Česku velmi oblíbené, zejména u mladé generace a rodin s malými dětmi. Navzdory tomu, že se u nás stále vyskytují (s pár výjimkami) pouze ve velkých krajských městech nebo v blízkosti dálnic, navštěvuje je stabilně takové množství zákazníků, o kterém se může provozovatelům běžných restaurací a hospod jen zdát. Fastfoody – obecně vyhledávané pro nízké ceny, ale zato velké porce chutného jídla a pití – v poslední době nečekaně zdražily svůj sortiment natolik, že oběd v nich vychází na srovnatelné peníze jako meníčko v restauracích. Přestože kvalita jejich surovin a objem porcí se nijak nepolepšil, návštěvnost se nijak zásadně nezmenšuje. Zatím…
Oproti tomu restauratéři a hospodští bijí už několikátým rokem na poplach, jsou nuceni z důvodu úpadku návštěvnosti zkracovat otevírací dobu, nebo své podniky dočista zavírají. A tam, kam zákazníci ještě chodí, si začali někteří odpouštět polévky a nápoje, aby se s obědem vešli do průměrné ceny 187 Kč dle statistik z března 2024. V hlavním městě přitom nejsou výjimkou ani ceny přesahující 200 Kč, a to někdy i za hlavní chod bez polévky. Restaurace jsou tedy pro mnoho z nás až neúnosně drahé chceme-li v nich jíst denně.
Ovšem na podobnou úroveň se nyní dostaneme už také v případě návštěvy v Česku zastoupených amerických řetězců rychlého občerstvení. Tak například za takové Big Mac velké menu v McDonaldu zaplatíme 165 Kč a nalezneme v něm velký Big Mac, velké hranolky a velký nápoj nebo kávu. Pro změnu v Burger Kingu vyjde oblíbené Whopper menu už 219 Kč, které oproti Big Mac menu obsahuje jen střední hranolky, ale naopak bezedný nápoj. V KFC jsou mezi zákazníky nejvíce oblíbené Twister Boxy (Twister, střední hranolky, 5× Hot Wings křidýlka a bezedný nápoj) od 219 Kč nebo Qurrito Boxy od 226 Kč. Milovníky kuřecích stehýnek vyhledávaný Kyblík Classic startuje na 274 Kč, ale vyšplhat se může i na více jak 460 Kč v XXL variantě. V tomto případě se z nich však nají dvě až tři osoby.
Fastfoody nás nutí utrácet víc než chceme
Ceny to tedy nejsou nikterak nízké, provozovatelům to ale až tak nemusí vadit, jelikož na zákazníka útočí všelijakými psychologickými triky jako jsou proporčně neodpovídající obrázky produktů spolu s neustálým vnucováním populárních příloh jako jsou hranolky a nápoje, poskládaných do výhodných menu. Při výsledném naúčtováním se mohou některým zákazníkům protočit panenky, zejména tehdy, budou-li si objednávat u pokladny s lidskou obsluhou, které odsouhlasí všechny „výhodné“ nabídky. Obsluha totiž moc dobře ví, respektive je školena k tomu, že málokterý zákazník přijde do fastfoodu pouze pro jednu věc, když může za pár desítek korun dostat navíc právě ty hranolky, nápoj či jiné bonusy.
Z jednoho hamburgeru nebo cheeseburgeru se ani s hranolky dobře najíst nedá. A to ani jako rychlá svačinka, protože po jejich požití zafunguje dobře známý glykemický efekt, po němž se nám v krvi rychle zvedne hladina cukru, aby tím, jak je pokrm vysoce kalorický, ale snadno stravitelný, o chvíli opět klesla. A my se znovu cítili hladoví a pokukovali po tom, co bychom si dali příště. Proto takové standardní menu: obyčejný hamburger + malé hranolky + malý nápoj není dnes nic jiného než středně velká svačina (možná i z toho důvodu, že coby lidé začínáme být až moc rozežraní).
Mnohem hůře na tom pak bude taková čtyřčlenná rodinka, která se s dětmi přišla do fastfoodu plnohodnotně naobědvat. Když si děti k hlavnímu jídlu z výše popsaných nabídek ještě přiobjednají třeba zmrzlinový pohár McFlurry (od 75 Kč) nebo Milk Shake (od 49 Kč) jako sladkou tečku, pěkně to rodičům provětrá peněženku. A přesto se po pár hodinách budou všichni cítit hladoví. Přitom by za srovnatelnou útratu dostali na stůl v průměrné restauraci smažený sýr s horou hranolek a tatarkou k tomu. Nebo pro změnu v asijských bistrech hromadu nudlí s masem a zeleninou, kdy se malé děti budou ještě ošívat, že už to nezvládnou dojíst.
Anketa
A jak je to s tím zdražováním? Lépe už nikdy nebude
Spolehlivým ukazatelem vývoje cen ve fastfoodech je tzv. „Big Mac Index“. Kupříkladu v roce 2019 stál v Česku Big Mac 85 Kč, dnes to dělá 109 Kč. Naopak populární Cheeseburger byl dlouho za 25 Kč (tehdy ekvivalent $1), nyní je za 42 Kč. A to, aniž by se gramáž nebo kvalita jich obou jakýmkoliv způsobem zlepšila (spíš možná zhoršila). V mnoha jiných případech se provozovatelé tajně uchylují ke „smrskflaci“ (metoda ubírání na množství obsahu při zachování ceny), kdy např. místo 10 nugetek dávají pouze 8.
Konkrétně v USA šlo o nárůst o 40-100 % (u některých položek dokonce až o 200 %) za posledních deset let, přičemž skutečná inflace za stejné období činila „pouze“ 31 %. To je skutečně hodně. Příčinou toho všeho jsou dle očekávání inflace, zvyšující se náklady na zaměstnance (hodinová mzda brigádníků se přitom stále pohybuje kolem 140 Kč/h), energie na provoz a v neposlední řadě také suroviny – v případě fastfoodů nepostradatelné – maso, olej a brambory.
Oproti tomu ceny v českých restauracích od pandemie vzrostly o přibližně 50 %. Pro příklad: guláš s knedlíkem stál v Praze v roce 2021 průměrně 116 Kč, dnes 182 Kč. Zatímco takovýto guláš si můžete udělat kdykoliv doma, leckdy i lepší, specifický sortiment z fastfoodů se v domácích podmínkách těžko napodobuje. Naopak za opravdové, plnohodnotné burgery ze specializovaných podniků si připlatíme podstatně dráž.
Češi si stále myslí, že je fastfood něco extra. Restaurace kvůli tomu krachují
V USA – kde jsou fastfoody mnohdy jediným jistým občerstvením napříč řídce osídleními státy a kde jsou jejich návštěvy u nízkopříjmových občanů dlouhodobě zakořeněné – se zákazníci postupně začínají bouřit tím, že buď limitují své útraty, návštěvy, nebo rovnou zůstávají doma a vaří si z levněji nakoupených surovin ze supermarketů. Dalo by se říct, že jde o podobnou formu protestu, jakou děláme u nás s domácími obědy a svačinami v práci.
Fastfoody možná nejsou dražší než restaurace, nejsou ale rozhodně ani citelně levnější jako tomu bývalo v minulosti, což pro ně může být velký problém, protože se většině z nich nedaří dosáhnout čísel z předcovidového období. Odjakživa totiž cílí své produkty na nízko až středně příjmové skupiny. V současnosti, kdy se střední třída prokazatelně rozpadá, část se přesouvá do vysokopříjmové, ale mnohem větší počet padá do nízkopříjmové, si velká část z nich brzo s přiškrcenými příjmy návštěvy v nich předem dobře rozmyslí.
Nám Čechům na druhou stranu stále připadne návštěva rychlého občerstvení jako výjimečná událost, protože je nemáme na každém rohu jako v USA. K proměně chování, tedy šetření zákazníků, však s velkou pravděpodobností dojde tak nebo tak. Fastfoody z toho důvodu opětovně kladou větší důraz na slevové kupony v aplikacích – které byly před lety velmi oblíbené, z McDonaldu ale např. téměř vymizely –, aby přinutily zákazníky se opakovaně vracet. Nadnárodní řetězce tuto krizi zcela jistě v bezpečí přečkají, zatímco běžní hostinští budou nadále nezadržitelně krachovat.
