Článek
Pro mnoho z nás je popcorn přirozeným synonymem návštěvy kina. Jedni jej proto milují, druzí nenávidí. Situaci, kdy je sál zcela zaplněn a vy se ocitnete obklopeni lidmi, kteří si se sebou z bufetu přinesli kýbl popcornu a litr coly, zažil dozajista každý z nás. A rázem je zážitek z filmové události roku ten tam.
Odkud se vzal popcorn?
Pro lepší pochopení celé problematiky nejprve nahlédneme do historie této kukuřičné pochutiny a její cesty do kinosálů. Původem pochází z oblasti dnešního Mexika, odkud se někdy v 19. století dostala do USA. Zde popularita popcornu raketově rostla díky extrémně nízkým nákladům na výrobu a možností chuťových variací.
Sám o sobě je považován za zdravou a nutričně bohatou potravinu především pro svůj vysoký obsah vlákniny. S přidaným tukem a množstvím soli či cukru se sice jeho benefity zmenšují, přesto je oproti smaženým brambůrkům či mastným burákům zdravější variantou, jak zahnat mlsnou.
I sám sebe považuji za velkého milovníka popcornu a sledování oblíbeného filmu doma nebo v kině bez něj není to pravé. Všechno má ale své meze a vždy se snažím brát ohledy na ostatní.
Jak se dostal popcorn do kin?
V průběhu času se popcorn rychle stal součástí kdejakých společenských akcí od sportu po cirkus, a to až do situace, kdy byl prakticky všude, jen ne v samotných kinech.
Na počátku bylo chození do kina považováno za kulturní záležitost vyhrazenou pro bohatou a vzdělanou smetánku. Filmy byly němé s titulky, ne všichni uměli číst a představa, že by hrobové ticho občas střídané živou hudbou rušilo nějaké chroustání, nepřicházela v úvahu.
To se velmi rychle změnilo v roce 1927 s revolučním Jazzovým zpěvákem, jenž započal nekončící éru zvukového filmu. Naneštěstí netrvalo dlouho a do Ameriky přišla Velká hospodářská krize, která však neplatila pro provozovatele, pro něž to byl dar z nebes, protože se z návštěvy kina stala běžně dostupná kulturní záležitost pro všechny společenské vrstvy. Na zvukový film mohl chodit zkrátka každý a taky se tak dělo.
Toho si okamžitě všimli prodejci s pojízdnými stánky na popcorn, kteří okupovali ulice před každým promítáním. V samotném kině však byl popcorn ještě stále zapovězen. Nicméně někteří s jeho prodejem začali postupně experimentovat s vidinou dodatečného profitu.
Pojízdný stánek s popcornem
Zlom nastal s 2. světovou válkou, kdy se jednak do USA omezil dovoz cukru, tudíž všechny sladké pochutiny byly tabu, a také soudní proces v roce 1948, který zrušil hollywoodský monopol a kina, do té doby vlastněná samotnými studii, osamostatnil. Provozovatelé tak hledali snadný způsob, jak se vyrovnat s náklady na provoz a pokrýt ztráty z prodeje lístků, kdy musí 40-50 % zisku odvádět zpět studiím.
Možná vás párkrát napadlo, proč dnes stojí kýbl popcornu v multiplexech i přes 150 Kč, když jsou náklady na jeho výrobu zanedbatelné. Jeho cena je totiž navýšená o absurdních 1000 % – což z něj dělá jednu z nejvíce předražených surovin na světě spolu s např. žiletkami na holení – a tato vysoká provize končící v kapsách kinařů platí všechny ty účty za elektřinu, vytápění a náklady na personál.
Ať se tomu chce věřit nebo ne, provoz kina sám o sobě je poměrně ztrátový byznys. Z toho důvodu provozovatelé ve vlastním zájmu nabízí divákům své produkty, aby mj. nemuseli samotné lístky tolik zdražovat. Díky tomu mohl odpradávna do kina chodit kdokoliv a pravidelně na rozdíl od divadel nebo oper. Třebaže tyto časy v posledních letech berou za své, jelikož dnešní jednorázová návštěva v multikině s občerstvením vás klidně vyjde i na 500 Kč.
Anketa
Kdo má to chroustání a srkání poslouchat?
Tímto se dostávám zpět k hlavní problematice, se kterou se při každé návštěvě kina setkáváme. Čím dál více diváků bere návštěvy v multiplexech jako zabití času třeba během nakupování v obchoďáku a spojují příjemné (film) s užitečným (najíst se). S neexistujícím dress codem a ohleduplností je pak nějaká kulturní úroveň ta tam.
Zatímco u sledování hlasitých blockbusterů plných audiovizuálních efektů baštění a srkání okolních diváků tolik nevadí, při tichých dramatických nebo hororových scénách, které mají navozovat napětí, jsou tyto ruchy ze sledování přímo vytrhující. To však stále není ten největší hřích „bašťounů“.
A kdo bude uklízet ten svinčík?
O řád horší je následný svinčík, který mnoho z nich po sobě zanechá, aniž by pochopili, že si svůj nepořádek mají odnést a vyhodit do nejbližšího koše, nikoliv stlát pod sedačky. „Však to za nás někdo uklidí,“ myslí si.
Personál, především v jednosálových kinech, má už tak spoustu důležitějších starostí jako třeba připravit promítačku, vydávat a kontrolovat lístky, prodávat ono občerstvení a na samotný úklid jim zbývá jen zlomek času (ten důkladný přichází až s koncem dne). Multiplexy na tom jsou o něco lépe díky rozložení promítání do několika sálů a větších časových mezer včetně početnějšího personálu. Chodí do nich však více lidí a bordel se nachází i v nich.
Typický svinčík při vstupu do každého multikina
Bez popcornu v kině ani ránu
Nezřídka se proto stává, že nebozí diváci musí prosedět celý film v sále s nepořádkem po druhých. Nic pěkného. Proč tedy nezakážou prodej pochutin, říkáte si. Holt se jim to nevyplatí. Jak jsem nastínil výše, kina z prodeje popcornu a dalšího občerstvení žijí.
Existují také případy, kdy se hollywoodská studia dohodnou s provozovateli, že první 1-2 týdny si vezmou až 100 % tržeb zpět do své kapsy, přičemž se karta obrátí až třeba po měsíci. Kina tak v premiérovém týdnu, kdy chodí nejvíce diváků, doslova přežívají jen na popcornu, kterého se z toho důvodu dobrovolně nikdy nevzdají. Peníze jsou vždy až na prvním místě.
Dá se s tím něco dělat? Vyhněte se davům
Pakliže vám toto chování vadí také a odrazuje vás od návštěvy kina, přestože byste si rádi povyrazili, mám tu jedno řešení: Vyberte si takové dny a časy, kdy do kina chodí méně diváků. Po premiérovém týdnu tam bude místo přeplněného sálu k prasknutí sedět sotva polovina a budete-li mít štěstí i na místo, nebude vedle vás sedět žádný „bašťoun“ a vy si užijete film plnými doušky hezky v klidu.
Víc zřejmě opravdu dělat nejde, pokud chodíte do kina stejně rádi jako já a nechcete vše sledovat jen doma. Popcorn a cola bude navždy ke kinům neodmyslitelně patřit, ať se nám to líbí nebo ne. Pokud by se však diváci zároveň ukáznili a nepořádek po sobě uklízeli, nemusely by kolem toho být takové cavyky.
