Článek
Na filmovou sérii Policejní Akademie dnes po čtyřiceti letech od jejího vzniku vzpomínají diváci v zemi jejího původu jako na druhořadou komediální taškařici s příliš mnoha díly, jejíž kvalita a humor šly hned po prvním díle rychle dolů. Protože se v Česku v turbulentní době 90. let jednalo o zjevení, které tu nemělo obdoby, na Policejní Akademii vyrostla nejedna generace, která sérii zhmotnila v nesmrtelný filmový kult, jenž si rádi připomínáme dodnes, na kvality nehledě.
Češi skupovali VHSky v půjčovnách jako housky na krámě
Zatímco se v amerických kinech 80. let střídala jedna středoškolská bláznivá komedie s ryzími parodiemi za druhou jako Volný den Ferrise Buellera, Snídaňový klub, Bláznivá dovolená, Bláznivá střela nebo Připoutejte se, prosím, v Československu jsme si o politicky nekorektních komedií nechat leda zdát, ačkoliv se tu a tam naším tvůrcům podařilo propašovat pichlavější vtípek na adresu vládnoucí garnitury.
Když se po revoluci objevily na pultech videopůjčoven VHS kazety s nápisem „Policejní akademie“, už jen na titulním obrázku zosobňovali ideální symbol svobodné zábavy západního světa – američtí policajti v ikonických tmavomodrých uniformách vyvádějící skopičiny, za které se u nás ještě pár let před tím psaly kádrové posudky. Právě tato neočekávaná obliba v postsovětských zemí na začátku devadesátek zapříčinila vznik sedmého dílu, který populární policejní sérii nadobro pohřbil. Ale začněme hezky popořadě…
První díl vtrhnul do amerických kin v březnu 1984 a okamžitě se jednalo o obrovský divácký hit, který odstartoval šest let trvající fenomén. Za celou značkou stojí producent, Paul Maslansky, který při tvorbě jedničky spojil hlavy dohromady s Patem Proftem (Bláznivá střela, Žhavé výstřely 1 a 2, Scary Movie 3 a 4), který v osmdesátých letech platil v Hollywoodu za scénáristu, za nímž producenti šli, když chtěli natočit nějakou tu odlehčenou, lidovou komedii.
Protože tento filmových žánr jako jeden z mála snese příběhovou prostoduchost i s nelogičnostmi ve prospěch většího množství humorných scén a herců, kteří je dokáží prodat, mohli tito pánové spolu s režisérem jedničky, Hughem Wilsonem, který málem točil Formanova Amadea, chrlit na papír jeden bláznivý gag za druhým, aniž by si museli lámat hlavu s jejich logikou a návazností na příběh.
Základní koncept příběhu navíc zůstal neměnný po několik dalších dílů, či dá se říct epizod, jelikož mnohdy Policejní akademie připomíná typický sitcom. Když místní policejní akademie spustí progresivní náborový program, do nějž se mohou přihlásit jedinci všech pohlaví, ras, fyzických i psychických predispozicí, je předem jasné, že něco takového nebude moci nikdo brát vážně. Základem úspěchu Policejní akademie rozhodně není příběh, ostatně ani ne jednotlivé vtipy, z nichž mnohé byly otřepané již v době premiéry, nýbrž postavy s mnoha a mnoha šílenými vlastnostmi a poruchami, s nimiž si některé vystačily po celých sedm dílů.
Steve Guttenberg navždy zůstane spojený s postavou sukničkáře Mahoneyho
Tahounem prvních čtyř a miláčkem publika se jednoznačně stal Corey Mahoney, jenž nechodí pro pichlavou hlášku daleko, ohání se za každou sukní, nerespektuje autority, ale také nikdy nedovolí, aby někdo shazoval jeho kamarády čili má srdce na správné místě. Steve Guttenberg se pro tuto roli narodil, ostatně jeho otec údajně byl newyorský policista. Svým hereckým projevem a fascinujícím kukučem magnetizoval dámské publikum, zatímco páni oceňovali jeho polohu drzého floutka z ulice.
První díl je zároveň jediný, kde hlavní postava prochází alespoň nějakým charakterovým vývojem, což z Mahoneyho vytvořilo komplexní postavu, s níž se může divák ztotožňovat. To se o ostatních postavách rozhodně napsat nedá, což z Policejní Akademie později dělá možná jedinou (funkční) filmovou sérii bez opravdového hlavního tahouna. Jak dnes víme, série pokračovala dál i bez Guttenbergovy účasti, jenž se stal v Hollywoodu příliš žádaným zbožím a pro producenty tím pádem příliš drahým, což vyvrcholilo jeho rozlučkou v Občanské patrole.
Díru po něm musely o to více zaplnit jiné postavy. Těmi byly například dvoumetrový černoch Hightower, citlivý na jakoukoliv rasovou poznámku, plechová huba Jones, jehož veškeré zvuky skutečně pocházely z jeho úst, fanatický milovník pušek Tackleberry, prsatá poručice Callahanová, jejíž příliš sexualizovaná role byla prokletím, nebo podlézavý a podvratný kapitán Harris deroucí se na pozici náčelníka akademie Lassarda s „Joe-Bidenovým syndromem“.
Dokola stejné gagy a karikatury postav se zázračně vyplácely po pět dílů, dokud nezačaly klesat tržby
Obsazení v pozdějších dílech doplnili ještě uřvaný šílenec Zedd, který se ve trojce polepšil a připojil k policejnímu pluku, poseroutka Sweetchuck, anebo popleta a vlezdoprdelka Proctor posluhující nejprve řediteli konkurenční akademie Mauserovi, později navrátivšímu se Harrisovi. V Občanské patrole se pak na skok objevila ještě, tehdy debutující herečka a vlhký sen mužů devadesátých let, Sharon Stone.
Až do čtvrtého dílu si s těmito postavami Policejní akademie bohatě vystačila. Lepší fór střídal horší, pořád jsme coby diváci mohli být součástí plnohodnotné fungující partičky, se kterou nám bylo vždy dobře bez ohledu na to, co vyvádí, hlavně, že byla legrace.
Všechny tyto jednoduché, až laciné scenáristické triky stačily k tomu, aby se z prvního dílu stal okamžitě obrovský hit, který s nízkorozpočtovými 4,5 miliony dolarů nastřádal jen v USA a Kanadě přes 81 milionů. Producentům a distribučnímu studiu Warner Bros., jehož úvodní logo za doprovodu ikonické ústřední pochodové melodie k celé sérii neodmyslitelně patří, bylo jasné, že se musí železo kout, dokud je žhavé. A tak chrlilo jeden díl ročně. Ačkoliv šla kvalita soudě dle amerických kritiků a diváků kvůli pásové výrobě rychle dolů, tržby kupodivu klesaly jen zvolna, takže plán studiu vyšel na jedničku.
Český dabing pomohl proměnit Policejní Akademii v nestárnoucí dílo
Pětka aneb Nasazení: Miami Beach znamenala pro sérii první zaklopýtnutí. Kromě toho, že Mahoneyho vystřídal neznámý Matt McCoy coby synovec kapitána Lassarda, Eric, jenž nepřesvědčivě kopíroval Mahoneyho manýry, odcházely postupně také další postavy. Zpětně zaujme Nasazení: Miami Beach jednak nostalgickým feelingem osmdesátkového Miami a také postavou šéfa party zlodějíčků Tonyho (René Auberjonois) s dabingem Michala Pavláta, který si roli zjevně dosyta vychutnával a jeho projev je vskutku absurdně zábavný.
Když už jsem tedy zmínil český dabing, nelze opomenou ani ostatní výkony Pavla Trávníčka (Mahoney), neuvěřitelný výkon Martina Sobotky (Zedd), který si snad musel vyřvat hlasivky, dvorního dabéra DiCapria Michaela Jagelky (Jones), Bohumila Švarce (náčelník Lassard) nebo Ladislava Županiče (kapitán Harris). Nejen díky nim zůstal dabing pouze v minimálních obměnách po celých sedm dílů konzistentní a kvalitní jako u málokteré série. A je jakousi výkladní skříní českého dabingu devadesátých let jako třeba Simpsonovi.
Šestý díl na dlouhých pět let sérii pohřbil. Dokud nepadl Sovětský svaz
V roce 1989 pokračovala Policejní Akademie šestkou s podtitulem Město v obležení. Tento jakožto vůbec první díl série na sebe nevydělal ani v kinech, a tak se producenti rozhodli tuto filmovou značku konečně poslat k ledu, protože se zdálo, že se recept definitivně vyčerpal a americké publikum, které do konce osmdesátek tvořilo základní část publika, přestala série definitivně zajímat i ve videopůjčovnách.
V témže roce se ovšem na druhé straně velké louže dělo něco podstatnějšího. Země východního bloku se postupně vymaňovaly ze sovětského područí, rušila se cenzura a dovoz dříve zakázané kinematografie z „prohnilého“ západu zaplavil regály zdejších videopůjčoven. Filmový nadšenci mohli svobodně dohánět resty v podobě kultovních pecek, které se dříve šířily jen podpultově bez titulků nebo s rychlodabingem.
Když si producenti zničehonic prošli záznamy prodeje video nosičů Policejní akademie ve východní Evropě, nestačili se divit. Značka byla vzkříšena v ideálním časovém období, kdy se na ni ještě nestihlo zapomenout, herci tolik nezestárli, a především někteří z nich stále projevovali zájem se vrátit – ostatně také z důvodu, že se na rozdíl od Guttenberga nedokázali prosadit jinde.
Paul Maslansky se proto jednoho rána probudil s nápadem přivést svou sérii tam, kde ji mají v největší oblibě – do hlavního města východního bloku, do Moskvy. Protože měl sám ruské kořeny, neváhal dvakrát s tímto nápadem oslovit producenty. Bohužel jaksi zapomněl na to, že to, co fungovalo v amerických kulisách nemusí nutně fungovat v těch ruských. Byť mohl být střet zcela odlišných kultur a policejních technik na papíře zajímavý, na plátno se jej převést nepovedlo.
Policejní akademie obdržela v Rusku ránu z milosti. Následně začali herci postupně umírat
Z Moskevská mise se stala jakási černá ovce série, od níž se odvrací i ti jedinci, kterým se ještě líbila pětka a šestka. Téměř amatérská režie patlala Alana Mettera, nefunkčně poslepovaný příběh (Lassard třeba půlku filmu zcela chybí), trapný, až záchodový humor a návrat pouhých čtyř původních postav včetně hereckých zabloudilců Christophera Lee, Rona Perlmana či pohledné Claire Forlani v kinech na nikoho nezapůsobil. Ani to, že šlo o vůbec první ryze americký film natáčený v nově vzniklé Ruské federaci.
Policejní akademie dostala ránu z milosti, Moskevská mise v tržbách sotva přesáhla čtvrt milionu dolarů (!), což na splacení desetimilionového rozpočtu ani náhodou nestačilo. Ovšem časem se i sedmička zaplatila. A to z neutuchajících prodejů VHS, později DVD a nekonečných televizních repríz, které tvůrcům přinášely a přináší štědré zisky do dnešního dne (Maslansky stále žije, je mu 90 let). Jak už to v Hollywoodu v takovýchto případech bývá, začalo se po čase hovořit o pokračování s původními herci, nebo o remaku s novými. Hlasitě se o to zasazoval i sám Guttenberg, jenž s časem zakořenil převedším v céčkových produkcí.
První případ bohužel postupně utínala jednotlivá úmrtí klíčových herců, z nichž dnes žijí kromě představitele Mahoneyho pouze Callahanová, Harris, Proctor a Zedd. V případě druhém by studio muselo najít vhodné komediální herce, a ještě lepší scénáristy, aby původnímu dílu neudělali ostudu, jako se to v současnosti s předělávkami klasik pravidelně děje. Spíš to ale vypadá, že se nedočkáme ani jednoho, což je jedině dobře. Ovšem v Hollywoodu nikdy neříkej nikdy.
Zdroje: csfd.cz, youtube.com, kinobox.cz, imdb.com, wikipedia.org
