Smysl pro tumor rozslzel diváky a potvrdil, proč platit koncesionářské poplatky

Smysl pro tumor se poslední únorovou neděli rozloučil dojemnou finální epizodou, kterou si nenechalo ujít přes 1,2 milionů diváků. To, že se bude jednat o první letošní seriálový hit rozhodlo už několik epizod nazpět, kdy sledovanost neklesala pod milion a nechávala daleko za sebou komerční konkurenci v podobě Sedmi schodů k moci nebo Policie Hvar.

Tvorba České televize sice patří k nejsledovanějším u nás, tudíž měl nový seriál cestičku k úspěchu poměrně umetenou, vysoká divácká spokojenost a hodnocení už ale nebývají v jejím případě automatickým pravidlem. Smysl pro tumor se proto může ještě pyšnit aktuálně jedním z nejlepších seriálových hodnocení na ČSFD (82 %) a stejně tak pochvalného hodnocení od běžných diváků a recenzentů.

Kromě toho se povedlo zvrátit nechvalný trend domácích adaptacích zahraničních licencí, které se jen zřídka daří dorovnat, natož kvalitativně překonat. Tvůrcům tyto ambice přesto nestačily a spolu s premiérou spustili informativní kampaň Fuck Cancer (silní název, ale co byste s rakovinou chtěli dělat vy?), která běžným divákům odhaluje zákulisí boje s rakovinou mladých pacientů a některým z nich klidně mohla zachránit život.

Jsme tak svědky unikátního propojení televizní zábavy s důležitou osvětou, na rozdíl od podobně laděného Adikts, u nějž se srovnatelný úspěch nedostavil.

Takto silný námět nevznikl sám od sebe. Belgičan Leander Verdievel, autor knihy, podle níž vznikla belgická verze, vycházel z vlastního boje s rakovinou coby mladý člověk, který si naivně myslel, že jej něco takového potkat nemůže. Zrodil se originální nápad, vnášející do známého tématu svěží vítr a tolik důležité vlastní zkušenosti, které by nevymyslel ani sebelepší scénárista.

Filip (Filip Březina) se proto odlišuje od všech filmových a seriálových postav s rakovinou tím, že má celý život teprve před sebou, dobře našlápnutou kariéru neurochirurga a stále nenašel tu pravou lásku. Nekonečné pařby a zástupy holek v posteli najednou berou za své, kvůli čemu přehodnocuje své priority a neplní si pouze poslední přání, ba naopak chce dál žít. Formou a castingem tvůrci trefně cílí na mladší ročníky, které by jinak další seriál z prostředí nemocnice zřejmě nezaujal.

Diváky si Filipův příběh lehce zaháčkuje díky dramatickým momentům a zvratům jako ze života a nejednoho popového songu. Celý příběh se drží v přízemní rovině, kdy se takováto zpráva může přihodit komukoliv z nás a reagovat na ni nebude pouze on či ona, ale celé okolí včele s nejbližší rodinou a přáteli, kterým se také obrátí život vzhůru nohama, a vyvstane otázka: A co teď?

Jak už to bývá, na všem špatném se vždy najde něco dobrého. Proto Filipa nedlouho po diagnóze čeká střet s budoucí láskou Hankou (Alžběta Malá) a následné nelehké tokání, kdy se protiklady zpočátku odpuzují, o to silnější jejich vztah následně je. Spolu s ní přichází na scénu její stejně nemocný dědeček Antonín (Jiří Bartoška), který mladého úkoluje, jak to s „chemoškou“ chodí. Každá postava v seriálu tak má podobnými způsoby vždy svou úlohu a smysl.

Totéž už se nedá úplně napsat o Filipových rodičích, Jarce (Tereza Brodská) a Mirkovi (Pavel Řezníček), jejichž vliv na Filipa je sice nezanedbatelný, jejich samotné linky ale seriál občas zdržují a odvádí pozornost od mnohem silnějších momentů, které Filip prožívá především s Hankou a kdy rozvod svých rodičů zřídka komentuje.

Přesto právě Hančina scéna s Jarkou z předposlední epizody, ve které mluví o rodinném prokletí, kdy ztrácí už třetího člověka kvůli rakovině, patří k nejsilnějším momentům celého seriálu a potvrzuje správně zvolený casting Alžběty Malé – avšak velké herečky. Filip Březina byl podobně vhodnou volbou kombinující v sobě mladého, energetického a sexy floutka (jenž si určitě našel mnoho fanynek), avšak uvnitř skrývá citlivého a inteligentního chlapce. A ta pleška mu sluší!

Své plné ponoření do náročné role potvrdil mj. v závěrečném momentu skoro-rozchodu s Hankou, kdy se ve flashbaccích dozvídáme, že by na Hančiném místě zavčas vycouval ze vztahu, než aby si procházel tím, co ona a obětoval kvůli něčí nemoci vlastní život.

Zároveň tím uhodil hřebíček na hlavičku, protože ani za těchto okolností nesmíme zapomínat, že jde život dál, což si Hanka těžce připouští z předešlých zkušeností s dědou, během jehož léčby obětovala kus osobního života. A jak seriál napovídá ve svém názvu slovní hříčkou – dokážeme-li se rakovině zasmát do očí, znamená to, že jsme s ní stále ještě neprohráli.

Po technické stránce není seriálu prakticky co vyčítat. Naopak. Některé scény sice občas zavání natáčením na „první dobrou“, aby se neplýtvalo časem (holt je to seriál, ne film), a pro navození dramatičtějšího zážitku by si vyžádaly více péče a záběrů. Takových momentů ovšem bylo velmi málo a jejich drobné nedostatky „neměly na funkci vliv“.

Naopak zvolené prostředí Královehradecké nemocnice (a že je sakra velká jsem si musel ověřit na mapách) namísto okoukané Prahy byl geniální tah, díky kterému se zkombinovalo moderní prostředí se starými známými nemocničními chodbami někdy z padesátých let. Kamera si se živým prostředím patřičně pohrála a zapojení reálného zdravotního personálu přidalo celku na uvěřitelnosti.

Potvrzuje se tak pravidlo, že když už chce Česká televize natočit něco pořádného, nešetří se na ničem, co by mohlo tvorbu poslat do podprůměrných vod a práci stovky lidí znehodnotit. Po hitech jako Most!, Metanol, Případy 1. oddělení a Devadesátky si mohou na Kavčích horách připsat další úspěšný zářez, na němž si vyplatila každá koruna z koncesionářských poplatků, která nepřišla na zbyt, a bude fajn, když se bude Smysl pro tumor na obrazovky pravidelně vracet v reprízách.

Zdroje: seznamzpravy.cz, mediaguru.cz, csfd.cz, kinobox.cz, ceskatelevize.cz