Umělé řasy, výplně rtů, tetování. Proč se holky takto zkrášlujete?

Co chvíli slyšíme, jak mají sociální sítě a jejich šílené trendy na současnou generaci Z velký vliv. Málokdy si ale uvědomujeme, jak moc velké škody to může napáchat ve vnímání sebe sama, navazovaní budoucích partnerských vztahů a psychického zdraví.

Nejenom mladí se denně předhánějí ve srovnávání, kdo je v čem lepší, bohatší, kdo má co nejnovějšího, a především, kdo jak vypadá. Kdo zrovna nenosí značkové hadry a doplňky má pocit, že má menší šanci zapůsobit na opačné pohlaví. Reklamy nám vtloukají, co všechno musíme mít, abychom byli „in“ a sociální sítě je v tom silně podporují vytvářením módních trendů.

Zatímco u můžu a chlapců je povrchní soutěživost ve vzhledu poměrně neobvyklá (v pubertě mýváme tendenci si poměřovat něco jiného), u holek je soutěživost ve vzhledu vrozená a leckdy sklouzává k silné závisti a následně k šikaně. Puberta u holek začíná někde kolem osmého až desátého věku a tehdy se už dávno jejich život odehrává především na sociálních sítích.

Na nich jsou však zastoupeny veškeré věkové skupiny a nezřídka ani není poznat kolik komu doopravdy je, neboť skrze filtry, Photoshop a make-up se nedá jejich věk odhadnout. A tak se desetiletá holka srovnává třeba s patnáctiletou, aniž by to tušila, a tím se v ní vytváří falešné představy o tom, jak má ve svém věku vypadat.

Srovnávání, kdo má na Instagramu více sledujících, kdo dostává pod fotkami více lajků a komentářů je denní chleba virtuálního života školáků a středoškoláků, leč i dospělých žen. Mají potřebu se projevovat před co nejvíce lidmi, zaujmout je za jakoukoliv cenu a užít si svých 15 minut slávy. A to, pokud možno každý den.

Jejich odměnou je dopamin – hormonem štěstí a pozitivních emocí, který život na sociálních sítí tolik vyžaduje. Jeho nedostatkem jsou pocity méně cennosti, vyřazení z kolektivu, deprese a jiné psychické poruchy čím dál častěji objevující se ve velmi mladém věku.

Sociální sítě a lidé na nich vyvolávají u něžného pohlaví nátlaky, jak má vypadat dnešní mladá žena, co má nosit a jak se má líčit, aby zapůsobila na ty největší frajery, ale také vyrazila dech svých sokyním.

Takové vzhledem posedlé holky například nahrají na Instagram svou fotku, o níž si myslí, že na ni vypadají dostatečně dobře. Pokud do určité doby nenastřádá požadovaný počet lajků, fotku raději smažou. Předem se bojí selhání a než v sobě nosit pocit, že na fotce nejsou dostatečně atraktivní. Selhání = žádný dopamin.

Zkusí to tedy znovu. Jinak. Odvážněji. Klidně i takovým způsobem, který by dříve veřejně sdílet odmítly. Jdou sami proti svému přesvědčení. Místo toho, aby se na to vykašlaly, vyhledávají nejjednodušší a nejjistější cesty, jak zaujmout. S fotkou v plavkách nebo v odvážné póze se lajky a pochvalné komentáře přece jen hrnou a požadovaná dávka dopaminu je na světě.

S tím, jak roste posedlost vzhledem a vnímáním sebe sama, přichází na řadu prostředky k odstraňování nedokonalostí (Photoshop), kvůli nimž se začíná v naší společnosti vytrácet přirozený vzhled. Přesněji, mladá generace, která do toho za jízdy naskočí, nestihne ani přirozený vzhled poznat a vážit si ho.

Místo toho hltají nové a nové trendy a v zájmu popularity, být cool a zažít svých 15 minut slávy na sociálních sítích jim nebezpečně podléhají. Make-up, barvení vlasů, piercing, umělé nehty, vyzývavé oblečení a dále, to jsou stále všechno rozhodnutí, ze kterých později ještě vede snadná cesta zpět. Bohužel některé holky zacházejí ještě dál.

Proto se ptám: Co vás, holky, vede k všem těm výplním rtů, „kérkám“ na polovině těla, malovanému obočí, zvětšení prsou, pozadí, nebo dokonce broušení zubů za účelem nošení umělých „klapaček“ s dokonalým hollywoodským úsměvem v tak mladém věku?

Vždyť v tomto věku není vůbec důvod se uměle zkrášlovat a mladá děvčata by plně měla zvýrazňovat svou mladickou přirozenou krásu, kterou každá nějakým způsobem oplývá. A mám-li to říct zcela otevřeně: pěkné holky nemají důvod se drasticky vylepšovat. A těm ošklivým to stejně nepomůže.

Zatímco o mužích se říká, že s věkem jen zrají, naopak ženy by nejraději zastavily stárnutí někde mezi 15-25 lety a zůstaly takovými navždy. A muži by si to přáli také. Když tedy žena podstoupí nějakou zkrášlovací proceduru v pokročilejším věku, dá se pro to najít určité pochopení, hlavně je již dospělá a rozhoduje se sama.

Když ale totéž podstoupí nezletilá puberťačka, pochopitelného na tom není absolutně nic. A protože jsme byli ještě donedávna na podobné operace zvyklí u starších žen, mladé holky se těmito zákroky fakticky dělají staršími, než jsou. Denně pak není nouze o problémy rozeznat patnáctku od pětadvacítky.

Ovšem jak se tyto trendy z ničeho nic objevily, jednou zase z ničeho nic zmizí. Respektive se objeví zase nějaký další, ještě zvrácenější trend. To ale nemění nic na tom, že ten současný už nebude „in“ a veškeré holky, které těmito vylepšeními prošly se jich jen z těží budou zbavovat.

Tetování se ještě dá odstranit, stojí to však další peníze, trvá to nějakou dobu a jisté stopy mohou na kůži zůstat navždy. Z plastických zákroků vedou cesty jen přes další zákroky a návrat do původního mladického vzhledu je prakticky nemožný. Platí to také o výplních rtů nebo broušení zubů. Je to jednou a navždy.

Cesta k původní přirozené kráse se nenávratně uzavře. Máte-li možnost srovnávat fotku upravené ženy před a po, často je její původní vzhled sám osobě velmi atraktivní, ne-li lepší než ten poté. Většina mužů navíc o „umělinu“ stejně nestojí. A když ano, jde o dva typy posedlé svým vzhledem, avšak s prázdným nitrem a takový vztah nemůže dlouho vydržet.

Není nic špatného, když holky v pubertě zkouší všelijaké kombinace v oblečení, střídají módu, barví si vlasy narůžovo nebo si projdou obdobím temné gotiky. Problém nastává tehdy, když v mládí podstoupí něco, co se jim v dospělosti nemusí líbit a těžko se toho budou zbavovat.

Proto bych chtěl apelovat na mladé ženy a děvčata, aby těmto zákrokům s masivní podporou influencerek odolávala a zůstala sama sebou navzdory doutnajícímu pocitu méněcennosti před vylepšenými kamarádkami a všudypřítomným „ideálem krásy“ na internetu. Zaduste to v sobě tím, že se soustředíte na úplně jiné věci.

Pokud vás přesto v dospělosti dostihne nějaká myšlenka na vylepšení svého vzhledu, pak už je to jen na vás. Nikdo vám to nezakazuje. I tak si to ale všechno dobře rozmyslete a odpovězte si, zdali jste sami se sebou spokojené a tlačí vás do toho okolní vlivy, nebo k tomu máte dobrý důvod.

Pamatujte také na to, že v takhle mladém věku jste všechny pohledné i bez příkras a vyhledávejte společnost a přátele, kteří to dokážou ocenit a říct: „líbíš se mi taková, jaká jsi.“ Nic lepšího snad vaše nitro ani slyšet nemůže, než: „kdyby sis nechala zvětšit rty, líbila by ses mi ještě víc.“

Velký problém také pozoruji u rodičů, především matky, které tyto zákroky schvalují a finančně podporují, protože si jimi třeba také prošly, a přejí si, aby jejich dcery byly vnadné krásky. Jako by jim tím matky říkaly, že nejsou dostatečně přirozeně krásné a potřebují vylepšit. Tímto v nich vytváří mindráky, které mohou v budoucnu vyvolat těžké psychické poruchy jako sebepoškozování či anorexie.

Vím, že to možná zní jako názor od nějakého staromódního páprdy, ale opak je pravdou. Smyslem tohoto „motivačního čtení“ není moralizovat a hrát si na časopis Bravíčko, nýbrž poukázat na to, že ve společnosti stále existují muži a ženy, kterým jde o víc, než o povrchní vzhled a pozlátko a vzájemnou přirozenou krásu dokáží náležitě ocenit. A o to ve zdravém vztahu jde především.

Zdroje: novinky.cz, novinky.cz, tateri.cz