Článek
Nebo spíš víme, ale v praxi… ehm, no… nějak to šustí. Mluvíme o tom, jak je důležité být čestný, poctivý a nekrást, ale realita je, že kdybychom se všichni řídili etickými kodexy, tak bychom si nikdy nevytiskli na firemní tiskárně letenky na dovolenou. A to by byla škoda, protože ta tiskárna je rychlejší než naše domácí stará herka.
A teď si to pojďme pěkně rozebrat. Co etika znamená pro průměrného člověka? Pro někoho, kdo si v práci dává pozor, aby neřekl nahlas, co si skutečně myslí o šéfovi, ale doma si do notýsku pečlivě zapisuje, kolik papíru si odnesl z kanceláře na domácí potřeby? Papír, to je klasika. Potřebujete napsat dětem omluvenku, vyrobit si seznam na nákup nebo si jen zkusit složit origami jeřába. A co na tom, že na firemní papír se tisknou smlouvy? Vy jste si vzali jen pět listů. Co je to pět listů, když vedle vás kolega tiskne celé rodinné album na firemní náklady?
A teď si představte zedníky. Tihle borci mají na práci těžké pytle cementu, ale když jeden z nich „omylem“ zmizí, nikdo se neptá. Možná ho potřebuje na opravu chodníku u domu, možná na nový gril. Cement je zkrátka univerzální. Nebo zámečníci. Máte doma něco, co potřebuje opravit? Skvělé, znáte někoho, kdo pracuje v zámečnické dílně. Zatímco vy si večer pustíte Netflix, on si v pracovní době soustruží náhradní díly pro vaše staré kolo.
A telefon? Ten máme snad všichni. A pokud je firemní, tak je to ještě lepší! Proč platit za své hovory s babičkou nebo za rezervaci stolu v restauraci, když to může jít na účet firmy? „Byla to pracovní záležitost,“ říkáme. Jo, jasně, babička je teď váš nový klient.
Pak tu máme pracovní cesty. To je zlatý důl pro kreativitu. Potřebujete vyřídit něco soukromého, třeba si zajet pro levné rajčata do Polska? Prostě si tam naplánujete schůzku s imaginárním klientem. Etika? Pche. Etika vám rajčata nezdraží, ale pracovní nafta vás k nim doveze.
A teď textilní výroba. Kdo z nás by si nechtěl ušít nový ubrus nebo potah na polštář? Stačí „omylem“ vyšetřit kousek látky. Co na tom, že je to metráž za tisíce? Vždyť vy z toho uděláte mistrovské dílo. Stavebnictví je ještě kreativnější. Kari sítě? To je teprve lahůdka. Někdy se stane, že jedna „přebytečná“ skončí na zahradě, kde perfektně drží skalku.
A co teprve řeznictví. Vy si myslíte, že zákazník dostane to nejlepší maso? Jasně, ale jen pokud nepracujete jako řezník. Když se do lednice „ztratí“ kus vepřového, nikdo to nepozná. Stejně tak slepice v drůbežárně – ta, která se nedožila expedice, může krásně skončit na nedělním stole.
A teď do lesa! Dřevorubci, to je kapitola sama pro sebe. Nějaký ten klátek pro kamna? No a co, vždyť les toho má dost. Navíc, topení dřevem je ekologické, tak proč si z lesa neudělat malý showroom. A supermarkety? Tam je zase kategorie „prošlé zboží“. Jogurt s datem včerejška? Ideální na snídani. Představa, že by se měl vyhodit, je pro některé pracovníky neúnosná. A když na to přijde, i prošlé párky jsou fajn na grilovačku.
Vtipné je, že kdybychom všechno tohle aplikovali na národní úrovni, tak bychom asi zkrachovali. Ale na mikroúrovni je to jen takové „přivírání oka“. Pytel cementu? Papír? Jogurt? Nic zásadního. Etika je krásná teorie, ale když přijde na praktické otázky, najednou se tváříme, že vlastně nevíme, co s ní. A to je na tom to kouzelné.
A co si z toho odnést? Etika je jako dieta. Všichni víme, že bychom ji měli dodržovat, ale když vás nikdo nevidí, proč si neukousnout kus dortu? Nebo si nevzít kus papíru. Ale hlavně, buďte opatrní. Protože karma je zdarma. A až se vám příště „ztratí“ nějaký ten balík papíru nebo prošlý jogurt, možná už budete tušit, kde skončil.
