Článek
Jedno je zabalené v blyštivém obalu a vyrábí se v tisících kusech, druhé peče babička v zástěře a občas v něm najdete zapomenutý hřebíček. Obě mají své kouzlo. Ale co vám víc sedne?
Korporát, to je svět, kde každý druhý člověk nosí anglický název své pozice, i když vlastně neví, co přesně dělá. Procesy, schůzky, schůzky o schůzkách, a pak ještě follow-up. Všechno má svůj systém, který někdo kdysi napsal v excelu z roku 2002 a který se už nikdo neodvážil změnit. Zato v kuchyňce mají tři druhy mléka, sojové, ovesné a to normální pro konzervativce. Lidé v korporátu mluví jazykem, který venku na ulici nefunguje. Když na stánku řeknete „potřebuju se syncnout s kolegou o tomhle touchpointu“, dostanete maximálně cigára a zamračený pohled.
Na druhou stranu – jistoty. V korporátu víte, že výplata přijde. A že přijde včas. Že když onemocníte, nebude vám šéf psát zprávy typu „nemohl bys to ještě dneska poslat, vypadá to akutně?“ zatímco zvracíte do kýblu. Máte benefity. Multisportku, jazykové kurzy, někdy i firemní akce, kde vám firemní DJ pouští Despacito a vy předstíráte, že si to užíváte. Je to trochu jako být ve vlaku Českých drah – jede to, trochu to drncá, ale do cíle se většinou dostanete.
A pak tu máme malé firmy. Tam se dějí věci. Někdy i magické. Včera jste byl grafik, dneska už vedete sociální sítě a zítra možná pojedete na konferenci jako zástupce firmy. Adaptabilita je heslem dne. Je to adrenalin, jako když si dáte guláš v nádražce a nevíte, jestli zítra budete žít. V malých firmách je blízko ke všemu – ke kolegům, k vedení, i ke kávovaru, který už tři dny nefunguje, ale „někdo se na to určitě podívá“.
Má to ale i své kouzlo. Když se něco pokazí, můžete to často rovnou opravit, bez tří okruhů schvalování a dvou auditů. Když máte nápad, nemusíte čekat na kvartální poradu – prostě ho řeknete nahlas. A někdy to opravdu někoho zajímá! Navíc je tu pocit, že jste něco víc než jen kolečko v systému. Že když odejdete, opravdu to někdo pocítí – možná i ten pes, co běhá po kanceláři a občas vám ukradne oběd.
Jenže malá firma, to je i riziko. Výplaty někdy chodí pozdě, protože „zákazník ještě nezaplatil“. IT podpora je Franta, co si včera sám instaloval Windows a teď vám pomáhá, zatímco si čistí zuby. A benefity? Pokud nepočítáte to, že můžete přijít v mikině, tak jsou spíš duchovní.
A jak je to s kariérním růstem? V korporátu máte přesně vytyčené schody, po kterých můžete šplhat. Jasně, trvá to, a občas vás někdo předběhne, protože měl lepší prezentaci a lepší oblek. Ale systém tu je. V malé firmě? Když šéf odejde do důchodu, možná jeho místo dostanete vy. Nebo taky nový člověk, kterého najali, když jste byl na dovolené. Nic není dané. Je to punk.
Co si z toho tedy vybrat? Odpověď je jednoduchá a zároveň otravným způsobem složitá: záleží. Záleží, co hledáte. Jestli chcete klid, systém, stabilitu a firemní vánoční večírek v hotelu s wellness, korporát bude vaše šálka matchy. Jestli chcete dynamiku, rychlost, možnost učit se za běhu a nevadí vám, že občas nevíte, jestli to všechno nezhoří – pak malá firma bude vaší džunglí.
Ale ať už skončíte v openspace s výhledem na pražskou magistrálu, nebo v kanceláři, kde se tiskárna dává do kupy pomocí gumičky a víry v Boha, hlavní je jedno: pracujte tam, kde se ráno nebudíte s tím, že byste radši sekal trávu na Sibiři, než znovu zapínal notebook.
Protože nakonec, i kdyby vám šéf posílal motivační citáty z Pinterestu nebo vám místo bonusu dal utěrku s logem firmy, pořád je to jen práce. A ta by vám – alespoň občas – měla dělat radost.
