Článek
Dneska je spánek spíš mýtus než realita, něco mezi jednorožcem a slušným parkovacím místem v centru města. A přesto se všichni tváříme, že ho potřebujeme, protože jak jinak bychom měli přežít další den plný e-mailů, meetingů a absurdních TikTok výzev, které přísahají, že změní náš život?
Když se podíváme kolem sebe, zjistíme, že spánek se stal nedosažitelným luxusem, stejně jako dobrá káva, která vás opravdu nakopne, nebo lednička, která je vždycky plná něčeho, co není jen mléko prošlé včera. A přitom je to tak jednoduché – lehnout si, zavřít oči a… no, většinou se stane, že vaše hlava si začne vyprávět svůj vlastní hororový seriál. Účty, práce, co jsem dneska zapomněl a proč včera nejela pračka – to všechno v různých kombinacích, aby vás udrželo vzhůru. Kdo by to byl řekl, že naše mozky mají tolik fantazie? A přitom všichni platíme vysokou cenu: otoky pod očima, nervózní tiky a ta pověstná kocovina po třech hodinách spánku, která se tváří, že by mohla vyhrát Oscara.
Ve světě, kde se čas měří spíš podle počtu přečtených e-mailů než podle toho, kolik hodin jsme spali, je spánek vnímán jako slabost. „Já spím jen čtyři hodiny denně, a přitom zvládám všechno!“ chlubí se kolega v open space, zatímco si pod stolem kupuje čtvrtý energy drink. Je to ta sama logika, jako že přežít měsíc jen na chipsách a vodě vás udělá gurmánem. A my všichni se tváříme, že je to inspirativní, zatímco uvnitř křičíme: „Kdybych měl jen hodinu navíc, možná bych mohl být člověk, ne zombie.“
Spánek se stal něčím, co se dá plánovat jako dovolenou v Karibiku: dlouho sníte o tom, že tam budete, ale když přijde čas, objeví se milion výmluv a nakonec skončíte doma na gauči s notebookem a pocitem, že jste právě absolvovali expedici do srdce chaosu. A co teprve, když se pokusíte spát s mobilem vedle postele. Je to jako snažit se meditovat u koncertu kapely Metallica. Jedna notifikace za druhou, a vaše mozkové vlny si řeknou: „Jasně, spánek? Pche, radši si prohlédneme celý Instagram od roku 2011.“
A přitom spánek není jen luxus – je to základní stavební kámen zdraví. Ale komu by to vadilo? My raději kupujeme prášky na energii, koukáme na seriály do tří do rána a ráno pak hledáme svou tvář v zrcadle jako detektiv, který vyšetřuje zločin zvaný „Únava“. Spánek je teď spíš pro romantiky: pro ty, kdo věří, že noc je na odpočinek, a ne na přežití nekonečného maratonu práce, povinností a „jen ještě jednoho videa“.
Je to i otázka statusu. Mít čas spát? To je luxus. Lidé si pořizují drahé hodinky, aby ukázali, že mají čas, ale spánek si nekoupíte. Můžete si koupit matraci za třicet tisíc, ale to vám nezaručí, že vaše hlava nezapojí fantazii a nezačne vám vyprávět příběhy, které by ani Netflix nezvládl. Spánek je tak trochu rebel: čím víc se snažíte, tím méně se dostaví. A naopak, když ho ignorujete, jednou přijde jako potměšilý host a donutí vás spát uprostřed kanceláře během důležitého meetingu.
Nakonec, spánek je vlastně takový ironický dárek: každý ví, že je důležitý, ale málokdo si ho váží. Je to jako zdravá strava nebo pravidelné cvičení – v teorii jednoduché, v praxi téměř nemožné. A my jsme tu, abychom se smáli sami sobě, protože jsme si vybrali život, ve kterém je spánek luxusem, který si většina z nás nemůže dovolit. A když si ho náhodou dopřejeme, je to slavnostní událost: pyžamo, čaj, ticho… a pak telefon, který rozhodně nechce, abyste spali.
Takže ano, spánek je dneska zboží nedosažitelné, elitní a luxusní. A my, moderní lidé, stojíme ve frontě, držíme číslo a doufáme, že jednoho dne, možná, jen možná, budeme mít tu drzost, abychom si prostě… lehnuli. A spali. Bez výčitek.
