Ben Cristovao: Baví mě věci dělat eticky. Chci inspirovat ostatní a ukázat, že to jde!

V případě Bena Cristovaa se ale nejednalo o náhlý či překvapivý krok. Dlouhodobě se angažuje v kampaních na ochranu zvířat, vyrábí a prodává veganské jídlo a na koncerty rád jezdí vlakem. Kde se bere jeho potřeba dělat věci jinak a lépe? A jaké jsou jeho další plány?

Úspor emisí CO2 v O2 areně dosáhl Benův tým hned v několika oblastech. Dodavatel energie E.ON na základě vzájemné dohody zaručil, že veškerá elektřina nutná pro zvukové zkoušky i samotné vystoupení bude z obnovitelných zdrojů na území Česka. Na snížení emisí se tento krok podepsal úsporou 94,28 %. Podařilo se také nabídku masových jídel prodávaných během koncertu nahradit 800 porcemi jídel čistě rostlinných. Nápoje byly podávané v recyklovaných kelímcích a jako merchandising sloužily výhradně oděvy z roku 2019 s novým potiskem.

To ale není všechno. Do tohoto dne vyústily dlouhodobější snahy Bena i jeho týmu dělat věci lépe a jít příkladem. Během rozhovoru nás Ben ujistil, že tímto počinem to rozhodně nekončí.

Nedávno jste uspořádali offsetovaný koncert v O2 areně. Offsetování koncertů se v zahraničí do velké míry stává trendem. Přišel podnět udělat něco takového v Česku od Tebe?

Sám jsem na to nepřišel. Můj zájem byl vždycky primárně etický. Prostě jsem nechtěl ubližovat. Můj manažer Lukáš Rychtařík je zase spíš eko a navzájem se učíme. Já jsem do jeho života dostal pojem veganství, testování na zvířatech, a aby se ten kruh uzavřel, on řeší uhlíkovou stopu a třeba mě učí jezdit na delší vzdálenosti vlakem. Pro mě je on tím hlavním motorem offsetování.

Proč jsi na jeho vizi přistoupil?

Protože když už dělám něco takového, tak chci, aby to bylo komplexní a ze všech stran vychytaný. Jedeme v tomhle už pět let a já jsem se do toho zamiloval. A uvědomil jsem si, že i to snižování uhlíkové stopy nebo šetření plastů se nakonec potkává u etiky. Protože pokud to tu člověk chce dělat lepší pro všechny bytosti, tak musí myslet i na to, že jim a planetě kolikrát ubližuje vlastně nechtíc, nepřímo. No a na základě toho jsme to začali studovat, měli jsme spoustu mítinků, přicházely další nápady a zkoušeli jsme, co jde a co nejde. Ale samozřejmě jsme já nebo Luky vždycky sledovali, co se dělá jinde.

Takže ten nápad možná na začátku nebyl takhle ambiciózní, ale postupně se v ambiciózní koncept vyvinul?

Ono to rostlo. Protože když chce člověk udělat jen jednu věc, tak je to děravý. Do toho puzzle nám pak začaly zapadat další věci. Začali jsme řešit dopravu lidí na koncert. Zjistili jsme, že je spousta firem, které jsou zelené a chtějí nám s tím pomoct. Měli jsme domluvená sdílená kola, na kterých se pomocí QR kódů mohli lidi dostat do O2 areny zadarmo. A pak jsme je hnali, aby si něco takového vyzkoušeli, a dělali jsme i soutěže.

Byla vaše ekologicky šetrnější verze organizace koncertu v O2 areně o hodně náročnější, než by byla ta konvenční?

Spíš si myslím, že to byla zábava. Byl to takový čerstvý vzduch. Bylo krásný vidět, co všechno se dá. My jsme se na tom vlastně učili. Nic jsme nebrali jako komplikaci, spíš jako objevování.

To vypadá, že jste prošlapali hodně nových cestiček. Chystáte se na ně pouštět další kolegy?

Namotávání dalších umělců je pro mě hodně zajímavý. Jsem vegan už sedmým rokem a spousta věcí, které s tím souvisí – jako udržitelnost, netestování na zvířatech atd. – přichází postupně a nabalují se na to. A to oslovuje další a další lidi z branže. Jde to pomalu. Když dělají O2 arenu, mají většinou jiné starosti. Ale myslím si, že to bude krásný impuls, až ukážeme, že to jde a že se o to lidi zajímají. Minimálně u Mirai bychom to mohli zkusit, jsou to kámoši.

▢

Klimatická změna je nejen problém, ale také výzva a příležitost. Přečtěte si více o možných konkrétních řešení této krize na klimatických stránkách Člověka v tísni.

▢

V O2 areně jste hráli už před třemi lety. Měli jste už tam nějaké vychytávky, od kterých jste se odpíchli při tvorbě letošního konceptu?

Tam jsem chtěl mít kompletně veganské bufety. Ale protože jsme neměli dostatečně silné zásobování, povedlo se mít veganský jen jeden ze šesti, a proto to spousta lidí ani nemohla trefit. Letos se nám povedlo spojit se s větším partnerem, takže měli lidi ve všech bufetech alternativu. A ve VIP sekci bylo několikachodové menu čistě veganské. Redukce uhlíkové stopy je v tu chvíli obrovská. Spoustu věcí jsme takhle vychytali a O2 arena je na to už připravená. Teď jde jen o to, dostat do ještě širší veřejnosti informaci o tom, že to jde. A ta pak vytvoří poptávku.

Předpokládám, že taková poptávka bude zejména u mladších lidí, kteří tvoří většinu tvých fanoušků. Jak to vidíš ty?

Je to tak. Já se snažím ukazovat lidem nové cesty a daří se to v mnoha směrech. Ukázali jsme, že to v O2 areně takhle jde, a dali jsme spoustě interpretů odvahu to zkusit. A myslím, že se s tím teď roztrhne pytel. U Ewy Farné, Rytmuse a spousty dalších jsou už první náznaky. Začínají se zajímat, baví se se mnou o tom. Ale když má člověk dělat něco jinak a náročněji, musí tomu věřit.

Slyšela jsem, že jste neodprezentovali všechno, co jste v rámci organizace koncertu v O2 areně udělali, protože jste měli obavu z nařčení z greenwashingu. Můžeš k tomu něco říct?

Jde o to, že máme celý koncept hotový a děláme to primárně proto, že to dělat chceme. Sám jsem ale už alergický na slovo udržitelnost. Slyšíte to dnes všude. A když to slyším z kampaní firem, o kterých vím, jak to mají doopravdy, tak blednu. Ale když vidím, že se o to někdo opravdu zajímá, jsem stoprocentně in, otvírám knížky a mám radost.

Tohle byla O2 arena, ale určitě máš i menší koncerty. Jak svůj koncept aplikuješ na ně?

Když to jen jde, jezdíme s kapelou vlakem. Jsme typ lidí, kteří to prostě dělají rádi i z hecu. Proč jet čtyřmi auty, když můžeme naložit auto i sebe do vlaku? Nikdy jsme to nebrali jako přítěž, spíš nás baví dělat věci jinak. Na festivalu Rock for People jsme se například účastnili projektu, kdy byla show na podiu částečně poháněná vodíkovým generátorem.

To byla vaše iniciativa to takhle udělat?

Byla to iniciativa našeho partnera. A už jsme se to naučili a chceme to dělat dál. Chceme v rámci větších koncertů, kde bude příležitost dělat něco venku, pořádat besedy. Chceme ukazovat, že to jde, a být nadčasoví. Teď jsem byl v dubajském Muzeu budoucnosti. Tam jsou takové vychytávky, které mě tak moc bavily! Baví mě být průkopník. Byl jsem první, kdo chtěl udělat celou zelenou O2 arenu. A byli jsme blízko – na 60 až 70 % toho, co jsem si představoval!

A jaká byla tvá ideální představa?

Chtěl jsem to celé veganské, celé na zelené energii. To se dá, jenom je to dražší. Celý náš tým, se kterým jsem dělal O2 arenu, šel měsíc nato sázet stromy v hodnotě uhlíkové stopy, kterou jsme na koncertě nebyli schopni zpracovat.

Prý to byla ovocná alej, kolik těch stromů bylo?

Právě že málo, asi deset. Ve stromech je obrovská síla, která tu bude mnoho let. Je super pocit, když víte, že jste udělali něco tak obrovského a proti tomu vysázíte pár stromů, a tím jste to vrátili. Věřím, že kdyby každý třeba po každém svém letu mohl udělat něco takového, mohlo by to tu vypadat úplně jinak.

▢

Letos na podzim spustil Člověk v tísni s partnery projekt LIFE WILL - Voda v krajině a půdě. Ten má zvýšit odolnost zemědělské krajiny a jejích obyvatel vůči změně klimatu. Více si přečtěte v článku o projektu LIFE WILL na stránkách Člověka v tísni.

▢

To asi vyžaduje mít o tom něco načteno. Věnujete v týmu čas a energii studiu nových vědeckých poznatků?

Já osobně sleduju média, která mi to servírují v kratších intervalech, než že bych si o tom něco vyhledával. Každý se v rámci našeho týmu soustředí na něco jiného. Já mám extrémně nastudované jídlo, někdo dopravu, někdo offsetování a pak se takhle potkáváme. PR manažerka Káťa Nováková přišla s tím, že se spojíme s hnutím No Music On A Dead Planet, které sdružuje interprety, kteří dělají svoje koncerty jinak. No a díky tomu pak máte punc těch, kteří jsou součástí něčeho, co je cool a v čem jsou zapojeni třeba Coldplay. A to je třeba inspiruje. Nikdy nebudou vzhlížet k někomu lokálnímu tak jako ke světové hvězdě.

Teď skončila konference OSN k biologické rozmanitosti COP 15 a jeden z uzavřených závazků je snížit plýtvání jídlem a konzumaci hovězího masa. Ty jsi svým životním stylem a působením na ostatní o mnoho kroků napřed, je to tak?

Konzumaci a životní podmínky hospodářských zvířat jsem řešil vždycky. Přístup k nim je podle mě psycho, a to i ve světle toho, čemu čelíme a jak moc by se konzumace masa měla zregulovat z důvodů, které sahají až ke spotřebě vody a k rozloze půdy, kterou to zabírá. Když člověk neřeší etiku, tak i praktičnost a efektivita tohoto krmení lidstva je absolutně mimo. A pak přichází Česká republika s kampaní na maso, která je financovaná Agrární komorou, takže lidmi, kteří maso chtějí dál produkovat a prodávat. Když něco takového vidím, tak mě mrzí, že nemám sílu ani naději do toho vstupovat. Držím se od toho dál a snažím se lidem za sebe ukazovat, jak to dělám já a přitom jsem pořád zdravý a závodím. Lidi by kolikrát chtěli vyzkoušet jíst jinak, ale odrazuje je cena. Bojujeme s něčím, co je dotované. A je nesmysl v době krize chtít po člověku, který řeší každou korunu a je rád, že vůbec je, aby si nekupoval maso za patnáct korun za kilo. Je to běh na dlouhou trať.

U toho mě napadá, jestli by tohle nemohla částečně řešit nějaká větší osvěta ohledně doplňování bílkovin z lokálních rostlinných zdrojů. Sleduješ, odkud pochází tvoje strava a jestli jsou lokální bílkoviny levnější než třeba sójové?

Mám zkušenosti se všemi možnými bílkovinami. A taky jsme s kamarády založili firmu. Předělali jsme starou Jednotu na výrobnu veganských jídel. A hlavně jsme narazili na člověka z třetí generace houbařů, kteří pěstují hlívu ústřičnou v bývalém kravíně v Kojátkách. Vyrábíme z nich sušené jerky a chceme lidem ukázat, že můžou chutnat jako maso. Co se týče lokálních bílkovin, tak tohle je totální game changer! Časem z toho budeme schopni dělat i kostičky do špaget carbonara, bifityčinky nebo ekořízky. A kdyby se nám podařilo dostat dotaci, mohli bychom lidem ukázat nový zdroj bílkovin, který je lokální, zdravý a dá se dělat úplně všude.

Co tě k houbám přivedlo?

Začalo to tak, že mě uchvátil film Fantastic Fungi (Zázračné houby, 2019 . pozn. redakce). Paul Stamets tam říká, co všechno houby umí a jak moc jsou zdravé. Střih. O pár týdnů dál jsme hledali bio pěstitele hub a o dalších pár týdnů dál jsem kupoval sušičku. Potřeboval jsem něco pro argumentaci. Teď vytáhnu jerky z kapsy a dávám je ochutnat lidem, se kterými se o tom bavím. Je to první vlaštovka, která člověka může navést nějakým směrem. Jsme schopni udělat v Čechách produkt, který je chuťově na takto vysoké úrovni a je lokální. Všechno se to dá dělat v okruhu padesáti kilometrů.

Takže i místní lidé, kteří mají hluboko do kapsy, si mohou najít levnou, kvalitní rostlinnou stravu? Jerky si asi nekoupí.

Tohle samozřejmě není primární zdroj potravin, je to snack. Ale dneska už jsou místa, kde se člověk může poměrně levně najíst. A může třeba doma klíčit semínka. Znám vegany, kteří žijí pomalu z podpory a dokážou se dobře najíst a nic jim nechybí. Je to spíš o tom, že člověk musí chtít. Já mám štěstí v tom, že mě to baví a jsem gurmán. Rád ochutnávám různé typy věcí a chodím do veganských restaurací, mám spoustu doplňků. Není to budget eating, ale umím i to. A když v tomhle potřebují navést moji kamarádi, tak je vezmu do pěti různých restaurací, které to umí udělat hezky a levně.

Znáš nějakou kuchařku, podle které by lidi mohli vařit levně a výživně?

To je krásný nápad. Měl jsem rozpracovanou kuchařku, podle které to nebylo levné ani zdravé. Jsem týpek, který žije sám a vaří pro kámoše. Udělám guacamole, tortilly, toasty a do nich dám zajímavý věci. Chci, aby to bylo dobře ochucené. Nikdy jsem nešel po tom zdravém, když jsem lidi hostil. Většinou se je spíš snažím přesvědčit o tom, že je to dobré. Ale veganské samozřejmě hodně zdravé být může.

V souvislosti s houbami jsem někde zaznamenala, že se zajímáš také o zdravou půdu…

Na besedách Farmy naděje jsem potkal zajímavé lidi, kteří ukazovali, jak s půdou pracovat. Že nestačí jen sázet stromy, ale je třeba dělat i jiné věci, aby se půda dokázala sama regenerovat. Vytvoří třeba kopeček s takovým obočím, jako v Hobitíně. Pod ním je stín, zadržuje se tam voda, rostou tam houby a můžou se tam ukrýt zvířata. A co se týče hub, existují studie z Autrálie, kde do polí rozesejí jejich spory, prokypří to, a tím oživí půdu, která byla už mrtvá a vypadalo to, že to už nikdo nemůže vrátit zpátky. Do osmi let byla zregenerovaná.

Přijde mi, že osvětová činnost je pro tebe stejně důležitá jako hudba nebo sport. Že to jde zevnitř a nevzdal by ses toho.

Jenže jak se do toho jednou člověk dostane, tak to je jáma. To jsou spousty hodin studia a práce. Proto se snažím mít přehled primárně o té nutriční stránce a sledovat nějaké další zajímavé věci, které mě baví – třeba to mycelium. Mě s kamarádem baví, že je to něco, čemu se moc lidí nevěnuje a my jim to můžeme přinést. Každý z mého týmu se věnuje něčemu jinému, a nakonec se potkáváme a doplníme si informace.

Takže je to pro tebe důležité jako hudba a sport?

Kdyby to pro mě bylo tak důležité, tak jsem úplně všechno z toho. Věděl bych všechny ty věci úplně do detailu. Spíš je pro mě důležité jít tím směrem. Samozřejmě to sledujeme, ale prostě nemám rád, když v něčem nejsem profesionál, nemám to nastudované a vyjadřuju se k tomu.

Ale ty přece dáváš příklad v nějaké osobní zodpovědnosti. Na to nemusíš být vědec.

Rozhodně se snažím. O některých věcech vím víc, o některých míň. Ale pořád se učím. A hlavně vím, s čím za kým jít. Člověk má takovou pyramidu toho, co potřebuje. A mně se už pár věcí podařilo. Už nepotřebuju, aby někam přišlo víc lidí nebo abych něčeho víc prodal. Spíš chci, abychom tady udělali něco hezkýho a dobrýho a abychom lidem ukázali nové cesty, které hlavu dělají šťastnější.

▢

Čtyři pětiny Čechů ve věku 15-20 let považují změnu klimatu za závažný problém, zároveň jsou nejvíce motivovanou věkovou skupinou, která se chce do ochrany klimatu vložit. Více si přečtěte na stránkách Člověka v tísni o tom, jak mladé lidi do řešení klimatické krize efektivně zapojit.

▢

A zvládáš tohle nějak začlenit do své hudby?

Jsou to vždycky takové střípky v klipech, v backstage videích. Všechny cateringy na natáčeních jsou veganské, většina hereček, se kterými spolupracuju, je takhle nastavená. Nahrál jsem song, který zpívám z pohledu hospodářských zvířat. Klip bude napojený na film Svědectví, takže bude víc syrový. Nechtěl jsem lidi trápit tím, že se na tohle musí dívat, spíš jsem chtěl ukazovat lepší cestu. Ale myslím si, že občas je fajn ukázat i to, co se děje na druhé straně. Mám i songy, kde mluvím o ekologii jako takové nebo o veganství. Teď jsme udělali s Kubou Ročňákem píseň Separ, která je celá veganská s přesahem do ekologie, protože on v té době zrovna přecházel na veganskou stravu a chtěl se k tomu přihlásit. Každý rok mám minimálně jeden song, kde se o veganství mluví, ale pořádně se tomu pověnovat mě teprve čeká.

Chystáš ještě něco většího?

Chci mít celý projekt, který bude takhle zaměřený. Nechci to dělat vyloženě jako Ben Cristovao, ale v rámci nějakého hnutí, aby to nebylo tak spjaté s mým jménem. Protože člověk může a nemusí mít rád mě jako umělce a byla by škoda, kdyby si řekl: jo, to je tenhle, to nebudu poslouchat. Poněvadž hlavní cíl je zasáhnout lidi tou informací.

Ty ses ale už podílel na kampaních zaměřených na ochranu zvířat. Sledoval jsi jejich dopady?

Dělali jsme kampaň proti klecovým chovům, která byla velmi úspěšná. Byli jsme třeba celý den zavření v kleci před Úřadem vlády. Pak byla kampaň proti pokusům na zvířatech (kampaň organizace Svoboda zvířat, pozn. redakce), kdy jsem musel koukat na videu na to, co se těm zvířatům děje, a za sklem byla kamera, která mě natáčela. Tahle kampaň byla jedna z nejúspěšnějších v Evropě a převzala ji PETA. A díky tomu se mi lidi z PETA ozvali, přizvali mě do kreativního týmu, se kterým pracujeme na plánech na rok 2023.

Sleduješ, jak tyhle tvoje aktivity reflektují fanoušci?

K dnešku jsem dostal už stovky zpráv o tom, jak se lidem taky podařilo přejít na veganskou stravu, a to je příjemný. Mnoha lidem to pomohlo nejen po etické stránce, ale i po zdravotní.

Rozhovor vedla Barbora Vrablíková.