Článek
Irituje mě, když si čas od času procházím různé pracovní pozice na portálech, kde nejsou uvedeny žádné platové podmínky. Zároveň i na pracovních pohovorech mezi prvními otázkami padne, proč máte zájem právě o jimi nabízenou práci. A běda jak odpovíte, že jste se přihlásili kvůli penězům.
Když někdo nechce slyšet pravdu, proč se na to vlastně ptá? Plno takových zbytečných otázek by přitom z pohovoru mohlo vymizet. Stejně tak jako otázka „jakou mzdu si představuji“. Přeci zaměstnavatel už předem ví minimálně rozpětí, kolik může uchazeči na dané pracovní pozici nabídnout, tak proč z toho dělat takový tyjátr? Proč rovnou to rozpětí neuvede do inzerátu?
Mnoho schopných lidí tím akorát odradí, protože ti se radši přihlásí na pozice, kde je to rozpětí uvedeno. Vědí tedy dopředu, jakým způsobem budou ohodnoceni a konkrétní výše mzdy se bude na pohovoru pouze zpřesňovat na základě ústní či písemné zkoušky předpokladů pro danou pozici. To mi přijde fér pro obě strany. Nikdo neztrácí svůj drahocenný čas. Nějaká prestiž firmy vám totiž účty nezaplatí.
Kolikrát zní nabízená pracovní pozice velice zajímavě, vypadá na oko hezky, je potřeba pro ni mnoho odborných dovedností včetně jazykových znalostí, ale záhy po příchodu na pohovor zjistíte, že Vaše očekávaná výše mzdy se té reálné ani zdaleka nepřibližuje a neodpovídá požadovaným dovednostem. Vy tím ztratíte mnoho času a ve finále i HR zaměstnavatele, které by se mohlo věnovat jinému kandidátovi. Celé náborové řízení by se tím značně urychlilo a zkrátilo, kdyby obě strany předem věděly, na čem jsou.
A otázky typu „Proč jste se přihlásil/a právě k nám?“, „Kde se vidíte za 5 let?“ apod. jsou naprosto zbytečné. Já kolikrát nevím, co budu vařit zítra k obědu, natož abych věděla, co chci dělat za 5 let.
Myslím si, že většina lidí chodí do práce právě kvůli penězům. Kdyby nemuseli, tak do práce nechodí. Znám tedy i pár lidí, kteří chodí do práce především proto, že je to baví, ale ty bych hravě spočítala na prstech jedné ruky. Jsou to lidé, kteří nemají téměř žádný osobní život, ani své koníčky a práce je jejich hlavní náplní a smyslem života.
Já tedy k nim rozhodně nepatřím. I když mě má práce baví, mám skvělý kolektiv, pracovní prostředí i mzdu, tak kdybych nějakým způsobem přišla k nečekaným penězům, které by mě zabezpečily po zbytek života, rozhodně bych neváhala a v práci podala výpověď a věnovala se hlavně své rodině, péči o dům a zahradu a dalším svým koníčkům a nesplněným snům, na něž nemám kvůli zaměstnání vůbec čas. Kolik času člověk ztrácí tím, že musí chodit do práce a jak lépe by ho přitom mohl zužitkovat a využít.
A myslím si, že tak to má většina lidí. Na co si tedy hrajeme? Proč to nepřiznat? Přijde mi to naprosto normální. A jak to máte vy? Můžete se zúčastnit ankety pod článkem nebo si o tomto tématu slušně pohovořit s ostatními diskutujícími.
