Článek
Včera byl den jako každý jiný, kdy vždycky ráno po snídani vyrazím s dcerkou na chvilku ven na procházku a stavíme se i na dětském hřišti. Tentokrát bylo i pěkné počasí, tak jsem se divila, že jsme tu zatím samy.
Jako obvykle chtěla dcerka nejprve na takovou závěsnou houpačku, která se skládá ze 2 kovových ramen potažených plastovou izolací, držících houpací koš připomínající papasan. Ovšem tento koš není z ratanu, ale z plastu a kolem dokola má obruč z tvrdého lana. Celé zařízení je ukotveno na 2 bytelných dřevěných sloupech z masivu.
Tuto houpačku mají snad všechny děti na našem hřišti ze všech atrakcí nejradši a je na ni vždy čekačka. Proto jsem byla ráda, že jsme byly na hřišti první a mohly ji hned na chvilku obsadit, než přijde někdo další.
Houpací koš je zavěšen relativně nízko nad zemí, aby se minimalizoval případný pád a pod ním je ještě gumový podklad, což se hodí nejen pro tlumení pádu, ale i když je zrovna venku po dešti, protože díky němu není pod houpačkou ani bláto, ani louže.
Bohužel ten den pro nás nebyl zrovna šťastný a ačkoliv je hřiště poměrně nové (kolaudace proběhla v roce 2016), tak se při houpání jedno rameno utrhlo a houpačka i s dcerkou spadla. Naštěstí jsem stihla včas zareagovat a padající rameno jsem chytila a houpačka pouze drcla o zem malá z ní nevylítla ven.
Nejprve jsem si myslela, že se houpačka třeba jen vyvlíkla z klipsny. Při bližším zkoumání jsem ale zjistila, že nejenže se celý jistící systém skutečně utrhl, ale zjistila jsem, i proč se utrhl. Celý houpačkový hák s třmínkem, kterým bylo rameno připevněno ke kotvícímu sloupu z masivu, byl prorezavělý zevnitř, takže tam někudy musela pronikat voda, a proto rezavá část začala ztrácet své vlastnosti, postupem času měkla, až praskla úplně. Jednalo se o zanedbanou údržbu nebo se voda do háku dostala přes mokrý masiv? Těžko říct.
Nedovedu si představit, kdybych ji houpala více a kdyby se utrhla obě ramena zrovna v momentě, kdy byla nejvíce naklopená a zároveň v nejvyšším bodě a dítě by i s houpačkou letělo někde vzduchem. Při té představě člověka až zamrazí. Nebo nedej bože, kdyby se to stalo miminku, jelikož tam některé maminky houpaly i miminka.
Na plotě byla cedule s informacemi o provozovateli a kam se v případě poruchy některého ze zařízení obrátit, což jsem taky udělala prostřednictvím e-mailu (bylo již po pracovní době, takže nemělo smysl se ani pokoušet volat).
Dneska jsem se dívala na e-mail a odpověď nepřišla žádná. I tak jsme se ale rozhodly jít s dcerou znovu na ono hřiště a podívat se, zda už se nepracuje na opravě. Mile nás překvapilo, že houpačka byla odejmuta i z druhého funkčního ramena a provozovatel ji tedy již z hřiště odstranil a zřejmě bude brzy i opravena.
Jsem ovšem zklamaná z toho, že mi provozovatel vůbec na můj e-mail neodpověděl. Ani jednoduchá zpráva v podobě „Mrzí nás, že došlo k nehodě, urychleně zjednáme nápravu.“ Žádná obava o to, zda nedošlo u dítěte při pádu k úrazu , zkrátka nic. Žádné poděkování, že jsem je neprodleně o závadě informovala a mohla jsem tak předejít třeba i dalšímu úrazu, kdyby se na houpačku i přes závadu někdo jiný zavěsil.
Ano, vím, že se provozovatel brání tím, že „hřiště je na vlastní nebezpečí“, ovšem projevit lítost ze vzniklé situace mohl. Nebo mohl alespoň jen stroze odpovědět, že už se na opravě pracuje a že zbylá část byla zajištěna proti zranění jiných účastníků hřiště.
Tímto článkem jsem tedy chtěla říct, abyste byli velmi obezřetní a dívali se kolem a hlavně nenechávali děti hrát si na hřišti bez dozoru. Podobné neštěstí se totiž může přihodit úplně každému a může to mít i mnohem vážnější následky. My měli nyní štěstí a jsem za to ráda, že to dopadlo jen takto.
Nelze se spoléhat na provozovatele, že pravidelně kontroluje stav hřiště, i když je to jeho zákonná povinnost. V případě nehody si na něm nic nevezmete a jakákoliv finanční náhrada je v porovnáním s trvalými následky ničím.
Zdroje
Článek byl sepsán na základě vlastního zážitku z jednoho nejmenovaneho dětského hřiště ze dne 13. 5. 2025.
