Článek
Tříčlenná rodina se skládala ze 2 seniorů (syn s nemocnou matkou) a jeden dospělý muž, který byl synem mladšího ze seniorů a zároveň vnukem té nemocné paní. Bohužel si nepamatuji jejich jména. Celá reportáž v podstatě byla o tom, že žijí v obecním bytě, který nevyhovuje běžným životním podmínkám, celý byt byl totiž zplesnivělý. Až potud by je člověk litoval, než reportáž pokračovala dál.
Moderátorka Linda Nguyenová se ptala, jak dlouho takto žijí a proč město/obec nezjedná nápravu. Pán odpověděl, že je město již několikrát kontaktovalo. Že by chtěli byt rekonstruovat, ale museli by se odstěhovat jinam. Moderátorka se dále ptala, zda jim město nabídlo tzv. náhradní bydlení a pán přikývl, že to sice ano, ale žádný byt nevyhovoval jejich požadavkům: nejprve byl byt příliš malý (36m2), ano, pro 3 lidi to opravdu není žádné terno, další zase v jiném místě, další měl vyšší nájem (byl ale vyšší asi o 1000 Kč, což vychází 333,33 Kč na osobu, a to mi tedy nepřijde moc a byt byl úchvatný), atd. Celkem takto odmítli 5 bytů.
Takže na jednu stranu si pán stěžoval, na stranu druhou mu nebylo nic dobré. Navíc on si vůbec neuvědomoval, že toto všechno vůbec město/obec vůbec dělat nemusí. Moderátorka totiž měla rozhovor i s vedením města (tuším, že se jednalo o Prahu, ale nejsem si jistá), kde pán z vedení řekl, že ho nájemník vůbec neinformoval, že s bytem něco není v pořádku, což je samozřejmě hrubé porušení nájemní smlouvy. Navíc nájemník má povinnost pronajímatele informovat o škodě a pakliže to neudělá a jeho prodleva způsobí ještě větší škodu, celá finanční stránka jde za ním. Takže pán ještě může být rád, že ho vlastně město nežaluje, protože on ten byt defakto zničil svým přístupem. Navíc na požádání pronajímatele je povinen nájemce byt opustit, pakliže pronajímatel potřebuje z vážných důvodů byt rekonstruovat a není povinen mu shánět náhradní bydlení, což si rodina zřejmě vůbec neuvědomovala.
A to bohužel není všechno. Když se mu to moderátorka snažila vysvětlit, tak si stále jel tu svou a pak procedil mezi zuby, že by se na něj lidi mohli složit pomocí sbírky a zaplatit mu nový byt. Ta drzost je až neuvěřitelná. Proč by měl někdo zaplatit někomu byt? Stejně jako všichni ostatní si pán mohl za celý svůj život na byt našetřit a pořídit si vlastní, to je jeho hloupost, že to neudělal. I na moderátorku to už bylo moc a znechucená odešla. Příběh nakonec skončil tak, že po odchodu se rodina nakonec ozvala, že ten o 1000,- dražší byt vezmou a zdali moderátorka může vyřídit všechny potřebné dokumenty.
Ze všeho mám velmi rozpačité pocity. Proč si lidé obecně neváží věcí? A proč si mnozí myslí, že na nich stojí svět a že se o ně musí někdo postarat? Lidé by se v první řadě měli naučit samostatnosti a postarat se sami o sebe.
Sama jsem zažila několik nájemníků a po těch zkušenostech radši byt prodám. Nejprve ztracené klíče, takže vzít své náhradní, udělat kopie a předat znovu nájemníkovi. Ok, říkám si, stát se to může každému, ale hned první měsíc pronájmu? Pak volala sousedka, že z našeho bytu vyje pes. Další schůzka s nájemníkem a domlouvání, aby zjednal nápravu. Pak zase řešení vytopení sousedy. Pak zase opožděný nájem. U jiné nájemnice zase nefungující elektřina, protože dotyčná neumí nahodit pojistky. U dalšího nájemníka zase rozjívené dítě a opět stěžování od sousedů, že do půlnoci jsou tam rány, křik a celkově hluk. Po předání bytu zničená deska ke kuchyňské lince, která byla před jejich nastěhováním úplně nová. Stejně tak zničený botník, který jsme my pořizovali nový a který jsme používali 8 let a byl naprosto nepoškozený, prokopnuté dveře. Jejich výmalba byla naprosto příšerná. Nechápu, proč malovali, když ty zdi nijak špinavé nebyly. Aspoň mohli komunikovat a zeptat se, zda je nutné malovat, než udělali takovou hrůzu.
Když někdo získá nájem, tak proč se chová takhle? Místo toho, aby byl vůbec šťastný, že někdo jiný mu přenechá svůj byt a může hned bydlet, že nemusí ten dotyčný šetřit několik milionů na jeho pořízení, tak se lidi chovají takhle. Takže já se vůbec nedivím, že majitelé radši nechávají své byty prázdné, když je chtějí jednou přenechat dětem. Protože kdyby je zrekonstruovali, tak hned první nájemník by něco poničil a s každým dalším by se to jen stupňovalo a za těch pár let by ho stejně museli zrekonstruovat znovu. Otázka rentability by tedy byla velmi sporná. Kolik práce, sil a času to dá, když si to všechno děláte sami, aby to bylo podle vašich představ a nemuseli jste platit nemalé peníze za práci řemeslníkům. To si nikdo z nich neuvědomuje?
Pronajímatel je neustále něčím omezován a ochrana majetku je téměř nulová. Nemůžete zakázat kouřit, nemůžete zakázat zvířata. Peněžní jistota (dříve kauce) může být jen trojnásobek holého nájemného. Co to v dnešní době je? Když máte nájem třeba 8000,-, tak trojnásobek máte 24 000,-. Za to nekoupíte ani slušnou novou kuchyňskou linku. Kolik jen stojí materiál na štukování a malování. Kolik stojí nová podlaha, dveře, nová kuchyňská linka, apod. A to hovořím pouze o materiálu, nikoliv o práci, kdybychom to zadali nějakému řemeslníkovi. Vykázat z bytu můžete nájemníka až po třetím nezaplaceném nájmu. Pokud ale neodejde, policie nemá pravomoc ho z bytu vykázat, ale musíte ho dát k soudu a zase čekat a v podstatě ho živit. Jistotu musíte vrátit hned, i když ještě nejsou vyúčtovány energie a služby. Jak poté máte řešit nedoplatky, když nájemník už u vás nebydlí a odmítá zaplatit? To zákon vůbec neřeší. A ještě má nárok na zaplacení úroků z jistoty, jako kdyby ta jeho almužna byla snad nějaká půjčka nebo co. Můj byt, moje pravidla. Proto ho radši prodám a budu mít od všeho pokoj.
Přála bych všem takovým nájemníkům, aby tvrdě narazili. Ideální by bylo, kdyby se majitelé naštvali jako já a byty by radši prodali. Kdyby nebyl nikdo, kdo by jim byt pronajal, tak by se museli konečně v životě snažit a museli by si pořídit svůj vlastní byt a snad by se konečně začali chovat zodpovědně a začali by si věcí a dobrotivosti ostatních vážit. Nájemníci, opravdu na vás nestojí svět!
